krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

Vzácné setkání

rubrika: Fauna autor: 15. 6. 2023

Tak z tohoto setkání jsem měl opravdu velkou radost.

Každý, kdo rád chodí na procházky do lesa, si určitě tohoto motýla někdy všiml. Sotva z jara vyraší na bucích první svěže zelené listí, objeví se v lesích nepřehlédnutelní motýli s tělem i křídly v barvě sytě okrové. Když svítí sluníčko, poletují třepotavě nízko nad vegetací a ani na chvilku nespočinou. Ačkoliv aktivuje ve dne, jde o jednoho z našich nejhezčích nočních motýlů – martináče bukového (Aglia tau). Všichni poletující motýli jsou samečkové, svými zpeřenými tykadly vyčesávají ze vzduchu molekuly feromonů a snaží se po čichu nalézt samičku. Ta je ještě mnohem mohutnější, ale šetří energií, přes den nelétá, sedí někde v podrostu se sklopenými křídly, „voní“ a čeká na nápadníky. Dospělí motýli žijí krátce, nemají ani vytvořené ústní ústrojí a energii berou z tukových zásob, které nastřádali v larválním stádiu jako housenky. Samička bude potřebovat zásobní látky i pro tvorbu vajíček, proto energií šetří, létá v noci a spíše jen výjimečně.

Samička s mohutným zadečkem plným vajíček čeká na nápadníka… .

Na hlavě zcela chybí ústní ústrojí

Zajímavá je jejich kresba. Stejně jako u ostatních druhů martináčů, nesou přední i zadní křídla výrazné oční skvrny. U martináče bukového jsou „oči“ černě stínované s modro-bílým středem. Na oranžovém podkladu je takováto skvrna velmi výrazná a působí dosti neobvykle. Na zadních křídlech bílá skvrna uvnitř oka svým tvarem připomíná řecké písmeno tau, od čehož je odvozeno vědecké druhové jméno motýla. Staří Řekové viděli v této kresbě boží znamení a přikládali jí skrytý význam.

Samička s rozevřenými křídly vystavuje oční skvrny…

Na zadním křídle prosvítá jen kresba středu oční skvrny ve tvaru řeckého písmene Tau

Mnohokrát jsem se marně pokoušel tohoto zcela běžného motýla v přírodě vyfotografovat, až jsem získal dojem, že je to téměř nemožné. Naprostá většina fotografií tohoto druhu je naaranžovaná a na snímcích jsou imaga  pocházející z umělého chovu. Obletován motýly, hodiny jsem strávil v lesní meditaci, marně čekaje, jestli jeden z nich alespoň na krátkou chvíli neusedne. Až letos. Jako obvykle mi během procházky hezkým bukovým lesem přelétávali přes cestu, až jeden ze samečků zalétl do vegetace a již se neobjevil. Když jsem pak na místě rozhrnul větvičky, spatřil jsem samičku připravenou k páření. Sameček seděl vedle ní. Snad že bylo poměrně chladno, nic se nedělo a já měl dostatek času na fotografování. Sameček po nějaké době odlétl, ale samička se nechala vzít do dlaně. Bylo to opravdu hezké setkání…

Samec je menší a pozná se podle zpeřených tykadel…

 

Zanechte vlastní komentář:

− dva = tři