Z polských zahrádek
Vachek z Bílýho Potoka má slabost pro obrázky z polských ložnic. Mě zase hodně berou obrázky z polských zahrádek, hlavně z těch sudetských. Zaprášený šedivý vesnice plný shnilých chalup a mezi nimi sem tam podnikatelský baroko. Zahrádky s thújema, cypřišema a zastřihnutým trávníkem. Každej čtvereční metr vymazlenej do nejmenšího detailu. Poláci maj hodně zvláštní smysl pro estetično a jejich touha po kráse posunula umění kýče ještě na vyšší level, než jak to známe z Česka. Pečlivě zaranžovaná zákoutí plná nečekaných detailů. Trpaslíky má už každej a tak ze záhonu s azalkama občas vykukujou dinosauři, spajdrmeni a další nečekaný gibsový postavičky. A díky živé víře polského mariánského kultu mezi větrníky na čestném místě Panna Maria. Dvě stě let stará otřískaná socha se o pár metrů vedle rozpadá, ale na záhonu už stojí nová, barevnější. Takhle nějak si představuju, že pracovali Slovani se svými pohanskými bůžky, který měli chránit bezpečí jejich krbu. Aby bylo jasno, vůbec se tomu nevysmívám, shledávám v tom zvláštní kouzlo a poezii…
Poznámka závěrem:
I Náchod začíná mít jako příhraniční město jakousi podobnou poetiku. Na jednom náměstí umístěn kanón, na druhém zvonkohra, v parku zaťal do země svůj meč rytíř Hron, uprostřed jednoho kruhového objezdu přistane svítící epoxidová maketa náchodského zámku, na dalším budou dřevění medvědi Ludvík a Dáša… Jde to sice pomalu, ale už se tu cítím skoro jako v polských Sudetech…
S tím Náchodem jsme zajedno. Jaký pán, takový krám. A hlavně nikdo nesmí kritizovat.
Ti Poláci, co jsou tady teď v bývalém Českém koutku, byli Stalinem přihnáni odněkud z východu, když je z jejich domovů vyhnali Rusové. Chybí jim kulturní kořeny, a to je vidět i na těch děsných zahrádkách a domcích. Tak snad nová generace, nebo několik následujících…kultivace trvá mnoho let…a nejen v tomto ohledu