Hnědásci « Krajinou a přírodou východních Čech

Hnědásci

rubrika: Fauna autor: admin 30. 1. 2015

Jen málokterá skupina motýlů dokumentuje tristní stav naší krajiny lépe než hnědásci. Díky specifickým životním nárokům a závislosti na pestré mozaice různých stanovišť, vymizela u nás většina druhů hnědásků a nutno říci, že pravděpodobně nadobro. Co se stalo s českou krajinou?

Hnědásek diviznový – krásný motýl teplomilných strání. V Česku už ho bohužel nepotkáme…

Hnědásek květelový – v Čechách před několika lety vyhynul, na Moravě přežívají poslední izolované populace…

Rozorání mezí, zarůstání stepních enkláv po omezení pastvy, velkoplošné zalesňování smrky a borovicemi, meliorační šílenství let osmdesátých, eutrofizace a následná ruderalizace, to jsou jen některé z mnoha příčin toho, že jsou u nás hnědásci (s jednou čestnou výjimkou) na hranici vyhynutí. Z deseti našich původních druhů jsou dva považované za vyhynulé (h. diviznový a h. jižní), ostatní hnědásci patří k druhům kriticky ohroženým a přežívají na svých posledních lokalitách a jen hnědásek jitrocelový patří k motýlům, které ještě můžeme v naší krajině občas potkat. Východní Čechy ovšem patří z hlediska úbytku diverzity motýlí fauny k nejpostiženějším regionům ČR a tak dokonce i tento jinde poměrně běžný druh z většiny zdejších lokalit vymizel. Méně úrodná půda přestala byt obhospodařována úplně a zarůstá náletem, zatímco úrodné nížiny jsou naopak využívány až na samotné hranici únosnosti s takovou mírou intenzity, že se jedná o čisté umělé monokultury závislé na opakovaném chemickém ošetření a umělém hnojení. Pařeziny a různověkou mozaiku prosvětlených listnatých lesů nahradily vysokokmenné stejnověké hospodářské smrčiny. V české krajině pak mizí rozmanitost všeho živého a pro motýly to platí dvojnásob.

Hnědásek jitrocelový jako jediný druh hnědáska není v ČR bezprostředně ohrožen.

Zatímco hnědásek květelový dnes přežívá už jen na Moravě

Přehled našich hnědásků

Hnědásek chrastavcový - Euphydryas aurinia

Kriticky ohrožený druh, patří k nejohroženějším denním motýlům v Evropě. Přežívá pouze v západních Čechách, mnohé historické lokality zanikly v důsledku odvodnění, ruderalizace nadbytkem živin (splachy z polí), nahrazením extenzivní pastvy intenzivní pastvou provázanou dosevem hospodářských trav, případně zarostly dřevinami, někdy záměrným zalesněním “neplodných” pozemků. Motýl je vázaný hlavně na mokré rašelinné a slatinné louky a vlhké podhorské pastviny, případně i vysýchavější stanoviště s výskytem živné rostliny, kterou je čertkus luční ( Succisa pratensis ).

Hnědásek chrastavcový – Euphydryas aurinia

Hnědásek rozrazilový - Melitaea diamina

Další kriticky ohrožený druh mokřadních luk. V minulosti velmi rozšířený, především v horských a podhorských oblastech. Prakticky vymřel na celé Moravě, také v Čechách vymizel na většině lokalit. Větší populace se udržely pouze na Šumavě, v Pošumaví, na Třeboňsku, v Chebské pánvi a v Doupovských a Krušných horách. Za drastický úbytek lokalit zvláště v 70. a 80. letech 20. století bylo zodpovědné dobové “meliorační šílenství”, kdy v mnohých krajích byly odvodněny a “zkulturněny” i ty nejnedostupnější plochy mokřadních luk, údolních rašelinišť a téměř všechny zbývající slatiniště. Stejně smrtící bylo pro motýla i cílené zalesňování, často podporované státními dotacemi, nebo samovolné zarůstání dřevinami.

Hnědásek rozrazilový – Melitaea diamina

Hnědásek diviznový – Melitaea phoebe

V Česku vyhynulý. V minulosti lokálně rozšířen v teplých oblastech, v Čechách vyhynul většinou již na počátku 20. století, nejdéle se udržel do 70. let na Křivoklátsku. Na Moravě byl v minulosti více rozšířen, v první polovině 20. století vymřel na severní Moravě a v okolí Brna, v 80. letech vymizel na jižní Moravě. Poslední jedinec byl nalezen v roce 2004 na Pálavě. Zcela nově byla v roce 2013 nalezena jedna samice na železničním náspu v Bílých Karpatech u Vlárského průsmyku, kterým motýl zalétl ze Slovenska, kde druh nyní expanduje. Je možné, že se ze Slovenska znovu rozšíří do moravských Bílých Karpat.

Lesostepní hnědásek diviznový – jeden z našich vyhynulých motýlů

Hnědásek květelový - Melitaea didyma

Kriticky ohrožený teplomilný stepní druh. V minulosti velmi rozšířený, vymřel na většině území, poslední česká populace vyhynula před pár roky v Českém krasu. Vzácně přežívá na několika izolovaných středomoravských lokalitách (okolí Prostějova), kde se jej v rámci Jaroměřského pozemkového spolku snažíme zachránit. Další životaschopné populace přežívají již jen na jižní Moravě. Stejně jako ostatní stepní druhy doplatil na zánik extenzivní pastvy a vymizení výslunných xerotermních strání. Nejhezčí z hnědásků.

Hnědásek květelový – samečci jsou díky zářivě oražovo červené barvě naprosto nepřehlédnutelní

Hnědásek podunajský - Melitaea britomartis

Kriticky ohrožený lesostepní druh. U nás přežívá na několika jihomoravských lokalitách na jižní Moravě na okraji svého arálu.

Hnědásek podunajský – Melitaea britomartis

Hnědásek jižní - Melitaea trivia

V ČR vyhynul. Stepní druh, Moravou prochází severní hranice jeho areálu. Po 2. světové válce přežíval jen na izolovaných lokalitách na Hodonínsku a Pálavě, poslední lokalita na Hodonínsku byla zničena v r. 1974 výstavbou zahrádkářské kolonie. Pravděpodobnou příčinou vymření byla postupná izolace populací ať už přímou likvidací lokalit, intenzifikací zemědělství, zalesňováním a upuštěním od tradičního hospodaření. To muselo vést ke zhroucení metapopulační struktury populací tohoto druhu při hranici areálu výskytu.

Hnědásek jižní – náš další vyhynulý druh

Hnědásek kostkovaný - Melitaea cinxia

Další stepní druh, v minulosti byl všeobecně rozšířen v nížinách a pahorkatinách. Současný výskyt je jen zlomkem bývalého areálu, přežívající populace jsou často izolované. Větší populace se udržely pouze v Českém středohoří, okolí Prahy a na jižní Moravě. Silně ohrožený druh.

Hnědásek kostkovaný – Melitaea cinxia

Hnědásek černýšový - Melitaea aurelia

Kriticky ohrožený, vymírající druh a to prakticky v celé Evropě. Příčiny ústupu pravděpodobně obdobné jako u jiných xerotermofilních motýlů: spontánní zarůstání dřevinami a s tím související izolace přežívajících populací. U nás byl v minulosti roztroušeně rozšířen v teplejších regionech po celém území, dnes přežívá hlavně na jižní Moravě.

Hnědásek černýšový- Melitaea aurelia

Hnědásek osikový – Euphydryas maturna

Kriticky ohrožený druh listnatých světlých lesů a pařezin. U nás přežívá na poslední lokalitě u Chlumce nad Cidlinou. Na poslední chvíli “vstal z mrtvých”, dramatický příběh jeho záchrany popsán zde. Krásný lesní motýl.

Hnědásek osikový – Euphydryas maturna, klenot z Domáňovického lesa

hnědásek jitrocelový Melitaea athalia (Rottemburg, 1775)

Jako jediný z našich hnědásků není bezprostředně ohrožen a to i přesto, že v intenzívně obhospodařovaných oblastech prodělal velký ústup. Druh je vázán na více druhů živných rostlin a také biotopově není vyhraněn. Motýl dokáže přežívat jak na světlinách a lesních lemech stejně jako na vlhkých i suchých loukách. I když jde o relativně odolný a k negativním změnám méně citlivý druh, pokud dojde k zániku nějaké jeho izolované populace, je jen velmi malá pravděpodobnost jejího obnovení, protože je tento druh málo mobilní a poměrně obtížně migruje. Jednotlivé populace mohou být značně variabilní.

Hnědásek jitrocelový – Melitaea athalia

V Kladském pomezí tento druh pěkně dokumentuje krajinné změny na české a polské straně hranic. Zatímco na Náchodsku tento druh zcela vymizel, stačí v Bělovsi překročit státní hranici a na extenzivních pastvinách v podhůří Stolových hor jej můžeme na mnoha místech vidět poletovat společně s dalšími druhy, které u nás rovněž vymizely (okáč rosíčkový, modrásek lesní, ohniváček modrolesklý).

Závěrem: Teprve, když člověk navštíví Slovensko či nějakou balkánskou zemi, kde kousek za každou druhou vsí poletuje společně několik druhů hnědásků, dojde mu, jak moc byla naše naše krajina velkoplošným intenzivním využíváním ochuzena…

literatura: údaje o jednotlivých druzích jsou převzaty z webu: http://www.lepidoptera.cz/