krajinou a přírodou východních Čech

Mariánský sad v Malých Svatoňovicích. Kříže…

Kapličky

A Boží hrob

Malebné úpatí Jestřebích hor. Studánka se sedmi prameny. Uschlá třešeň u studánky po sedmi letech vykvete na sedmi větvích. Dřevěná soška Panny Marie, zázračná léčivá síla vody a první uzdravený nemocný. Z poutního místa se stává obec, nový velký kostel a vyhlášené poutě s tisíci věřících.

„S večerem došli poutníci k Svatoňovicům; před městečkem se zastavili, ženské se obuly, upravily si trochu šat a teprv šly do městečka. Nejprv se šlo pod kostel k studánce, která vytéká sedmi prameny zpod stromu, na němž obraz Panny Marie. U té studánky poutníci kleknou, modlíce se; pak se každý z pramene napije a třikrát přetře oči a líce. Ta čistá, studená voda je voda zázračná, jejíž moci tisíce lidu zdraví svoje děkuje. Od studánky šli poutníci nahoru do osvětleného kostela, z něhož se ozýval hlahol rozličných melodií, neboť přicházely procesí z rozličných stran a každé z nich mělo jinou píseň.“ 

B. Němcová, Babička

Těžba černého uhlí, ves se mění na hornické městečko. Rozvoj průmyslu a první briketárna v Čechách. Místní okrašlovací spolek zakládá Mariánský sad. V něm sedm kapliček s obrazy Sedmera radostí Panny Marie. Křížová cesta se čtrnácti dřevěnými kříži a Boží hrob. Poutě a procesí, zástupy věřících z dalekého okolí, rozvoj městečka a doba prosperity. Nové lázně a Karel Čapek. Světová válka a pak únor 48. Věhlas poutního místa mizí. Devadesátá léta a zavírání dolů. Konec těžby i prosperity, tvrdá realita raného kapitalismu. Přesto (nebo právě proto) krásné městečko, kde se čas zastavil.

Genius loci. Nedělní dopoledne a prázdné náměstí bez aut. V kostele dva věřící. Hlasitě zní zvony do nebe. První teplé jarní dny. Krásné schodiště před kostelem, vyhřívání na sluníčku a káva přinesená z nedaleké „cukrárny – pizerie“. Pak zázračná studánka, kapličky a kříže. Krásné výhledy do kraje z úbočí Jestřebích hor…

Malé Svatoňovice – náměstíčko a poutní kostel. Jednoduchost a strohost, která se k chudému hornickému městečku vysloveně hodí. V regionu ne zcela běžný empírový sloh, proti baroku příjemná změna. Prapodivné hranaté hodiny na kostelní věži ukazují čas, který tu běží jinou rychlostí…

Interiér je ovšem čistě barokní.

Poutní kostel s krásnou kamennou terasou a schodištěm.

Barokní vodní kaple se studánkou. Panna Marie v koruně třešně.

Klenák vstupního portálu Mariánského sadu

V Mariánském sadu

Poslední zastavení křížové cesty

historie místa:

Svatoňovická sedmipramenná “Studánka” byla známa od nepaměti. Už za třicetileté války se zde lidé ukrývali. Na začátku 18. století pozemek kolem pramene patřil usedlosti rolníka Václava Šrejbera. Ten do výklenku nad vraty svého statku chtěl umístit sošku Panny Marie. Lidé, kteří chodili kolem jeho statku ke studánce, přesvědčili hospodáře, aby sošku zavěsil na suchou třešeň, která stála nad studánkou. Roku 1709 v kruté zimě třešeň zmrzla a zůstala už suchá. Na ní v neděli 27. října 1715 sedlák Václav Šrejber zavěsil dřevěnou skříňku se soškou Panny Marie. Za pět dní po vyvěšení sošky došlo k uzdravení Davida Dröschela ze Slavětína za Radvanicemi. Trpěl epilepsií a měl chromé nohy i ruce. Zdálo se mu, že je ve Svatoňovicích u studánky a nad ní na suché třešni je soška Panny Marie. Hlas jej vybízel, aby tam šel, vodou ze studánky se omýval a ji pil. Když bude s důvěrou prosit, na přímluvu Panny Marie mu Pán Bůh dá zdraví. Až když se sen ještě dvakrát opakoval, nechal se na slavnost Všech svatých 1. listopadu 1715 dovézt na trakaři do Svatoňovic ke studánce, vodou se omýval, ji pil, vroucně se modlil k Panně Marii a skutečně se uzdravil. Domů se už vrátil pěšky. V následujících letech pracoval v Trutnově a okolí bez nejmenší známky dřívější nemoci. Roku 1716, po sedmi letech, co třešeň byla suchá, na sv. Jana Křtitele 24. června třešeň rozkvetla na sedmi větvích a na sv. Václava 28. září se na ní červenaly třešně.

Věhlas studánky přiměl majitelku náchodského panství, kněžnu Annu Marii Viktorii Piccolomini de Aragona vystavět zde barokní kapli. Pozemek se studánkou vrchnost získala tím, že Šrejberovi za něj dala panskou louku pod záleským kostelem. Pozemek pak poskytla pro církevní stavbu, lázně a panskou hospodu. V roce 1732 byla dokončena stavba osmiboké barokní kaple před původní studánkou a v roce 1733 nový poutní kostel. Dne 30. května 1734 byl kostel benedikován a zasvěcen ke cti Sedmi radostí Panny Marie. Do něho na hlavní oltář přenesena soška Panny Marie.

Návštěvnost Studánky stoupala. Obchodníci a řemeslníci tu mohli úspěšně podnikat. I několik rodin z Úpice se usadilo v okolí kostela a lázeňského domu. Tak vznikly Malé Svatoňovice. Mariánský sad založil Spolek pro zvelebení poutního místa v roce 1891 podle návrhu architekta Edmunda Chaury z Červeného Kostelce. Pro všech sedm kapliček namaloval akademický malíř Josef Cobl obrazy Sedmera radostí Panny Marie. Křížová cesta se čtrnácti dřevěnými kříži s vyobrazením jednotlivých zastavení křížové cesty Ježíše Krista byla vytvořena v roce 1893. V letech 1902 – 1906 byl v závěru křížové cesty vybudován Boží hrob. Uvnitř se nachází zasklená skříň obložená araukarity s tělem Ježíše Krista. Toto dílo vytvořil řezbář Antonín Sucharda z Nové Paky. Nová kaple Panny Marie Lurdské byla postavena nad Studánkou v roce 1934 nejdříve jako kaple obětní a teprve v roce 1948 zde zařízena Lurdská jeskyňka s tekoucí vodou. P. Josef Blahník, tehdy kaplan v Červeném Kostelci, sem daroval sochu Panny Marie Lurdské se soškou klečící svaté Bernardetty a P. Jan Nádvorník, zdejší fundatista, dal sem nanosit množství araukaritů (zkamenělého dřeva) ze Žaltmanu.

http://www.msvatonovicekostel.cz/