krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

Na Libinách

rubrika: Genius loci, památky autor: 28. 3. 2013

Na Libinách – středověký smírčí kříž a mírová prachárna z 18. století

Plochý vrch Libiny leží u Jaroměře asi tři kilometry na západ od Josefova. Uprostřed polí zde osamoceně stojí tři rozpadající se budovy – bývalé prachárny, kde se v dobách míru skladoval střelný prach pro pevnostní město Josefov. Budovy z konce 18. století zdálky vypadají docela obyčejně, zblízka však zaujmou nezvyklou dispozicí.

Mírová prachárna Na Libinách u Jaroměře

Prachárny mají podobu obdélníkových budov s valbovými střechami a vyčnívajícím krytým průjezdem se strážnicemi. Střelný prach se zde skladoval v mírových dobách daleko od Josefova, čímž se mělo zamezit případným nedozírným škodám v pevnosti, které by vznikly explozí prachu při nějaké nehodě uvnitř skladu ve městě – v pevnosti mělo být přes deset tisíc vojáků a střelného prachu v prachárnách bylo uloženo mnoho tun. Prach se odtud navážel do pevnosti, pouze pokud hrozil válečný konflikt.

Strop podpírají mohutné pilíře s krásnými klenbami

Když člověk vejde dovnitř, zůstane stát v ohromení. Strop podpírají mohutné pilíře zakončené krásnými  barokními klenbami. Prachárna, kterou jsem navštívil byla opravdu v příšerném stavu a zbývající dvě na tom asi nebudou o mnoho lépe, což je samozřejmě obrovská škoda, protože jde o historicky cenné budovy. Jestli jsou objekty památkově chráněny, nevím.

Prachárna – interiér

Silný Genius loci umocňují nádherné výhledy do kraje a nedaleký starobylý smírčí kříž, jeden z největších v České republice. Krásné staré domy necháváme chátrat a na té nejúrodnější zemědělské půdě budujeme ošklivé tovární haly a logistická centra. Při úpatí kopce v místech poblíž nové ošklivé tovární haly Kimberly-Clark stávala v neolitu zemědělská osada a tak zde můžete na polích sbírat pravěké střepy a s trochou štěstí i obsidiánové a pazourkové čepelky vypadlé při sklizních z čepelí srpů pravěkých zemědělců.

Smírčí kříž – Na Libinách

 

Komentáře k článku

  1. autor komentáře: Fox Odepsat

    Prej ošklivý KC?! Víš jak dobře platí?… Kolik rodin má díky nim na chleba!!! Nechal by jsi raději stovky dětí od těchto rodin umřít hlady výměnou za pár bezcenných prehistorických střepů…? Pokrytče. Má úcta :) Fox

  2. autor komentáře: admin Odepsat

    Jistě, souhlas. Nic proti KC. Lidem práci, chléb, zpěv a hry. Nicméně fabriky na pole nepatří! :-)

  3. autor komentáře: Kája Odepsat

    Moc pěkné fotky,kříž vypadá to bude muset ustoupit nově budované dálnici

  4. autor komentáře: Jasan Odepsat

    Chléb a hry se lidem dopřávají aby obojí tupě konzumovali a nestarali se o nic kolem sebe co je bezprostředně nepálí,nedej Bože aby nezačali sami myslet. Myslím,že lidé u nás neumírají hladem,ale mnohem častěji na kardiovasculární choroby,což je z přežranosti. Tátové od rodin, co pracují v logistických centrech,předtím jistě taky někde pracovali a možná smysluplněji než ted. Hlavní problém je,že až naše pracovní síla a obecní pobídky přestanou být pro zahraniční investory zajímavé a přesunou svoji výrobu do dalšího dańového ráje,tak zjistíme ,že na betoně brambory ani pšenice nerostou.

  5. autor komentáře: Radek Odepsat

    Na Libinách jsem absolvoval dva roky své základní služby. Na Libiny jsme jezdili Z kasáren v Jaroměři střežit objekty.
    V té době tam byly uskladněny výrobky Synthesie Semtín. Vše kromě jednoho skladu bylo funkční včetně strážnice, kde jsme měli hotovost a místnost pro spánek. Z druhé strany strážnice byly kotce se psy.
    Původně tam údajně měla být dynamitka a sklady byly pro ni. Došlo však k explozi a zůstaly jen sklady.
    Ostrahu zabezpečovala strážní rota, velitel byl v mé době z Velichovek.
    I když jsem se tam nazmrzal a mockrát promokl a mé vzpomínky nejsou jen pozitivní, překvapilo mě, jak někdo nechal objekty zchátrat.
    Je to jen malé doplnění.

Zanechte vlastní komentář:

šest − šest =