krajinou a přírodou východních Čech

Výstavné nádraží na hlavní trati propojující přes Královecký průsmyk Rakousko-Uhersko s Pruskem. Velkolepě pojatá kamenná nádražní budova, půlkilometrový perón a rozsáhlé kolejiště. Prosperita, podnikatelé i turisté, čilý přeshraniční ruch a frekventovaná mezinárodní železnice. To bývávalo…

Cestou na nádraží v Lubawce

Jaký kraj to kdysi musel být… Jak by se tu asi žilo a jaké by to tu asi bylo, kdyby zde na konci velké války neproběhl totální restart úplně všeho? Dnes už jen ukázka absolutního sudetského úpadku. Koleje zarostlé třtinou a břízami, vyšlapané cestičky se klikatí v bujné vegetaci na seřadišti. Místní omladina posedává v kolejišti, cigarety, alkohol a inteligentní mobily… Torza tajemných rezivějících strojů, dávno nefunkční návěstidla, výhybky a lampy. Vypálené nádraží, střepy, láhve a smetí. Ale taky malá jiskřička naděje – po sedmdesáti letech první vlaky s lidmi.

Kdysi důležitá mezinárodní trať vystavěná pro spojení Rakouska s Pruskem. Do Královce směrem od Trutnova byl provoz zahájen již 1. srpna 1868 a v příštím roce, přesněji 29.12.1869 byl zahájen provoz i na úseku přes hranice. 5. října roku 1882 byl potom zahájen provoz na odbočné trati do Žacléře. Kromě (především nákladní) tranzitní dopravy byla hlavní úlohou dráhy doprava kvalitního uhlí z dolů okolo Žacléře.

Současný stav nelze nazvat jinak než úpadek. Osobní doprava byla do Polska zastavena již po druhé světové válce, avšak celkem slušná doprava nákladní trvala až do roku 2002, kdy byla zastavena také. Od jízdního řádu 2003/2004 byla potom výrazně omezena a postupně zrušena i osobní doprava do Žacléře. Obrovská staniční budova žst. Lubawka kolem roku 1983 vyhořela a již víceméně nebyla obnovena. A tak před neuvěřitelně zpustlou budovou, kde jedinou ukázkou civilizace je cedulka “Celní úřad zrušen v roce 2002″, leží obrovské zcela prázdné kolejiště. To bylo dokonce v letech 1921 až 1945 elektrifikováno střídavým systémem 15 kV 16 2/3 Hz. Ještě před několika lety  viditelné pozůstatky elektrifikace jsou dnes už pryč. Při bližším zkoumání se také dá zjistit, že naprostá většina výhybek má demontované přestavníky a jsou zajištěny v jedné poloze. Trať mezi hraničními žst. je stále sjízdná, naposled zde vlak projel 1.5.2004. Zvláštní parní vlak Trutnov – Kamienna Gora zde byl dokonce prvním vlakem osobní dopravy po 59 letech. 

http://www.pshzd.cz/lubawka.html

Lehce optimistický závěr: – Ačkoliv se jedná vlastně o samozřejmost, v sudetských poměrech jde o malý zázrak. Letos (2016) se stalo neuvěřitelné skutečností – na zdejší trati začal opět jezdit mezinárodní osobní vlak z Trutnova do Kamenné hory. Sice jen o víkendech, ale stejně! Jízda tímhle spojem – naprosto neuvěřitelný zážitek nejen pro blázny do železnice. Nádraží v Lubawce viděné přes zaplivané okénko vlaku…

Fakt to jezdí… Jízdní řád