krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

Na školní výlet do Rumunska 8

rubrika: Ostatní autor: 27. 8. 2023

Nejenom pro studenty vkládám reportáž z další školní expedice, která se opět tradičně vydařila, a to i přes to, že jsme odjížděli „na dvakrát“. Domluvený autobus v pátek nedorazil, pár minut před odjezdem řidič zavolal, že má poruchu. Později jsem se dozvěděl, že o problému věděl už dříve, ale měl za to, „že to nějak vyřeší“. No nevyřešil. Mám poměrně velkou míru pochopení a dokonce i jistou slabost pro různý “divnolidi”. Ale někdy člověk zkrátka narazí na neskutečný hovado… Užil jsem si to, když jsem napochodoval před padesát lidí a oznámil jim, že dnes nikam nejedeme, možná až zítra. No nic, kupodivu se nám nějakým zázrakem podařilo během páteční noci sehnat jiný autobus i s řidičem. Byla to svým způsobem výhra – ukázalo se, že stará dobrá karosa je prostornější a pohodlnější než ty nové zájezdové busy. Nový řidič byl navíc velmi akční a nebál se. Málokdo je schopný na základě facebookové výzvy okamžitě vyrazit na týden do Rumunska a zubní kartáček si koupit až po cestě. Nakonec jsme autobusem dojeli i na místa, kam by si mnohý netroufnul ani autem. Byl to v pravdě neobvyklý pohled, žlutá karosa zaparkovaná v lese při ústí Rimetské soutěsky. Expedici jsme tedy letos museli o den zkrátit, studentům to bude příslušná dopravní firma finančně kompenzovat. I tak jsme po horách pochodili moc hezky. Sice jsme z Transalpiny odjeli o jeden den dříve, ale i tak ty celodenní treky na vyhlídkové vrcholy v pohoří Trascau, Vulcan, Malý Retezat, Paring a Capatini rozhodně stály za to.

Turdská soutěska

Piatra Secuiului

Piatra Secuiului

V soutěsce Turului

V soutěsce Turului

Na cestě k ústí Rimetské soutěsky

V Rimetské soutěsce

Pohoří Vulcan – výstup na hřeben Oslea

Pohoří Vulcan – výstup na hřeben Oslea

Pohoří Vulcan – výstup na hřeben Oslea

Pohoří Vulcan – výstup na hřeben Oslea

Pohoří Vulcan – výstup na hřeben Oslea

Pohoří Vulcan – výstup na hřeben Oslea

Pohoří Vulcan – výstup na hřeben Oslea

Pohoří Vulcan – výstup na hřeben Oslea

Pohoří Vulcan – výstup na hřeben Oslea

Pohoří Vulcan – výstup na hřeben Oslea

Pohoří Vulcan – výstup na hřeben Oslea

Pohoří Vulcan – výstup na hřeben Oslea

Pohoří Vulcan – výstup na hřeben Oslea

Pohoří Vulcan – výstup na hřeben Oslea

Pohoří Vulcan – výstup na hřeben Oslea

Retezat – výstup na Piatra Iorgovanului

V pohoří Paring

V pohoří Paring

V pohoří Paring

V pohoří Paring

V Kapučínských horách

V Kapučínských horách

V Kapučínských horách

V Kapučínských horách

V Kapučínských horách

 

Den prvý – Trascau, Turdská soutěska

Ráno přijíždíme do Turdy, kde (stejně jako celý předcházející týden) vytrvale prší. Improvizujeme a navštěvujeme zdejší solné doly. Je to něco neuvěřitelného, do obrovských kaveren uvnitř vytěženého solného pně by se vešel mnohapatrový výškový dům. Turistické atrakce v Rumunsku mívají pro nás poněkud neobvyklý ráz, a tak se tu můžete svézt na obřím podzemním ruském kole, zahrát si volejbal, kulečník, zatančit si na diskotéce či si dopřát romantickou vyjížďku na lodičkách. Odpoledne se vyčasuje, procházíme Turdskou soutěsku a po krasových pláních se vracíme do kempu. Soutěska je sice velkolepá, ale turistická stezka je vybetonovaná a dá se k ní dojet autem. My tu byli o víkendu, takže přelidněno. Je tu sice moc hezky, ale víckrát už se nemusím.

Turda – solné doly. Společně s rumunskými doly Salina Slanic jde o největší podzemní prostory v Evropě…

Různě zbarvené vrstvičky soli vytvářejí na stěnách zajímavou kresbu

Krasové jevy na stropu chodby

Krystaly soli vše postupně porůstají

Romantická vyjížďka na loďkách v nejspodnějším patře dolu

Zajímavá flóra na slaniscích poblíž dolů – Hvězdnice slanistá a Slanorožec rozprostřený

Turdská soutěska…

Z protějších návrší se nechá k soutěsce sjet po lanovce. My máme adrenalinové zážitky přísně zakázány, ale školník si to užil. Aby při dojezdu neutrhl brzdné lanko, dostal zpomalovací padáček. I tak svištěl jak raketa, je to prostě borec! Jeho autorita byla tímto výkonem značně posílena, až bude v září ve škole prudit nepřezuté studenty, účastníci zájezdu jej jistě poslechnou a dojdou si pro bačkůrky…

V Turdské soutěsce

Pohled do soutěsky z okrajových plání

A přechod náhorní plošiny

Den druhý – pohoří Trascau, Piatra Secuiului

Z malebné vesničky Rimetea stoupáme na strmý vápencový hřeben Piatra Secuiului. Stoupáme za strašlivého vedra a odměnou jsou nám překrásné výhledy. Jsme v Transylvánii, jež byla dlouhou dobu součástí Uher. Vrcholové patníky v barvách maďarské trikolóry nám sdělují, kdo tu doposud tvoří většinu obyvatel. Sluníčko vystřídá déšť, při sestupu to klouže. Kdo ještě nemá dost, zakončí den dobrodružným průstupem soutěskou Turului.

Kostelík v Rimetea a výhled Piatra Secuiului

Rimetea – vesničky transylvánských Maďarů bývají velmi malebné…

Strmý výstup na Piatra Secuiului

Na vrcholu Piatra Secuiului

Vzácná flóra – hvězdnice a hvozdíky

Výhled na vápencovou plošinu pohoří Trascau a pestrou mozaiku kulturní krajiny v okolí vsi Rimetea.

Pohled na Piatra Secuiului

Na každé rumunské expedici nafotím desítky druhů vzácných motýlů. Letos to bylo jinak, v Rumunsku před naším příjezdem několik týdnů vytrvale pršelo – stejně jako v ČR zdejší populace klesly na minimum. Jeden z mála letošních úlovků – ohniváček modrolesklý.

Den jsme zakončili dobrodružným prostupem soutěskou Turului

Den třetí – pohoří Trascau, Rimetská soutěska

Autobusem přejíždíme k soutěsce a pokoušíme se o její přechod. Potvrdily se mé obavy – před naším příjezdem v Rumunsku vytrvale pršelo a řeky mají zvýšený průtok. Po několika stovkách metrů u slavné skalní brány se musíme otočit. Soutěska je zde úzká, z obou stran sevřená strmými skalními stěnami. Ocelové kramle, natlučené do skal jako opory pro nohy, jsou pod vodou. Na jednom místě je pod hladinou i řetěz pro ruce. To by se ještě nějak dalo zvládnout, ale dále se musí řeka opakovaně brodit a to při tomto průtoku nepřipadá vůbec úvahu. Bohužel se musíme vrátit. Následuje přesun pod Malý Retezat a Vulcan.

V ústí Rimetské soutěsky je slavný ženský klášter. Nechtěl jsem tam otravovat s foťákem, ale fresky s pekelným utrpením hříšníku jsem si vyfotit musel. Obrázky tak trochu připomínají Hieronymuse Bosche a pro rumunské pravoslavné kláštery jsou typické…

Poprvé neplánovaně brodíme

Blížíme se k nejužšímu místu soutěsky

Kde se prochází skalní bránou

Studenti čekají, až se vrátím z průzkumu…

Někteří zkouší brodit na druhou stranu

Bohužel se ukazuje, že dále je soutěska kvůli vysoké vodě a hlavně silnému proudu neprostupná

Následuje několikahodinový přesun busem do kempu v dolině mezi Vulcanem a Retezatem

Nechávám se vysadit pár kiláků před kempem a cvičně probíhám soutěsku Cheile Urzicarulor…

Studenti to měli s polopenzí, den jsme zakončili luxusní večeří. Vařili jsme z těch nejkvalitnějších surovin…

Den čtvrtý – Vulcan, hřeben Oslea

Výstup na nejvyšší vrchol pohoří Vulcan a přechod celého hřebene. Určitě jeden z nejhezčích treků v Rumunsku. Ostré vápencové bradlo, koně, ovečky, vzácná vysokohorská flóra a nádherné výhledy na Retezat. Počasí přeje.

Výstup na Osleu. Jeden z nejhezčích karpatských kopců…

Přes dolinu hřeben Retezatu. Tam polezeme zítra…

Netrvalo dlouho a akční důchodce školník se nám ztratil v dálce. Na vrcholu byl s velkým předstihem jako první. Musel mít v zadku nějakou vrtulku nebo tak něco…

V sedle pod hřebenem nás přivítali koníci

Na chvíli jsme zde spočinuli. Proběhlo i veselé fotografování…

Nějaké paparazzi vyfotilo náčelníka při odpočinku…

Následoval velmi strmý výstup na hřeben přes pláně s koberci kvetoucích rhododendronů a pryskyřníků

Hořec jarní

Dryádka osmiplátečná

Lomikámen sivý

Pochybek nízký

Snědek – Ornithogalum sp.

Pod vrcholem

Konečně na vrcholu

Panoramata – výhled na Godeanu a Retezat

Rodiče a nejmladší účastníci zájezdu…

Náčelník a jeho dcera

Pokračujeme po hřebeni

Potkáváme ovečky i strážce stád. Zdejší psi jsou kupodivu mírní a klidní…

fajne videjko s ovečkami je zde: https://www.youtube.com/watch?v=lhbGQfK2v90

Z celého hřebene jsou fantastické výhledy…

Hřeben končí výrazným bezejmenným vrcholem s krásnými výhledy do všech stran

Trek jsme zakončili sestupem přes malebnou dolinu s překrásnými pastvinami

Před námi Retezat a vrchol Piatra Iorgovanului. Zítřejší výstup…

Den pátý – Retezat a Godeanu, vrchol Piatra Iorgovanului

Strmý výstup lesem na malebný vápencový vrchol. Počasí se postupně kazí, na hřebenech hodně fučí a lehce prší. I přes opakovaná upozornění na nutnost odpovídajícího vybavení do hor je mnohým zima. Výstup na nedalekou stolovou horu Paltina vzdáváme. Nic bychom neviděli, hora je v mracích a rychlost větru by se na plochém vrcholu blížila vichřici. Mrzí mě to, taky je to překrásný kopec. Ze sedla, jež odděluje pohoří Retezat od Godeanu, se vracíme malebnou dolinou zpátky do kempu.

Stezka stoupá lesem a posléze kosodřevinou

Potkáváme vzácné mykotrofní rostliny – jednokvítek velekvětý

Orchideje okrotice mečolistá a korálice trojklaná

Otevírají se hezké výhledy, ale je vidět, že tentokrát zmokneme…

Malý Retezat je vedlejším vápencovým hřebenem stejnojmenného pohoří

Jeho nejvyšším vrcholem je bílý vápencový útes Piatra Iorgovanului

Na vrcholu Piatra Iorgovanului

Pokračujeme po hřebeni k navazujícímu pohoří Godeanu, ale počasí nepřeje…

V pozadí hřeben Oslea

V sedle je tu stará neužívaná salaš

Uvnitř opuštěné salaše…

Sestupujeme do kempu v údolí. Někteří si cestu urychlují sjezdem…

V místech sněhových vyležisek kvetou šafrány

Vracíme se přes malebnou dolinu s hezkými pastvinami

Den šestý – Transalpina a přechod části hřebene Paringu

Busem vyjíždíme na slavnou horskou silnici a po hlavním hřebenu Paringu míříme na západ. Máme štěstí, počasí celkem přeje, mezi mraky se objevují krásné výhledy do horských karů i na hlavní hřeben. Odpoledne se v dálce začnou ozývat hromy, raději tedy zamíříme k jezerům Zanoaga a Galgescu, kde smočíme svá upocená těla. Cestou do kempu opakovaně brodíme řeku Lotru, někteří toho mají dost…

Na Transalpině dole – cez cestu idú kravy

Na Transalpině hore – cez cestu idú ovce

Na Transalpině – cesta na vrchol je voľná a plynule stúpame na dvojku. No napokon sa z motora chvíľami ozývajú podivné zvuky a volačo v autobuse začína podozrivo zapáchať, vraj prevodovka…

Na Transalpině – jsme hore!!!

fajne videjko o naší cestě vzhůru je zde: https://www.youtube.com/watch?v=P8IyHJgwLv4

Na Transalpině – piknik v rumunském stylu…

Na Transalpině – kadibudka a hajzlbába…

Hurá na Paring…

Přes sněhová pole

Letní koulovačka

Chvílemi v oblacích

Náčelník fotografující…

Čas se krátí, v dálce hřmí, raději tedy sestoupíme k jezerům Zanoaga a Galcescu

Pro otužilé tradiční koupačka…

Od pramenů říčky Lotru sestupujeme dolinou k našemu tábořišti

Potůček se mění na potok a posléze v dravou říčku.

Jejíž opakované překonávání je stále náročnější…

Den sedmý, poslední – Transalpina a přechod vedlejšího hřebene Kapučínských hor

Busem vyjíždíme do sedla na Transalpinu a traverzem míříme na východ. Nejdříve je hezky, ale výstup na Turcinu Mare zastaví nečekaně rychle se blížící bouře. Dramatickou situaci přečkáváme na cestě hluboko pod hlavním hřebenem, i tak to stojí za to. Hřmí, z nebe se valí hektolitry vody, padají kroupy, občas to zabolí. Zážitky prý nemusí být vždy hezké, hlavně když jsou intenzivní, ale toto bylo už trochu moc. Někteří opět nemají vhodné vybavení, tak nevím, jestli jim mám příště kontrolovat batohy… Bouře se přežene, pokračujeme přes velmi malebný vápencový hřeben. I na rumunské poměry procházíme mimořádně krásnou pastorální krajinou, otevírají se velkolepá panoramata, potkáváme pastevce, ovečky. Hledáme neznačenou cestu k sedlu Vidrutei a za opětovného deště scházíme k silnici. Když vidí žlutý autobus, mnozí studenti křičí radostí. Následuje noční přejezd zpět do Čech.

Putování přes Kapučínské hory začínáme pod sedlem Urdele na Transalpině

Cesta, z které se otevírají výhledy na hlavní hřeben Kapučínských hor, traverzuje zpočátku strmým svahem

Hezká pastevní krajina…

Rychle a nečekaně se přes nás přehnala pravá karpatská bouře. Pro mnohé životní zkušenost…

Sice se objevuje sluníčko, ale v dálce hřmí a černava za obzor nemizí. Měníme plány, v bouřkovém počasí na hřebenovku nechci. Přes nevýrazné sedlo pokračujeme po cestě podél nejvyšších vrcholů…

Obloha i krajina jsou velmi dramatické…

Krystalické břidlice střídají vápence, oblé kopce skalnaté vrcholy a pohoří získává zcela jiný ráz.

Cesta vede přes bohatě nakvetlé louky s pryskyřníky a hořci

Vzácná flóra – kociánek a všivce

Potkáváme ochranáře, který zde má na starosti management krajiny a jehož práci vděčí zdejší příroda za svoji neuvěřitelně vysokou biodiverzitu…

Odpočíváme pod vrcholem Turcina Mare. Blíží se další déšť, sestupujeme do sedla Vidruței k autobusu. Raději jdu napřed, zpočátku obtížně hledám neexistující stezky a opakovaně se vracím. Kdybychom zabloudili, to už by bylo na některé trochu přespříliš. Dnes mám v mobilu mapu i GPS. Při představě, jak bych tu před dvaceti lety bez této výbavy s unavenými studenty za pozdního večera hledal cestu, se musím smát…

Sestup se vleče. Lesní cestu změnil přívalový déšť v obtížně schůdnou rokli. Když se náhle les rozestoupí, zvedne se mlha a studenti spatří žlutý autobus, mnozí se štěstím málem rozpláčí…

Závěrečné shrnutí?! Já myslím, že se nám to opět co? No vydařilo přece…

link pro studenty pro případné stažení fotek je zde - https://uloz.to/file/BYzw47jfNUlk/rum-2023-foto-zip   -  – heslo je křestní jméno našeho řidiče (s diakritikou a malým písmem)

 

Komentáře k článku

  1. autor komentáře: Jiří Felix Odepsat

    Cheile Urzicarului není Medvědí soutěska.
    Urzicar může být:
    1) místo kde rosrou kopřívy (urzica)
    2) rubáš
    3) Saxicola rubetra – ptáček = Bramborníček hnědý
    4) Vanesa urticae – motýl = abočka kopřivová

  2. autor komentáře: Jiří Felix Odepsat

    Maďaři nikdy neměli početnou převahu v Sedmihradsku a pouze se jim snilo, aby se dostali na jednu třetinu obyvatelstva jako Němci v Čechách do roku 1945. Mohou, ale, tvořit většinu v nějakých lokalitách, proto si místy hrají s barvami..
    Ale na rozdíl od Němců, jsou pořád ne svých místech, dle demokratického přístupu k menšinám v tom daném státě…

  3. autor komentáře: Jiří Felix Odepsat

    Největší solní důl v Evropě je Salina Slanic, ne Turda.

Zanechte vlastní komentář:

× jedna = šest