krajinou a přírodou východních Čech

Hlavní hřeben Jestřebích hor je převážně zalesněný. Daleké výhledy to nabízí pouze rozhledna na Žaltmanu, která byla nedávno snesena a čeká na své obnovení. Ještě hezčí výhled směrem ke Krkonoším je z druhé rozhledny nad Markoušovicemi.

Krajinářsky zajímavější nežli smrkové monokultury jsou zdejší louky.

Cestou na Brendy – Paseky

Jestřebí hory mi dlouhou dobu přišly celkem nezajímavé a nudné. Nevysoké, málo členité pohoří, které se táhne od Hronova až k trutnovskému Poříčí. Hlavní hřeben je z větší části porostlý fádními smrkovými monokulturami, nenabízí daleké výhledy a zajímavých míst je tu poskrovnu. Asi nejatraktivnější část hřebene představují květnaté louky v okolí malebné horské osady Paseky (Brendy). Nevede sem asfaltka, a pokud se zrovna nerojí elastičtí cyklisté, bývá tu klid. Klub českých turistů z Úpice tu provozuje svéráznou horskou boudu s příjemným občerstvením a milou obsluhou. Mnohem více nežli hlavní hřebenovku jsem si časem oblíbil trasy vedoucí po jihozápadních svazích hor. Stráně s pestrou mozaikou luk, remízků a  rozptýlenou zástavbou malebných horských usedlostí i havířských domků se svažují do Svatoňovicko-rtyňské kotliny. Nevysoké kopečky porostlé listnatým lesem jsou starými haldami, které ukazují místa, kde se z hlubin hor dobývalo kamenné uhlí. Zejména Cesta bratří Čapků vedoucí z Markoušovic na  Brendy a do Malých Svatoňovic nabízí překrásné výhledy.

Na Cestě bratří Čapků

Louky rozčleňují remízky a z plochých strání vyčnívají nízké kopečky s náletem listnáčů. Jde o staré haldy poblíž zasypaných kamenouhelných štol.

Ve své horní části prochází cesta přes louky, které sice nehostí žádné vysloveně vzácné druhy, přesto patří svým způsobem k tomu nejzajímavějšímu (a nejtypičtějšímu), co může česká krajina nabídnout. Botanici označují velkou část těchto luk jako mezofilní ovsíkové louky. Protože jde o druhově relativně bohaté společenstvo, jež bylo v západní Evropě často nahrazeno intenzivně obhospodařovanými loukami s několika málo druhy kulturních trav, je tento ekosystém chráněn Evropskou unií v rámci soustavy NATURA 2000. Jde o osvícené rozhodnutí. Česká republiky dnes s jistým zpožděním do značné míry kopíruje vývoj západní Evropy a nebýt ochrany, časem by vymizely tyto hezké květnaté louky i z naší krajiny. Občas se tak již děje. V posledních létech kvůli suchu dávají louky nižší výnosy. Chovatelé skotu mají nedostatek sena a někdy se snaží problém vyřešit tak, že louku přeorají a následně osejí směsí vysokoprodukčních travin. Pokud se nejedná o chráněné území, je to legislativně v pořádku. Územní plán definuje pouze tzv. trvalé travní porosty a nerozlišuje, jestli jde o hodnotné květnaté louky nebo o nezajímavé „pole na trávu“, kde vykvetou tak akorát pampelišky (nic proti nim). Z krajiny tak mizí luční kvítí a s nimi i motýli a další hmyz. Paradoxně si takový zemědělec, který neuváženě zničí hezkou louku, obvykle ani příliš nepolepší. Naopak, často výnosy na dlouhou dobu poklesnou. Když je sucho, tráva zkrátka neroste. A v dnešních podmínkách to někdy trvá i několik let, než se luční porost opět dostatečně zapojí. A květnatá louka, která se utvářela po staletí díky píli našich předků, je ztracena. Vzhledem k průmyslovému rázu našeho moderního zemědělství nejspíše navždy…

Zdejší květnaté louky jsou chráněny v rámci soustavy NATURA 2000

Ochrana těchto lučních porostů je jedním z paradoxů dnešní doby. Jde totiž o ekosystém v našich podmínkách čistě kulturní, lidmi vytvořený i udržovaný. Navíc ovsík vyvýšený, který tomuto společenstvu často dominuje, je v Česku druhem nepůvodním. Tato travina se k nám rozšířila nejspíše z alpských luk až v souvislosti s rozvojem specifického lučního hospodaření. To se v naší krajině objevilo za Keltů, kteří u nás jako první užívali kosu a dali vzniknout prvním pravidelně sečeným loukám. Do té doby tu byly pouze pastviny, které se někdy vyznačují až překvapivě odlišným druhovým složením. Na nové stanoviště kulturních luk se záhy přesunuly mnohé bylinné druhy z lesních světlin, říčních niv a štěrkových lavic, horských karů a dalších nelesních stanovišť. Proto jsou tato společenstva tak pestrá, zajímavá a měli bychom si jich vážit. Stejně jako udržujeme a chráníme barokní kapličku, je třeba si cenit i květnaté louky okolo. V naší sekularizované společnosti zaměřené na zisk pozbyla kaplička i květnatá louka svého původního významu. Přesto každý soudný člověk cítí, že obojí k české krajině tak nějak neodmyslitelně patří a že jejich vymizení by bylo nenahraditelnou ztrátou.

Zdejší luční společenstvo

Na sušších místech tu hojně roste vítod a pryšce. Pryšce slouží jako mezihostitel pro stopkovýtrusou houbu rez hrachovou. Vlevo zdravá rostlina, vpravo stejný druh napadený houbou.Tento parazit dokáže zcela změnit vzhled napadené rostliny. Nejdříve ji zabrání v tvorbě květů, čímž ji v podstatě “vykastruje”. Napadené pryšce pak vytváří vysoké nevětvené lodyhy se zvláštními listy, na jejichž spodní straně dozrávají výtrusy houby. Rostliny napadené rzí jsou natolik odlišné, že byly v minulosti popisovány jako samostatné druhy. 

Na rdesnu se živí zlatohlávek tmavý. Kdysi vzácný brouk se dnes z neznámých důvodů rychle šíří. Je pravděpodobné, že tento druh zaznamenal blíže neidentifikovatelný posun v ekologických preferencích. Zdá se, že larvy i dospělí brouci začali využívat nové, lépe dostupné zdroje potravy. Jde o teplomilný druh, takže k jeho šíření zřejmě přispívá i probíhající klimatická změna.

Na kořist tu číhají běžníci

Z motýlů tu poletuje soumračník rezavý

Na vlhčích místech soumračník jitrocelový

Perleťovec nejmenší

Bělásek řepkový

Všudypřítomný modrásek jehlicový

Motýlí námluvy – samice se vyznačují hnědě zabarvenými křídly

Byl pozdní máj a večer. Modrásci se chystali k společnému nocování. Někdy stačí ponechat úzký neposečený lem vegetace podél cesty či příkopu a životem se to tu jen hemží.

V našem regionu jsou jedny z krajinářsky nejhezčích luk v Jestřebích horách pod Žaltmanem a právem jsou chráněny jako Přírodní památka Žaltman. Pokaždé, když tudy po Cestě bratří Čapků sestupuji do Svatoňovic, kochám se a mám takový příjemný povznášející pocit. A není to jenom tím pivem, co si dávám na Brendy…

Cestou z Brendy…