krajinou a přírodou východních Čech

motto: Ještě na začátku 20. století měla vzkvétající obec s vlastní samosprávou, školou, mlýnem a dvěma hostinci 220 obyvatel ve 42 domech. Ti byli po druhé světové válce vyhnání do Německa. Stavení postupně chátrala a brigádníci ve službách pastvinářského družstva z Mnichova Hradiště tomu rozhodně nebránili. Z nepochopitelných důvodů nedostaly Sklenářovice šanci na záchranu prodejem chalupářům. Definitivní konec přišel s akcí „Demolice” v roce 1959 – 60. Ženijní jednotka československé armády pomocí trhavin a vojenské techniky srovnala se zemí na tehdejším trutnovském okrese celkem 254 objektů. Bohužel i celé Sklenářovice.

In: Veselý výlet 17/2001

Jen torzo mlýna zbylo z kdysi prosperující sudetské obce Glasendorf (Sklenářovice)

Obec tvořilo 42 hospodářství, byla tu škola a dvě hospody. Dnes zde stojí jediná rozpadající se stodola.

Glasendorf (Sklenářovice) v první polovině 20. století. foto: http://www.zanikleobce.cz/

A stejné místo o šedesát let později

Dnes už jen historické pohlednice připomínají zašlou slávu jedné z nejstarších krkonošských obcí. Kdy byla v hlubokém údolí Zlatého potoka pod Rýchorským hřebenem založena osada Glasendorf (Sklenářovice) se neví, její vznik však jistě souvisel s těžbou zlata a provozem místní sklářské pece. První písemná připomínka pochází z r. 1542, nejstarší dolování zlata prokazatelně sahá až do 11. století a zlato zde možná rýžovali už keltští prospektoři před dvěma tisíci lety (viz. nález keltských duhovek v Trutnově). I dnes se ostatně dá s trochou štěstí z náplavu  Zlatého potoka nějaká ta malá zlatinka vyrýžovat. Největší rozkvět osadě přinesla zlatá horečka v 16. století, kdy se tu zlato těžilo jak rýžováním, tak zejména rozsáhlými povrchovými dobývkami. V kopcích kolem Sklenářovic je dokonce i několik hlubokých štol. Dnes zdejší středověkou zlatou horečku v okolních lesích připomínají všudypřítomné pozůstatky sejpů, příkopů a hald.

Sklenářovice – kamenný most z 16. století

Unikátní památku na dobu prosperity představuje zdejší kamenný most z 16. století, který se svým obloukem monumentálně překlenuje Zlatý potok hned na začátku údolí. Není u nás mnoho takových památek… Po útlumu těžby přešla obec na budní hospodaření spojené s pastevectvím skotu a produkcí mléka. Připomínkou tohoto způsobu hospodaření jsou pozůstatky kamenných „mlíčnic“, jakých si sklípků s tekoucí vodou, kde se před svozem na trh do měst uskladňoval sýr a mléko.

Kamenné mlíčnice fungovaly jako přírodní chladničky, kde se v létě skladovaly mléčné výrobky.

Žilo tu asi 250 obyvatel, stály tu dvě hospody, škola, mlýn a 42 domů. foto: http://www.zanikleobce.cz/

Německé horaly připomíná dnes jen obnovený pomník padlým v 1. světové válce

Cesta zaniklou obcí. Po obou stranách stály chalupy.

Z obytných domů zbyly jen hromady kamení. Obvodové zdi zůstaly jen u mohutného mlýna.

Sklenářovice dnes. Pomalý zánik kulturní krajiny…

Zbytky pastvin se udržují jen díky dotacím…

Tehdejší neuvěřitelně tvrdý život hospodářů na strmých kamenitých políčkách v horském údolí dodnes dokládají agrární valy – mohutné hromady kamení na mezích, které vznikly vynášením kamenů z polí a kosených luk. Některé valy jsou vidět i na leteckých snímcích, mají na výšku dva metry a v obvodu desítky metrů. Agrární valy se tu dají potkat i hluboko uprostřed lesů a když se pak člověk podívá doma na historické snímky, žasne kde všude byly původně louky a pastviny.

Agrární valy. Všudypřítomné hromady kamení, které vynosili hospodáři ze svých políček, dokládají nezměrnou dřinu krkonošského budního hospodaření.

Stejně jako jinde v Krkonoších byla i tato obec čistě německá. Snad díky odlehlosti nedošlo po odsunu k dosídlení a zdejší chalupy ani nebyly nabídnuty k odprodeji chalupářům a tak byla celá obec v roce 1960 srovnána se zemí. Celé údolí je liduprázdné a dnes zde na malé farmě poustevničí jen jeden osamělý pastevec koz.

Sklenářovice z letadla, http://kontaminace.cenia.cz/

Z původní zástavby stojí torzo mlýna a jediná poslední stodola, která byla ponechána pro skladování sena. Jen roztroušené zbytky kamenných podezdívek a staleté lípy, kaštany a javory prozrazují, kde všude dříve stávaly chalupy. Teprve pokud si člověk na výlet do Sklenářovického údolí vezme s sebou pár vytištěných místních historických pohlednic, dojde mu, co že se to tady v Sudetech po válce vlastně stalo.

Celou dobu mě při toulkách zmizelou vesnicí Sklenářovice doprovázel krkavec…

A snad žádné jiné zvíře nevystihuje podstatu Sudet lépe (v dobrém i zlém).

literatura:

http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=9516&Itemid=27

http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=10678&Itemid=32

http://www.zanikleobce.cz/

Veselý výlet 17/2001