krajinou a přírodou východních Čech

Otevřel oči… Neviděl však nic. Nad ním už bylo jen nebe – vysoké nebe, ne jasné, ale přece nesmírně vysoké, s tiše plujícími šedými obláčky. „Jaké je to tu tiché klidné a slavnostní – docela jinak, než když jsem běžel já“, uvažoval kníže Andrej, „docela jinak, než když jsme běželi, křičeli a bojovali – docela jinak plují oblaka po tom vysokém, nekonečném nebi. Jak to, že jsem to vysoké nebe předtím neviděl? Jsem tak šťasten, že jsem je nakonec přece jen spatřil. Ano, všechno je marnost, všechno je klam kromě toho nekonečného nebe. Nic, nic není, jen ticho, klid. A chvála Bohu za to!…“

L.N. Tolstoj, Vojna a mír

Nikde jinde kolem Náchoda nejsou tak daleké obzory a mraky letící tak nízko nad zemí. Když plují oblaka oblohou směrem od jihu z polabských rovin, je zdejší velké nebe prostě fenomenální. Vysokov – Genius loci malého letiště při zemském průsmyku Branka. A vlastně obecně musím říci, že všechna ta malá amatérská letiště kolem Náchoda mají neopakovatelné kouzlo. Ploché návrší s udržovaným trávníkem. Krásné výhledy do všech směrů. Prkenné boudy a hangáry, bufet nebo hospoda. Rázovití nadšenci s motorovými rogaly a plachťáky… 

Fotografováno začátkem dubna na vysokovském letišti s použitím neutrálních šedých přechodových filtrů. 

Stačí zvednout hlavu. Snesitelná lehkost bytí. Alespoň jednou za čas…