krajinou a přírodou východních Čech

Krásná je krajina řeky Metuje u Josefova. Rozsáhlé mokřiny s ostřicí do pasu střídají sušší louky s rozptýlenými stromy a keři. Bažiny, tůně a jezírka. Propracovaná soustava sto let starých a znovu obnovených závlahových kanálů a příkopů. Jen několik pěšin a polních cest a nikde živáčka, žádná turistická značka, žádná šílená cyklostezka, žádná zástavba… Nekonečné louky od obzoru k obzoru a na horizontu stromořadí lemující řeky. Bloudění a hledání mostu. Ať už se poutník vydá jakýmkoliv směrem, vždy nakonec skončí u řeky…

Krásná je krajina řeky Metuje – pohled na Josefovské louky od Starého Plesu

A pohled na Josefovské louky opačným směrem

Krajina místy připomíná africkou savanu  

A na jaře deltu řeky Okavango                                                                                                                 

Směrem k Dolsku postupně mizí mokřady a louky jsou čím dál sušší 

A u Černčic už procházíme harmonickou kulturní krajinou s pestrou mozaikou stromořadí, polí a luk

Během 20. století byla většina českých řek zregulována a s přirozeně meandrujícími a každé jaro se rozlévajícími řekami vymizely z naší krajiny i vlhké nivní louky s mokřady. Regulace řek umožnila nivy nejenom zastavět, ale i odvodnit a začít je intenzívně zemědělsky využívat. Jedním z mála míst, které uniklo tomuto osudu, jsou Josefovské louky, kde v současnosti vzniká projekt jedinečný v rámci celé střední Evropy – soukromý Ptačí park Josefovské louky. 

Josefovské louky – překrásná krajina nivy řeky Metuje se soukromou “rezervací”

Josefovské louky – plán vznikajícího ptačího parku, obr. http://www.birdlife.cz

Poblíž Josefova mezi starým a novým korytem řeky Metuje se zachoval unikátní sto let starý závlahový systém, který umožňuje regulovat výšku vody na zdejších loukách. Louky leží vlastně na jakémsi obrovském ostrovu, který je ze všech stran obtékán řekou Metují a jinak než po třech mostech se sem lidé nedostanou. Na severu končí louky u „nové Metuje“ – rovného a zahloubeného koryta, do kterého byla řeka převedena počákem 20. století. Jižně obtéká louky „stará Metuje“, jejíž přirozené koryto sice není tak široké, ale zato je utopené v zeleni a neustále meandruje. Obě Metuje jsou pak propojeny přepouštěcími kanály, které protínají louky všemi směry.

Zavlažovací kanály tvoří unikátní systém, který umožňuje regulovat hladinu vody na lukách

Některými kanály voda svižně protéká  

Zatímco v jiných se zvolna vsakuje do půdy

Jak ukazují historické mapy, celá niva Metuje mezi Jaroměří a Novým Městem byla vždy hodně bažinatá a kromě podmáčených luk tu nikdy nic jiného nebylo. Zlepšit výnosy ze zdejších luk a místy je přeměnit v pole, umožnil až unikátní závlahový systém, který pochází ještě z doby Rakouska-Uherska. Tehdy sem přišlo snad až 10 000 dělníků a vykopali nové koryto Metuje a zavlažovací systém, do kterého stáhli přebytečnou vodu. Voda do zavlažovacích kanálů natékala jedním místem ze staré Metuje, zvolna se dostala na louky, na kterých zasákla a dalším kanálem pak vytekla. Míru zavlažení (či odvodnění) šlo podle potřeby efektivně regulovat propracovaným systémem propustí, kde tzv. luční hajní obsluhovali malá stavidla. Ta jsou rozeseta v celém systému a když stavidlo zahradili, natekla voda na příslušné pozemky a třeba za pět dnů je uvolnili a voda zase odtekla, přesně tak, jak bylo zrovna třeba pro růst trávy. Celý systém projektovali italští luční mistři a jde vlastně o technickou památku. Něco podobného fungovalo i v Babiččině údolí, ale tam byl tento systém povrchových závlahových příkopů nahrazen meliorací. Podobně byly zmeliorované louky i v okolí Metuje od Starého Plesu k Novému Městu a unikátní závlahový systém se udržel jenom na těch nejvlhčích (a dnes nejhezčích) loukách u Josefova, kde místy fungoval až do roku 1989. Po nezbytných opravách začalo v loňském roce toto unikátní dílo alespoň částečně opět sloužit svému účelu.                    

Na historických mapách i leteckém snímku je dobře vidět zatravněná niva Metuje uprostřed zemědělsky intenzivně obhospodařované krajiny. Na fotografii je nově “navíc” na severním okraji nivy napřímené zregulované koryto tzv. nové Metuje…

Obnovené propusti umožňují louky každé jaro znovu opět nasytit vodou

Voda se celoročně drží v nově vytvořených jezírkách a lagunách

Níže položená místo jsou pak pod vodou až do počátku června

Zatopené louky s ostřicí připomínají rýžová pole

Porosty ostřic přecházejí do luk s kvetoucími pryskyřníky

Ze zajímavějších rostlin tu kvete rozrazil dlouholistý a zábělník bahenní

Na sušších místech se postupně objevují krásné soliterní stromy,

které rozsáhlé louky rozčleňují a dávají tak krajině příjemné lidské měřítko

Stromy tu tvoří souvislé lemy všech vodních toků

A zkrášlují tak i ty sušší a méně zajímavé části luk

Směrem k Dolsku jsou louky přírodně nepříliš hodnotné, nicméně krajinářsky patří k tomu nejlepšímu,

co může rovina východního Polabí nabídnout

A krásná je i zemědělská krajina v nivě výše proti proudu až k Novému Městu

Okolí Metuje u Josefova je takovou východočeskou savanou, zdejší louky mají skoro sto hektarů a tvoří parádní rovinatou travnatou pláň s rozptýlenou zelení v okolní intenzivní zemědělské krajině. Pro trávu už dnes Josefovské louky kosí jen jediný zemědělec, který chová koně. Ostatní je kosí pouze kvůli dotacím a trávu buď pálí, nebo ji někde nechají zetlít. Obrovský potenciál celé oblasti pro ochranu přírody a zejména pro „mokřadní ptactvo“ si uvědomili ornitologové, kterým se zde po dlouhém jednání podařilo vyhlásit první soukromý ornitologický park v ČR. Za duchovní otce projektu jsou považováni hlavně amatérští ornitologové M. Hromádko a J. Kult, kteří v rámci České společnosti ornitologické úspěšně prosadili myšlenku postupného výkupu zdejších pozemků. Ochranáři letos získali nově i povolení k regulaci vodní hladiny tak, aby zde na jaře mohla na loukách stát voda. Snahám o ochranu luk vyšlo vstříc i město Jaroměř a tak jsou tyto pozemky v rámci územního plánu i do budoucna určeny k ochraně přírody. To je dobře, vlhké louky by byly ideální třeba pro pěstovaní rychle rostoucích topolů a šlo by je jistě zprznit i mnohým jiným způsobem. Hluboce smekám před všemi nadšenci, kterým se podařilo tenhle unikát zachránit a postupně zde realizují jeden z nejzajímavějších projektů české ochrany přírody. Nepotrvá to dlouho a určitě tu vznikne  prostředí vhodné pro různé ohrožené ptáky (bahňáky, čejky, sluky, bekasiny, motáky, atd…). Parádní je i to, že tu platí minimum omezení, zemědělci budou moci dál na loukách hospodařit a všichni ohleduplní návštěvníci jsou vítáni… Kdybyste chtěli, můžete na výkup pozemků přispět i Vy – podrobnosti najdete zde.

Nově vytvořená jezírka

jsou plná zelených skokanů

Běžný je i skokan hnědý

Nově se objevila i kuňka obecná

O hnízdění se tu pokouší čejka chocholatá

Louky jsou plné motýlů – bělásek řepový

Bělásek řeřichový

Létá tu i modrásek vikvicový

Na krvavci se vyvíjejí housenky modráska očkovaného 

Kolem vody poletují motýlice 

Stará Metuje hostí bohatou populaci vážky klínatky rohaté

V “nové” Metuji se zase vyvíjejí larvy klínatky obecné

A Metuje pod Josefovem je i jednou z mála lokalit vzácné klínatky vidlité

Letos byly louky poprvé alespoň částečně zaplaveny a i když tu zatím žádný velevzácný druh nezahnízdil, bylo tu na tahu například pozorováno hejno jeřábů popelavých, v obnovených vodních příkopech a tůních se objevily stovky zelených skokanů, nově byla zaznamenána i vzácná kuňka ohnivá. Neaplikuje se tu chemie a tak v létě na bahně polních cest sají stovky lučních motýlů. Celá oblast je nesmírně atraktivní i krajinářsky, má obrovský potenciál do budoucna a časem se určitě stane velmi zajímavou nejenom pro ornitology… Josefovské louky hrají pozitivní roli i jako protipovodňová prevence, vždyť podobná místa dokáží při povodních zadržet obrovské množství vody. A putování kolem Metuje z Josefova až do Nového Města patří k těm nejhezčím zážitků, jaké může krajina východních Čech nabídnout. Dvacet kilometrů po loukách, které jen několikrát přeruší uzounké asfaltky s prakticky nulovým provozem. Těžko hledat jinde v nížinách českého Polabí něco podobného…

Letecké snímky zvýrazňují význam nezastavěné a nezorané nivy Metuje v okolní zemědělské krajině. Původní koryto Metuje se za Novým Městem rozpadá na několik toků. Koryto „nové“ Metuje je poměrně krátké, skoro rovné a odvádí vodu v regulovaném řečišti přímo do Labe. Staré koryto Metuje má se svými meandry kolem 30 kilometrů a místně se dále dělí na Mlýnský náhon, Starou řeku a Staré koryto. Obě ramena Metuje se několikrát rozdělují a zase scházejí. Severně od Metuje protéká Úpa, jejíž okolí bylo většinou zmeliorováno a která nemá nivu zdaleka tak pěknou…

Vzácná krása české kulturní krajiny – niva řeky Metuje za Josefovem

A u Černčic …

literatura: články z Ekolistu a Birdlife, www.pujcovnametuje.cz

historické mapy a letecké snímky: http://oldmaps.geolab.cz/ a http://kontaminace.cenia.cz/