krajinou a přírodou východních Čech

„…místo zjevení v Suchodole jest čarokrásné a socha tato a křížová cesta, která právě postavena velkým nákládem, i když nynější poblouznění pomine, bude vždycky Suchodolu k trvalé cti a k okrase.“

S. Bouška

„Když za doby největšího rozkvětu suchodolského hnutí jednou za pěkné červnové neděle jsem místo zjevení navštívil, nemohl jsem se ubránit mocnému pohnutí. Lesní stráň naplněna byla lidem, průvod za průvodem, táhlé mariánské písně provázené hudbou zněly ve vlhkém jarním vzduchu obzvláště dojemně, kolem studánky a kolem kapličky tísnil se lid po kolenou lezoucí, aby projevem nejhlubší poníženosti dosáhl hojné milosti Mariiny. Bylo v tom mnoho tklivé poezie a dovedl jsem si v tom okamžiku vyložiti hloubku samorostlé původní síly lidové a tu útěchu, kterou podává lidu přes to, že nová doba je v tolikanásobném odporu k podobným zjevům.“

J. Petr

Ticháčkův les u Suchého dolu – dnes zapomenuté a katolickou církví sto let odmítané místo mariánského kultu. Koncem 19. století sem putovaly statisíce poutníků.

“Budiž chválena a velebena Panna Maria Suchodolská,”

“Anna Hartmanová manželka Františka Hartmana ze Slavíkova okres Nové Město nad Metují děkuje a děkovati nepřestane Panně Marii Suchodolské za zázračné uzdravení od pěti lékařů uznané nezhojitelné nemoci, která jedenáct roků trvala. Nemoc byla v nohou, nastupoval kostižer a lékaři jednohlasně se vyslovili, by levá noha uříznuta byla. Přikládáním zázračné hlíny a vody se úplně uzdravila, což dosvědčí přes padesát osob v obci.“

V Slavíkově dne 10. června 1897 Anna Hartmanová

„…a již od svítání přicházely nové a nové proudy zbožného lidu do lesa. Netrvalo dlouho a v lese bylo několik tisíc lidí. Těžké olověné mraky nedopouštěly paprskům slunečním ani okamžik proniknouti. Pojednou jakoby těžký ten baldachýn se protrhl, mohutný proud světla ozářil místo, kde byl lid shromážděn. V okamžiku tom pravilo děvče vedle klečící matce: „Matko, již jde.“

K. Jánský

V letech 1892 – 1895 zde čtrnáctiletá Kristina Ringlová měla údajně 23 mariánských zjevení. Na místě jednoho z nich dnes stojí Soudní brána, kterou začíná zdejší křížová cesta.

Chudému děvčeti Kristině Ringlové se v suchodolském lese opakovaně zjeví Panna Marie. Z místa zjevení se záhy stávají východočeské Lurdy se statisíci poutníků. Události se vymykají kontrole. Církev odmítá zjevení uznat a tisíce shromážděných poutníků se pokoušejí rozehnat četníci, kteří se nakonec musí před rozzuřenými věřícími zachránit útěkem. Přes sedmdesát osob končí ve vězení. Navštěvování lesa je zakázáno, stejně tak i zpívání a modlení nahlas. Na stromech jsou stovky mariánských obrazů a na místě vzniká lesní svatyně. Chromí se léčí hlínou z místa zjevení a zázračně se uzdravují. Z Moravy jsou vypravovány zvláštní vlaky, městečko Police zažívá nebývalou konjunkturu. Místní bohatnou a za vybrané milodary budují kapli a křížovou cestu. Církev považuje zjevení za mystifikaci a kapli odmítá vysvětit. Téměř negramotné děvče je jedněmi velebeno jako vizionářka a jinými haněno jako podvodnice. Katolická církev vydává pastýřské listy proti zjevení a sláva místa postupně upadá. Kristina Ringlová odjíždí s přítelkyní Anežkou Špačkovou do Vídně a společně cestují na mariánské poutní místo Mariazell. Domů se Kristina vrací sama, Anežka je později poblíž Mariazell nalezena s kulkou v hlavě. Kristina vinu popírá a na základě nepřímých důkazů je odsouzena k trestu smrti. Trest je později změněn na doživotí a po čtrnácti letech je odsouzené udělena milost. Vizionářka-vražednice se vrací na místo svých zjevení, pečuje o kapličku a dožívá v odstaveném železničním vagonu. 8. července 2010  zakládá mladý žhář z Police požár a kaplička lehne úplně popelem. Dým ze spáleniště vykresluje siluetu Panny Marie. Místní se opět skládají, majitel lesa opět poskytne zdarma dřevo, kaple je v krátké době obnovena a tentokrát i vysvěcena a to samotným kardinálem a pražským arcibiskupem Dominikem Dukou. Neuvěřitelná historie… 

Ticháčkova kaple na místě zjevení se jmenuje podle majitele lesa, který poskytl na její stavbu zdarma dřevo.

Interiér obnovené kapličky – na rozdíl od jiných kaplí je tato odemčená a volně přístupná, což jen dokládá vřelý vztah Suchodoláků k místu.

Ke kapli vedou krásné Růžencové schody – co schod to modlitba a jeden korálek z růžence…

První zastavení zdejší Křížové cesty – poctivá kamenická práce v pískovci

Křížová cesta v Suchém dole

Křížová cesta v Suchém dole – detail výzdoby

Mariánský kult v dnešní podobě …

Křížová cesta začína u Soudní brány se studánkou a mohutným pískovcovým mostem přes zdejší potůček.

A končí u Ticháčkovy kaple

Jak by toto místo asi vypadalo, kdyby se zdejší události odehrály o takových padesát let dříve, kdy dosahoval mariánský kult svého vrcholu? Nejspíše by tu stály české Vambeřice. V Suchém dole je navíc ještě jedna kaplička a to kousek pod křížovou cestou. Je zděná a o něco starší než ta Ticháčkova a jmenuje se Kaple Marie Lurdské. Místo je to malebné i působivé a budoucí vizionářka Kristina Ringlová určitě chodila již jako malé dítě denně okolo a možná, že právě tady je třeba hledat úplný počátek tajemných mariánských zjevení v Ticháčkově lese…

Kaple Marie Lurdské v Suchém dole

Kaple Marie Lurdské v Suchém dole – interiér

Sochařská výzdoba u kaple Marie Lurdské

Svaté obrázky – Panna Maria Suchodolská v dvojím různém provedení. Ke každé kapličce jedna…

Jeden z mnoha různých svatých obrázků s Pannou Marií Suchodolskou, kterých se prodalo obrovské množství

literatura:

- I. Jirků, Příběh suchodolské kapličky, 2012

- na webu je poměrně podrobně historie suchodolských událostí zpracována v článku L. Rouska