krajinou a přírodou východních Čech

Kousek za česko-polskou hranicí, hned za ošklivou průmyslovou aglomerací havířského města Valbřich (Walbrzych), je jedno z nejhezčích míst polských Sudet. Zámek Książ (česky Kníže) se tu hrdě vypíná na skalnatém ostrohu nad hlubokým kaňonem říčky Pełcznice. Přenádherná scenerie největšího slezského hradu ukrytého uprostřed listnatých lesů. Hrad samotný se stal podobně jako třeba náš Karlštejn turistickým disneylandem a asi je lépe se mu vyhnout, ale ty výhledy ze stezky, kterou nechali Hochbergové vysekat do skal nad kaňonem, jsou neuvěřitelné. Zatímco na hradu hučí tisíce turistů, v romantickém kaňonu je člověk skoro sám. Pro své přírodní krásy byla celá oblast v roce 1981 prohlášená za přírodní rezervace Książański park Krajobrazowy.

Hrad Książ vznikl poblíž jedné z prastarých obchodních stezek z Čech do Slezska. Podle pověstí na zdejším ostrohu, který má ideální polohu a je ze tří stran chráněn říční soutěskou, stávalo první hradiště už někdy koncem prvního tisíciletí a dost možná i mnohem dříve. Poté, co bylo původní opevnění zcela zničeno českým králem Přemyslem Otakarem II., nechali tu polští Piastovci během 13. století vybudovat mohutný hrad.  Ve 14. století získal hrad na krátko do svého vlastnictví český král Václav IV, následně byl hrad dobyt a poničen husity na jedné z jejich spanilých jízd do Slezska. V roce 1508 koupil hrad Konrád z Hochberku a společně se svými potomky jej postupně přebudoval v reprezentativní sídlo jedné z nejvýznamnějších šlechtických dynastií v Prusku. Książ byl několikrát přestavěn, nicméně zásahy byly poměrně citlivé a jednotlivé stavební fáze se vzájemně doplňují a prolínají, takže tvoří relativně harmonický celek. Hlavní částí hradu je goticko-renesanční palác s kamennou věží, ke kterému bylo přistavěno barokní křídlo s monumentálním průčelím. Počátkem 20. století přistavěli Hochbergové ještě ohromné pseudorenesanční severní a západní křídlo s dvěma věžemi a hlavní věž zakončili měděnou helmicí s vyhlídkovou plošinou.

Hochbergové z Książe byli jedním z mála německých šlechtických rodů, který se nenechal zmámit fašismem a tak poté, co majitelé hradu utekli před Hitlerem do exilu, vyvlastnili hrad v r. 1941 nacisté. Ti měli velkolepé plány a chtěli hrad přeměnit v jedno ze svých hlavních velitelských sídel SS a podle některých neověřitelných zdrojů měl hrad sloužit i jako jeden z hlavních stanů samotného Hitlera. Vězni z nedalekého koncentračního tábora Gross-Rosen vyrubali v nelidských podmínkách pod hradem rozsáhlou vícepodlažní síť podzemních chodeb, které byly přímo s hradem propojeny obrovským výtahem schopným pojmout nákladní automobil. Předtím, než hrad obsadila Rudá armáda, zničili Němci veškerou dokumentaci a nezvěstnými se stala i většina vězňů, kteří podzemí vyhloubili. O  účelu i celkovém rozsahu podzemních chodeb a sálů tak zuří mezi polskými amatérskými historiky a „záhadology“ nekonečná diskuse. Książ milují i hledači pokladů, kteří zde marně pátrají po zmizelém legendárním zlatém vlaku. Fakt je, že při nedávných zemních pracích, byla pod zámkem objevena nová chodba a tak je možné, že není všem překvapením konec. Střízlivější hypotézy vysvětlují podzemí jen jako obyčejné podzemní bunkry, ty divočejší tvrdí, že tu měla být továrna na chemické zbraně hromadného ničení. A vzhledem k nedalekým uranovým dolům, kde Němci na konci války prováděli intenzivní průzkumy, se dokonce spekuluje s myšlenkou, že v podzemí Książe chtěli Němci dokončit vývoj tajné jaderné zbraně, která by zvrátila průběh války v jejich prospěch. Kromě nacistického podzemí je pod hradem i rozsáhlé původní gotické sklepení. To si jako milovník okultismu údajně oblíbil sám říšský vedoucí SS Heinrich Himmler a měl zde pořádat tajemné seance mystického Černého řádu SS. Ale podobné legendy se tradují i o moravském Bouzově, takže kdo ví.

Vzhledem k těm davům turistů na Książi je až neuvěřitelné, že soutěska říčky Pełcznice, která je chráněná jako přírodní rezervace “Przełomy pod Książem”, je relativně klidným místem. Nejlépe je do kaňonu sestoupit po vyhlídkové stezce Hochbergů. Ta vede nejdříve přes krásný lesopark se staletými buky na vyhlídku Obří skála, z které je určitě ten nejkrásnější pohled na hrad i celé údolí pod ním. Okolní kopce i údolí jsou porostlé nádherným listnatým lesem a tak panoráma s hradem nehyzdí žádné stavby ani stožáry s elektrickým vedením. Stezka Hochbergů nesestoupí do rokle přímo, ale nejdříve kopíruje po vrstevnici horní hranu kaňonu. Pěšina se klikatí mezi skalami, na několika místech je dokonce do skály vytesaná a jinde naopak překlenuje skalní partie na vysutých lávkách. Skály tvoří zajímavé horniny, zvláštní je zejména staroprvohorní slepenec s mohutnými obroušenými valouny. Nakonec se stezka strmě stočí dolů k řece, přes kterou v údolí vede jen jediná lávka, nad kterou se na skále tyčí ruiny tzv. Starého Książe. Po okolních skalách rostou nádherné tisy, které představují zdejší lesnickou raritu. Prastaré tisy začali majitelé zdejšího panství chránit již během středověku. Jejich pevné a pružné dřevo bylo totiž nejoblíbenější surovinou pro výrobu luků, a tak se kvůli intenzivní těžbě staly pomalu dorůstající tisy nejvzácnější evropskou dřevinou. Aby export žádaného tisového dřeva nevedl k úplnému vyhynutí zdejších tisů, byl vládnoucím rodem Jagellonců již v r. 1423 vydán výnos zakazující tisy kácet. Stáří zdejšího nejmohutnějšího tisu „Bolko“, který je pojmenován po místním knížeti a roste poblíž dolního ústí soutěsky, se odhaduje na neuvěřitelných 400 až 600 let. Jeho mohutný kmen, který má v obvodu necelé tři metry, obdivoval už přírodovědec Alexander von Humboldt, který jeho věk odhadl na 800, přesné stáří stromu ale bohužel nelze zjistit, protože spodní část kmene byla poškozena ohněm.

Mohutné kamenné zdi, které vyrůstají na skalním ostrohu nad lávkou, jsou ruinami Starého Książe – rozsáhlého novoromantického hradu. Ten nechal na tomto místě postavit koncem 18. století princ Hans Heinrich IV Hochberg. Při této výstavbě bylo použito mnoho prvků z jiných historických budov v okolí, krásné jsou zejména renesanční portály přivezené z hradu v Trzebieni. Dříve se mělo za to, že nová stavba vyrostla na „zelené louce“. Protože ale dispozice nového hradu věrně kopírovaly znaky typické pro středověké hrady a to včetně zbytků zemních fortifikačních valů a příkopů kolem budov, přistoupili archeologové k rozsáhlému průzkumu, který odhalil, že novoromantická stavba vznikla opravdu na místě, kde kdysi stával středověký hrad. Pro historiky to bylo značně překvapivé zjištění a přítomnost dvou středověkých hradů na opačných stranách údolí tak blízko u sebe si nedovedou nijak rozumně vysvětlit. V pětačtyřicátém roce vypálila Starý Książ Rudá armáda a z celého hradu se zachovaly jen zbytky obvodových zdí. Po jedné z nich se pne ten nejstarší a nejmohutnější břečťan, jaký jsem zatím viděl. Místo je to krásné a romantické, nicméně jak už to tak v Polsku poblíž měst bývá, slouží často k pořádání divokých alkoholových dostaveníček a lahve od piva i vodky se povalují všude.

Trochu depresivně působí i říčka Pełcznice, která teče pod hradem. U řeky v soutěsce je několik rozvalin včetně zbytků z pomníku hrobu synů Hanse Heinricha IV Hochberga. Do řeky stéká kalná voda z opuštěných uhelných dolů a odkališť kolem Valbřichu, takže voda je nechutně špinavá a protože kaňon leží pod Valbřichem, jsou břehy řeky zaneřáděné splaveným plastem, pneumatikami a dalšími odpadky. Takový sudetský bordel. Škoda. Ale i tak se mi to tu hodně líbilo, říjnové lesy byly nádherné, hrad Książ je z dostatečné dálky velmi romantický a zdejší soutěsky, kterých je tu více, jsou opravdu krásné a divoké.

literatura:

http://www.gorytajemnic.pl/sudety-turystyka/wawoz-pelcznicy-pod-ksiazem.html

http://www.cestyapamatky.cz/cesty/vratislav-a-dolni-slezsko-2014/hrad-ksi