krajinou a přírodou východních Čech

Uprostřed polí poblíž Velké Bukoviny se nachází zapomenutý vesnický židovský hřbitov, který patří k těm nejkrásnějším a historicky nejcennějším u nás.

 Kouzlo vesnického židovského hřbitova ve Velké Bukovině

Doklady o počátcích zdejšího židovského osídlení se nedochovaly. Židé jsou ve Velké Bukovině (dříve Gross Bok) zmiňováni zejména v 18. století a zdejší židovská obec nebyla nikdy příliš početná – v první polovině 19. století zde žilo 18 židovských rodin, r. 1872 měla židovská obec 49 platících členů a v roce 1930 jsou ve Velké Bukovině zaznamenáni již pouze dva poslední Židé. Je s podivem, že tak málo početná židovská obec po sobě zanechala tak krásný a unikátní hřbitov. 

Krásné barokní stély ze zapomenutého židovského hřbitova ve Velké Bukovině

Zdejší židovský hřbitov patří k těm menším a je velmi pěkně situován v krajině mezi poli asi jeden kilometr za vesnicí. Hřbitov je obehnán krásnou opukovou zdí a vede k němu již téměř neznatelná polní cesta. Hřbitov je poprvé uváděn roku 1731 a dnešní podobu získal hlavně v druhé polovině 19. století. V areálu se dochovalo 182 náhrobků, přičemž ty nejstarší barokního a klasicistního typu pocházejí z druhé poloviny 18. století. Mladší náhrobní kameny z dvacátého století chybí a tak celý areál působí velmi starobylým dojmem.

Hřbitov je krásně situován v zemědělské krajině

A je chráněný krásnou opukovou zdí, skrz kterou se do areálu vstupuje malou brankou …

Protože zde nejsou žádné náhrobky z 20. století, působí celý areál velmi starobylým dojmem …

Na hřbitově převažují pískovcové stély, které jsou tvarově rozmanité a nesou bohatou symboliku. Díky kvalitě použitého kamene je výzdoba stél většinou krásně zachovalá.

Venkovské židovské hřbitovy ve východních Čechách se vyznačují několika zvláštnostmi, které jsou pro tento region typické. Zdejší stély se například vyznačují bohatou výzdobou s různými lidovými motivy. Některé stély jsou zvláštní tím, že jsou asymetrické. Jako na všech židovských hřbitovech převažuje na kamenech hebrejština, nicméně ve východních Čechách se nápisy často vyznačují velkou velikostí užitého písma. Nápisy také někdy ze stély vystupují v reliéfu, což je daleko pracnější způsob opracování kamene, nežli jenom pouhé vytesání písma. Na mladších náhrobcích z 19. století se objevuje němčina a lze i pozorovat, jak se styl i materiál přizpůsobuje křesťanským vzorům.

Cenné barokní stély s nápisy vystupujícími v reliéfu. Jde o velmi pracný a umělecky hodnotný způsob opracování kamene. Zajímavá je i asymetrická výzdoba lidovými motivy.

Protože Židé nemohou staré hroby přemisťovat ani rušit, a nemohou ani nijak manipulovat s jejich náhrobními kameny, bývají stély různě nakloněné a někdy i vrostlé do stromů.

Symbolika židovských náhrobků ve Velké Bukovině se vyznačuje velkou rozmanitostí. Projevuje se například rozmanitým vyobrazením zvířat (lev) nebo květin a stromů, symbolů zaměstnání a podobně. Každý symbol má svůj skrytý význam a nese nějakou informaci o zesnulém. Zvláštností zdejšího hřbitova je, že se zde na stélách nejčastěji opakuje symbol žehnajících rukou, který je užíván pro kohenity. Žehnající ruce znázorňují kněžské gesto požehnání roztaženými prsty obou rukou. Gesto žehnajících rukou bývá provázeno slovy: „Nechť ti Bůh žehná a ochraňuje tě, nechť Pán nechá svou tvář zářit nad tebou“. Složení rukou napodobuje pohyb, jímž se uděluje boží požehnání.

Detail kohenitského náhrobku se symbolem žehnajících rukou

Rod kohenů byl nejváženějším židovským rodem, jehož příslušníky bývali ve starém Jeruzalémě knězi v chrámu. Jejich potomci tradičně požívali mezi věřícími Židy výjimečné úcty, zároveň byl ale jejich život podroben některým omezením (nesměli se např. oženit s rozvedenou ženou). Kohenité také nesmějí přijít do blízkého styku s mrtvými a proto jsou jejich hroby obvykle ve vnějších řadách hřbitova u zdi či podél hřbitovních pěšin. Pro kohenity jsou typická příjmení jako Cohen, Cohn, Katz nebo Kahn.

Nejčastějším motivem na stélách jsou žehnající ruce kohenitů

Na stélách se několikrát objevuje i konvice, která je symbolem levitů. Levitové byli druhým nejvýznamnějším židovským rodem. Ve starověkém Jeruzalémě bývali chrámovými strážci a služebníky, kteří během bohoslužby pomáhali kněžím. Jedním z jejich úkolů bylo také omývání rukou kohenů před požehnáním. K tomu používali konve jako nádoby na vodu a misku pro vlastní omytí rukou. Tyto dva předměty, spjaté s jejich funkcí při náboženském obřadu, se staly jejich symboly. Pro levity jsou charakteristická jména jako Levy, Lowy, Lewitt a podobně.

Konvice na stéle symbolizuje příslušnost k levitům. Značná velikost použitého písma je typická pro židovské hřbitovy hlavně z oblasti východních Čech

Koruna na náhrobku je znakem moudrosti, hluboké znalosti tóry a nebo připomínkou záslužného, tichého a obětavého života – korunou dobrého jména. Židovská tradice hovoří o tom, že každý člověk v skrytu duše touží dosáhnout alespoň jedné ze tří korun. Koruny moudrosti (vzdělání), Koruny kněžství (duchovní a společenské vědy, filosofie apod.) a Koruny Království (kariéra, úspěch, vážnost u druhých). Nade všemi se však vznáší Koruna dobrého jména, a ten, kdo opouští tento svět korunován touto korunou, zvítězil nade všemi… Někdy bývá koruna podpírána dvěma lvy, přičemž lev bývá tradičně lev spojován se jménem Juda (nebo Arje).

Žehnající ruce kohenitů a koruna jako symbol moudrosti a obětavého života

Koruna jako symbol moudrosti bývá někdy podpírána dvěma lvy, přičemž lev je v hebrejštině tradičně spojován se jménem Juda (nebo Arje).

Strom a palma (včetně ratolesti) jsou symbolem spravedlivého a ctnostného života („Spravedliví jako ratolest zkvetnou a ovoce spravedlivého jest strom života…; Spravedlivý jako palma pokvete…“). Smuteční vrba se vztahuje k událostem vylíčeným v Gn 35 – tedy ke smrti Rachel a její chůvy Debory – a časem se stala obecným znakem úmrtí milované osoby. Květy, ratolesti a další rostlinné motivy vyjadřují naději na budoucí vzkříšení z mrtvých a zároveň pomíjivost lidského bytí.

Detail stély se stromem jako symbolem spravedlivého a ctnostného života

Žehnající ruce kohenitů a palmová ratolest jako symbol spravedlivého a ctnostného života

Květy vyjadřují naději na budoucí vzkříšení a zároveň pomíjivost lidského bytí

Výjimečně se objevují i jiné symboly. Na náhrobku padlého vojáka z r. 1866 z doby rakousko-pruské války jsou například zkřížené šavle.

Celé místo dýchá neopakovatelnou atmosférou, která je ještě umocněna osamocenou polohou v zemědělské krajině. Ve výšce nad hřbitovem krouží káně, opodál nad polem se třepotá poštolka, ve vzduchu zpívá skřivan a na keři u zdi sedí ťuhýk …

Genius loci židovského hřbitova ve Velké Bukovině…

Nemáme divoké řeky, pralesy ani velehory a tak právě takováhle místa s historickou pamětí dělají naší krajinu krásnou, mimořádnou a výjimečnou.

odkazy, použité zdroje informací :

http://www.hrady.cz/?OID=7200

http://kvmuz.cz/typ/zidovske-hrbitovy/symbolika-zidovskych-nahrobku

http://www.volny.cz/shadai/

http://www.divisov.webz.cz/

http://www.zidovskehrbitovy.cz/index.php?id_cat=8&new=2099