krajinou a přírodou východních Čech

Oudemansův fenomén

motto: Kdyby se prokázalo, že existuje nějaký složitý orgán, který snad nebyl vytvořen početnými, postupnými a drobnými modifikacemi, moje teorie by se zhroutila.

Charles Darwin, O původu druhů

Bělopásek hrachorový předvádí tzv. Oudemansův fenomén – jev, kdy kresba předního křídla pokračuje na zadním. Tenhle krásný motýl patří bohužel u nás k těm vyhynulým.

Oudemansův fenomén, obr. – S. Komárek, 2001

Oudemansův fenomén je fascinující jev, kdy je na různých částech těla živočicha „nanesena kresba“, která se jeví jako smysluplná pouze tehdy, když je to „žádoucí“. Kresba se pak jeví jako celistvá jen v určité poloze, která ovšem bývá pro daného jedince typická a „přirozená“. Nejznámějším a nejčastěji zmiňovaným nositelem tohoto jevu jsou motýlí křídla. Přední a zadní pár křídel motýlů představuje anatomicky i morfologicky nezávislé struktury, které se vyvíjejí samostatně. Je tedy zajímavou otázkou, jak je to u mnoha druhů motýlů „zařízeno“, že se například pruhy nanesené na svrchní straně předních i zadních křídlech protnou do jedné linie právě tehdy, když se křídla částečně překrývají v té nejpřirozenější poloze („kresba předního křídla pokračuje na zadním“).

Otakárek ovocný předvádí Oudemansův fenomén. Všiměte si, že se pruhy sbíhají k zadnímu pólu těla, který je zvýrazněn i barevnou kresbou a ostruhami – jako kdyby byla pozornost predátora odváděna od hlavy ke konci těla a motýl tak měl při případnému útoku větší šanci k úniku.

Tento fenomén je vytvořen i na spodní straně křídel. Zadní „odkryté“ křídlo je celé pokryto jednou kresbou (obvykle méně nápadnou), zatímco přední křídlo nese dvojí typ kresby. Ta část předního křídla, která je v klidu schována za zadním, má stejnou kresbu na rubu i líci. „Špička“ předního křídla, která nikdy není překryta, ovšem nese stejný motiv, jako křídlo zadní, tak aby byl motýl v klidu nenápadný. Zní to sice složitě, ale když se podíváte na babočku s netypicky poodkrytým rubem předního křídla, je to tam krásně vidět.

Oudemansův fenomén na rubu křídel babočky bodlákové

Když se nad tím člověk pořádně zamyslí, zjistí najednou, že je tento jev jen obtížně interpretovatelný jako výsledek evoluce a někteří autoři zpochybňují možnost tvorby tohoto typu kreseb přírodním výběrem. Byli i tací vědci, kteří kvůli tomuto jevu přešli z tábora darwinistů ke kreacionistům.

Oudemansův fenomén je mnohem rozšířenější, než bychom čekali – patří sem i třeba celistvá kresba na těle žab nebo navzájem navazující motivy na odkrytých částech per ptáků. Vzájemné  vyladění morfologicky nezávislých částí těla je vlastně docela běžné – když skousnete, zapadají obvykle (pokud nemáte smůlu) zuby horní i dolní čelisti přesně do sebe, ačkoliv se tyto vyvíjely zcela odděleně a na sobě nezávisle. Jak to je řízeno, aby si tvarem navzájem odpovídaly? Věda neví!

Zde je první a druhá část textu Na křídlech motýlů

literatura : KOMÁREK, Stanislav. Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy, Vesmír, 2001