krajinou a přírodou východních Čech

Čím jsou pro tropické lesy tygři a jaguáři, tím jsou pro hmyzí mikrosvět střevlíci rodu Carabus. Velcí, hbití a rychlí brouci se strašlivými kusadly, na první pohled je zřejmé, že ve světě pozemního hmyzu hrají roli vrcholových predátorů. I když jde o nápadné a v naší přírodě téměř všudypřítomné brouky, zas tak často se s nimi nesetkáváme. Jednak jsou stejně jako všichni ostatní dravci celkově méně početní, jednak se vyznačují noční aktivitou. Pokud aktivují i ve dne, jsou ovšem díky velkým rozměrům a nápadným kovově lesklým krovkám nepřehlédnutelní. U nás žije na 27 druhů tohoto rodu, nejběžnější zástupci žijí i v intravilánech měst, vzácnější druhy bývají poměrně citlivé na negativní změny životního prostředí, a lze je tedy považovat za vhodné bioindikátory. Vyfotografovat  tyhle hbité brouky nebývá jednoduché. Ani nemám klasický macro-objektiv, přesto mi několik málo obrázků za ta léta jakž takž vyšlo…  

Běžný střevlík fialový

Střevlík vrásčitý patří k našim nejhezčím broukům

Stačí trochu jiné světlo a z fialové se stává blankytně modrá

Střevlík měděný

Velmi podobný Střevlík Ullrychův

Nelétaví brouci vytvářejí ve svém obrovském areálu celou řadu místních variet a endemických poddruhů. Střevlík Ullrichův – varieta fastuosus z rumunského Banátu.

Za mě nejhezčí střevlík zlatolesklý…

A největší zástupce střevlíků Carabus (též Procerus) gigas