krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

Na Hraničním hřbetu

rubrika: Krajina a příroda autor: 25. 4. 2023

Na Hraničním hřbetu. Tato skalní hrana tvoří nejsevernější okraj Polické křídové pánve.

Krajinný ráz Broumovska není určen jen stolovými horami se slavnými skalními městy při okrajích jejich plošin. Mnohem výrazněji se zde projevuje fenomén nakloněných a rozlámaných pískovcových lavic, jež geologové označují exoticky znějícím slovem kuesty. Původně vodorovné vrstvy pískovců a opuk byly tektonickou aktivitou ve své střední části prohnuty, při okrajích vyzdviženy, zpřetrhány a vůči sobě navzájem všelijak posunuty. Asymetrické hřebeny kuest bývají velmi výrazné a zdejší krajině dominují. Jejich „vnitřní“ svahy, orientované směrem k Polici nad Metují, jež leží ve středu Polické křídové pánve, jsou obvykle jen mírně ukloněny. Tyto táhlé pláně končí strmými srázy, které kopírují zlomovou linii a představují „vnější“ svahy kuest. Právě zde vznikají skalní sruby, rokle a soutěsky.

Polická křídová pánev – příčný profil. R. Tásler 1979

Polická křídová pánev na 3D modelu krajiny. Zalesněnou plošinu Adršpašsko-teplických skal lemují v širokém oblouku rovněž zalesněné strmé svahy vnější kuesty. Pánev, odborně označovaná jako brachysynklinála, svým tvarem trochu připomíná velký meteoritický kráter.

Chcete-li putovat přímo po výrazném hřebeni kuesty, nabízí se vám zejména hřebenovka Broumovských stěn. Velmi hezká je ovšem i zeleně značená trasa přes Hraniční hřbet z Chvalče do zaniklé obce Libná. Stezka nejdříve stoupá strmým svahem na hřeben Závory a poté se společně se státní hranicí stáčí na sever. Pěšina vede přímo po hranici, jež kopíruje zlomovou hranu kuesty. Do pískovcových balvanů jsou tu vytesány hraniční znaky cisterciáků z Křešova i předválečného Československa a Německa. Z české strany dosahovalo za Němců osídlení nad Horním Adršpachem až k státní hranici, byly tu pastviny a kolmo k hranici tudy vedla nejkratší cesta k pruské železnici do Berthelsdorfu (polský Uniemyśl). Dnes je zde vzrostlý les a nikdo tudy nechodí. Soudě podle úvozu, který je na polské straně zaříznut hluboko svahu, šlo kdysi o frekventovanou trasu. V místě, kde stará cesta kříží státní hranici, je na několika místech okraj úvozu rozkopaný od novodobých hledačů pokladů s detektory kovů a povaluje se tu velké množství porcelánových i skleněných střepů. Zřejmě tu konci války polští nebo čeští vojáci vyrabovali povozy německých uprchlíků z Horního Adršpachu, kteří během divokého odsunu museli opustit své domovy.

Putování lze začít v Chvalči. Zde tvoří podloží ještě karbonské usazeniny a na několika místech tu na povrch vystupují uhelné sloje.

Louky na polské hranici přestaly být sečeny a zarostly březovým náletem. Typický obrázek z vysídlené sudetské krajiny.

Zaniklou osadou Neuhauser na polské straně hranice připomíná v hustém lese několik křížků.

Stezka stoupá strmým svahem podél statní hranice na hřeben kuesty. Hraniční znaky jsou tu vysekané přímo do pískovcových balvanů. Hraniční kámen č. 247 nese z druhé strany starou značku cisterciáků z Křešova s vročením 1591. Jde o jedno z nejstarších hraničních značení v našem regionu.

O pár desítek metrů výše, tam, kde se hranice mezi Krupnou horou a Hraničním hřebenem láme v pravém úhlu směrem na sever, jsou u hraničního patníku vysekané litery A + C, které označují hranici adršpašského panství a cisterciáckého opatství.

Poté, co připadlo Slezsko Polákům a podruhé po rozpadu Československa, byly hraniční značky přesekávány (z Deutschlandu se přisekáním nožičky stala Polska) a přepisovány.

Tomuto osudu unikl pouze jeden hraniční znak, který nebyl očíslovaný a tedy ani zanesený na mapách. Dnes jde o zajímavou památku na předválečnou dobu…

Poválečná mapa dokládá, že z české strany zasahovalo za Němců osídlení nad Horním Adršpachem až k státní hranici a byly tu pastviny.

Rovněž letecké snímky svědčí o proměně sudetské krajiny. Vlevo Horní Adršpach, vpravo zcela zaniklá obec Libná. 

Ruiny zdejších statků dávno ukryl les…

Kolmo k hranici tudy vedla nejkratší cesta k pruské železnici do Berthelsdorfu (polský Uniemyśl). V místě, kde stará cesta kříží státní hranici se povaluje plechové nádobí a střepy, které tu na konci války zůstaly po německých uprchlících. 

Hraniční stezka pokračuje přes úvoz dál na sever a stoupá na skalnatý sráz. Zdejší pískovec je kvalitní a zejména v okolí Libné se lámal v mnoha lomech. Jeden takový lom míjí i stezka, a protože je částečně zatopený, je na mapách vyznačen jako Černé jezírko. Další mělké jezírko leží o něco východněji v Černém dole. Zde je vodní hladina součástí rozsáhlého prameniště a obklopuje ji rašeliniště. V mlází nad rašeliništěm je ukryta hezká skalní studánka s výklenky pro svaté obrázky. Podobné prameniště jako v Černém dole s malebným, tentokrát tyrkysově modrým jezírkem, jež slouží jako zdroj pitné vody, najdeme na polské straně Hraničního hřbetu nad zaniklou osadou Neuhauser.

Černé jezírko je zatopeným lomem, kde se lámal velmi kvalitní pískovec. 

Na české straně leží pod lomem Černý důl s nivními loukami, prameništěm a jezírkem uprostřed rašeliniště. V smrkovém hustníku nad jezírkem je ukrytá hezká studánka.

Na opačné straně hranice je hluboko pod příkrým svahem rovněž prameniště, z kterého se jímá pitná voda. Zdejší jezírko mívá občas neuvěřitelně modrou barvu…

Nad Černým dolem leží začíná nejzajímavější úsek Hraničního hřbetu, jenž zde dostává podobu ostré skalnaté hrany. Občas tu kráčíme přímo po temenech útesů, z nichž směrem do Polska odpadávají mohutné balvany a místy i celé skalní masivy. Podobně jako na Hradišti mají i zde pískovcové bloky tvar překvapivě pravidelných kvádrů. Část hřebene, kde tyto odpadlé skály tak trochu připomínají obří rakve, je opředena mnoha pověstmi a snad právě proto ji Poláci označují jako Trupina – Mrtvola.

Za útesy sestupuje hraniční stezka po strmém svahu k sedlu, přes které vede stará cesta ze Zdoňova a Libné do Slezského Chelmska. Za Němců šlo o velmi frekventovanou cestu. Právě zde u nedaleké, dnes již neexistující celnice s českou posádkou proběhly během sudetského povstání v roce 1938 ty nejtvrdší boje. Z výrazného sedla lze snadno lze snadno dojít do polského Chelmska, nebo opačným směrem do míst, kde stávala obec Libná. Náročnější trasa pokračuje podél hranice na vrchol kopce Strážnice, po jejímž západním svahu stoupá z Chelmska slavná Sudetská autostráda. Mohutný pískovcový pomník povalený v lese při cestě nese nápis Adolf Hitler Bergstraße a oznamuje nám, že tento úsek horské silnice byl pojmenován po nejhorším masovém vrahovi v dějinách lidstva. Ale to je již jiná kapitola…

Více v připravovaném druhém dílu Knihy o Kladském pomezí…

      

Komentáře k článku

  1. autor komentáře: Harry Odepsat

    piš, barde, střádej (písmena)
    my jsme teď po Bardských před pár týdny prošli i Soví hory, příště pokračujeme zas dál na východ až k Javořím horám, tož ať máme kam chodit i nadále

Zanechte vlastní komentář:

+ devět = dvanáct