Na Skalním ostrově
Krajina střední Evropy je již několik set let zcela civilizovaná a zkulturněna byla do té míry, že nedostupná divočina tu téměř neexistuje. Vzácná jsou místa, kam člověk zabloudí spíše výjimečně a jen málo míst v české kotlině je tak atraktivních a zároveň obtížně dostupných jako Skalní ostrov v labyrintu Teplických skal. Ačkoliv dole podél skal proudí davy turistů, na plošině o sto metrů výše je člověk sám a celý svět mu tu leží u nohou.
Jediná dobře utajená horolezecká stezička se klikatí strmým svahem mezi skalami až na temeno monumentální pískovcové plošiny, obklopené ze všech stran vysokými skalními stěnami. Ztracený svět A. C. Doyla, i na těch nejpodrobnějších mapách zůstává plošina Skalního ostrova zakreslena jen v obvodových konturách. I před nedávnem vydaný horolezecký plán, kde jsou do jedné pečlivě zakresleny všechny teplické skalní stěny a věže, nechává vnitřní prostor plošiny zcela prázdný s přiléhavým nápisem “Hic sunt leones”. Není se co divit, pěšinka končí na vrcholech skal v jižní části Skalního ostrova, severním směrem povrch plošiny postupně rozčleňuje rostoucí množství hlubokých soutěsek, skalních rozsedlin i skutečných propastí, a terén se zde stává bez užití horolezecké techniky zcela neprostupný. Původně souvislá pískovcová plošina tu získává charakter nahloučených skalních věží a jen ti nejodvážnější dokáží mezi nimi přecházet po římsách či přeskakovat na stále vzdálenější vrcholy skal. Je tu tak krásně a skutečně zde jsou místa, kde doposud lidská noha nestanula. Lisákův horolezecký průvodce Teplickými skalami uvádí: „Převážnou část této plošiny tvoří těžko prostupné řady kvádrů, kam se odvážila snad jen Páleníčkova rodina 9. října 1977. Jejich tehdejší prvovýstup čtyřkovou cestou na Galéry se nepodařilo najít ani z letadla.“
Nejlépe vynikne složitý terén Skalního ostrova na leteckých a lidarových snímcích či na 3D modelech reliéfu krajiny. Letecké snímky i plastická zobrazení povrchu ukazují, že plošina Ostrova byla z obou stran od svého neméně skalnatého okolí oddělena úzkými, ale velmi hlubokými soutěskami. Ty v relativně měkkém pískovci vypreparovaly dva bezejmenné potůčky, jež se stékají pod severní ostruhou Ostrova. Na snímcích je rovněž dobře zřetelné pravidelné uspořádání skalních soutěsek a rozsedlin, jejichž průběh byl předurčen tektonickým pnutím pískovce při horotvorných pohybech během alpinského vrásnění. Podél těchto poruch pak zasakovala voda a pískovec zde rychleji zvětrával, což vedlo ke vzniku pravidelného uspořádání věží i rozsedlin do „šachovnicového vzoru“. Těmi nejhlubšími soutěskami obchází Ostrov turistický okruh. Podél východního okraje Ostrova vede chodník přes Velké a Malé chrámové náměstí, na západní straně prochází stezka nejhlubší a nejchladnější soutěskou Adršpašsko-teplických skal, příhodně nazvanou Sibiř. Tato soutěska je místy tak úzká, že tu k otevření turistické stezky došlo až v druhé polovině 19. století a na mnoha místech musely být průchody rozšířeny odsekáním skalních stěn. Hloubku i monumentálnost zdejších roklí si člověk opravdu uvědomí teprve tehdy, když stojí na okraji plošiny Ostrova a hluboko pod sebou má vrchol vysoké skalní věže Krakonošovo párátko, která se při pohledu z turistického chodníku jeví jako nebetyčná věž.
Nepřístupná temena vysychavých pískovcových skal porůstají koberce lišejníků, vřesu a borůvek s roztroušenými staletými sosnami, jejichž usychající kmeny a větve se kroutí do prapodivných tvarů. Na vlhčích místech, kde se drží, byť i jen velmi mělký půdní substrát, se střídají v prapodivné mozaice prosvětlené březové háje s hustou tmavou smrčinou. Kvůli extrémně členitému skalnímu podloží je lesní porost zcela neprostupný a proniknout do nitra Skalního ostrova vyžaduje jistou míru odvahy. Stojí to ovšem za námahu, je tu krásně a na své objevení zde čekají mnohá pozoruhodná místa.
Dobrý den,
hezký článek; snad by Vás mohlo zajímat, že jsme s kamarádem Švandou prošli Ostrov v květnu 1984. Celý den jsme hledali cestu od jihu k severu. Večer jsme došli do míst, kde už bylo třeba slaňovat, ale začínalo to vypadat na déšť. V obavě, že bychom v případě potřeby ústupu měli na mokré skále problémy, jsme dali bivak. V noci opravdu pršelo a tak jsme za jednu a půl hodiny prošli zpět celou včerejší celodenní cestu. Od té doby už jsme se sem nevrátili…
Zdravím
Zdeněk Hudec