krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

Na Skalním ostrově

rubrika: Krajina a příroda autor: 1. 12. 2020

Krajina střední Evropy je již několik set let zcela civilizovaná a zkulturněna byla do té míry, že nedostupná divočina tu téměř neexistuje. Vzácná jsou místa, kam člověk zabloudí spíše výjimečně a jen málo míst v české kotlině je tak atraktivních a zároveň obtížně dostupných jako Skalní ostrov v labyrintu Teplických skal. Ačkoliv dole podél skal proudí davy turistů, na plošině o sto metrů výše je člověk sám a celý svět mu tu leží u nohou.

Na Skalním ostrově

v neprostupném labyrintu pískovcových věží, hlubokých propastí a skalních rozsedlin

Jediná dobře utajená horolezecká stezička se klikatí strmým svahem mezi skalami až na temeno monumentální pískovcové plošiny, obklopené ze všech stran vysokými skalními stěnami. Ztracený svět  A. C. Doyla, i na těch nejpodrobnějších mapách zůstává plošina Skalního ostrova zakreslena jen v obvodových konturách. I před nedávnem vydaný horolezecký plán, kde jsou do jedné pečlivě zakresleny všechny teplické skalní stěny a věže, nechává vnitřní prostor plošiny zcela prázdný s přiléhavým nápisem “Hic sunt leones”. Není se co divit, pěšinka končí na vrcholech skal v jižní části Skalního ostrova, severním směrem povrch plošiny postupně rozčleňuje rostoucí množství hlubokých soutěsek, skalních rozsedlin i skutečných propastí, a terén se zde stává bez užití horolezecké techniky zcela neprostupný. Původně souvislá pískovcová plošina tu získává charakter nahloučených skalních věží a jen ti nejodvážnější dokáží mezi nimi přecházet po římsách či přeskakovat na stále vzdálenější vrcholy skal. Je tu tak krásně a skutečně zde jsou místa, kde doposud lidská noha nestanula. Lisákův horolezecký průvodce Teplickými skalami uvádí: „Převážnou část této plošiny tvoří těžko prostupné řady kvádrů, kam se odvážila snad jen Páleníčkova rodina 9. října 1977. Jejich tehdejší prvovýstup čtyřkovou cestou na Galéry se nepodařilo najít ani z letadla.“

Z východního okraje Ostrova jsou fantastické výhledy na protilehlé Chrámové stěny

Monumentálnost Chrámových stěn vynikne až s lidským měřítkem. Najdete na nich horolezce?

Chrámové stěny – výstup cestou “Luftwafe”

Nad Malým Chrámovým náměstím se okraj plošiny Ostrova a Stěn přibližuje.

Od skal na opačné straně údolí dělí Ostrov jen hluboká soutěska Sibiř

Po nahloučených vrcholech skal při okraji plošiny lze “doskákat” až nad soutěsku Sibiř

Nad Párátkem pana Krakonoše…

Nejlépe vynikne složitý terén Skalního ostrova na leteckých a lidarových snímcích či na 3D modelech reliéfu krajiny. Letecké snímky i plastická zobrazení povrchu ukazují, že plošina Ostrova byla z obou stran od svého neméně skalnatého okolí oddělena úzkými, ale velmi hlubokými soutěskami. Ty v relativně měkkém pískovci vypreparovaly dva bezejmenné potůčky, jež se stékají pod severní ostruhou Ostrova. Na snímcích je rovněž dobře zřetelné pravidelné uspořádání skalních soutěsek a rozsedlin, jejichž průběh byl předurčen tektonickým pnutím pískovce při horotvorných pohybech během alpinského vrásnění. Podél těchto poruch pak zasakovala voda a pískovec zde rychleji zvětrával, což vedlo ke vzniku pravidelného uspořádání věží i rozsedlin do „šachovnicového vzoru“. Těmi nejhlubšími soutěskami obchází Ostrov turistický okruh. Podél východního okraje Ostrova vede chodník přes Velké a Malé chrámové náměstí, na západní straně prochází stezka nejhlubší a nejchladnější soutěskou Adršpašsko-teplických skal, příhodně nazvanou Sibiř. Tato soutěska je místy tak úzká, že tu k otevření turistické stezky došlo až v druhé polovině 19. století a na mnoha místech musely být průchody rozšířeny odsekáním skalních stěn. Hloubku i monumentálnost zdejších roklí si člověk opravdu uvědomí teprve tehdy, když stojí na okraji plošiny Ostrova a hluboko pod sebou má vrchol vysoké skalní věže Krakonošovo párátko, která se při pohledu z turistického chodníku jeví jako nebetyčná věž.

Lidarový model terénu pískovcové plošiny Adršpašsko-teplických skal s vyznačenou polohou Skalního ostrova.  Na snímku je dobře vidět, že plošina je mírně ukloněna severním směrem. Napříč plošinou se klikatí Vlčí rokle, do které ústí většina soutěsek, odvodňujících rozsáhlé skalní plateau.

Pohled na Ostrov od jihu

Ostrov při pohledu z opačného směru

Ostrov z různých směrů na 3D leteckém snímku z map na seznam.cz. Je neskutečné, jak tenhle malý portál z malé zemičky úspěšně konkuruje google a dalším gigantům. A v mnohém je i předčí…

Nepřístupná temena vysychavých pískovcových skal porůstají koberce lišejníků, vřesu a borůvek s roztroušenými staletými sosnami, jejichž usychající kmeny a větve se kroutí do prapodivných tvarů. Na vlhčích místech, kde se drží, byť i jen velmi mělký půdní substrát, se střídají v prapodivné mozaice prosvětlené březové háje s hustou tmavou smrčinou. Kvůli extrémně členitému skalnímu podloží je lesní porost zcela neprostupný a proniknout do nitra Skalního ostrova vyžaduje jistou míru odvahy. Stojí to ovšem za námahu, je tu krásně a na své objevení zde čekají mnohá pozoruhodná místa.

Prosvětlené reliktní bory na Skalním ostrově

Les, který zapomněl vyhynout. Tyto bory tu kontinuálně přežívají z dob konce posledního glaciálu…

 

Komentáře k článku

  1. autor komentáře: Zdeněk Hudec Odepsat

    Dobrý den,
    hezký článek; snad by Vás mohlo zajímat, že jsme s kamarádem Švandou prošli Ostrov v květnu 1984. Celý den jsme hledali cestu od jihu k severu. Večer jsme došli do míst, kde už bylo třeba slaňovat, ale začínalo to vypadat na déšť. V obavě, že bychom v případě potřeby ústupu měli na mokré skále problémy, jsme dali bivak. V noci opravdu pršelo a tak jsme za jednu a půl hodiny prošli zpět celou včerejší celodenní cestu. Od té doby už jsme se sem nevrátili… :-)
    Zdravím
    Zdeněk Hudec

Napsat komentář k Zdeněk Hudec Zrušit odpověď na komentář

× devět = čtyřicet pět