krajinou a přírodou východních Čech

Špičák nad Deštným nabízí jeden z nejhezčích výhledů na krajinu podhůří Orlických hor

Do západního svahu kopce se zakousl rozsáhlý lom

Jehož horní patro dosahuje až k samotnému vrcholu, kde stojí dřevěný kříž

Odkud jsou ty nejhezčí výhledy

Těžilo se zde gabro, v našem regionu poměrně neobvyklý černý kámen

Plášť gabra tvoří jiný překrásný kámen – černobíle strakatý amfibolit

Asi před 450 miliony let ležel český masív na okraji prakontinentu Gondwana v oblasti pevninského šelfu a usazováním zde vznikaly mocné vrstvy jílovců a pískovců. Později při variském vrásnění se k zemskému povrchu začalo tlačit obrovské těleso rozžhaveného magmatu, které svojí teplotou tyto mořské usazeniny přeměnilo. Utuhnutím magmatu vznikly žuly, které tvoří vnitřní jádro většiny našich hor, přeměnou usazenin krystalické břidlice, které na žulu v širokém pásu navazují. Někdy se stalo, že podobně jako žulové magma utuhlo v hlubinách země i magma čedičové, ze kterého potom pomalou krystalizací pod zemským povrchem nevznikl obvyklý čedič, ale hornina označovaná jako gabro. Protože čedičové magma obsahuje málo křemene, vyznačují se horniny, které vzniknou jeho utuhnutím, černou barvou. Toto magma je také tekutější a méně viskózní nežli magma žulové, takže jen zřídka utuhne v hlubinách Země jako gabro a většinou vyteče až na povrch, kde jeho utuhnutím vzniká čedič. Pro strukturu gabra, které se po chemické stránce od čediče neliší, je podobně jako pro žulu typické, že minerály, ze kterých se hornina skládá, tvoří velké krystaly. Gabro obsahuje hlavně tmavé minerály pyroxeny a amfibol, v základní černé hmotě těchto minerálu vytváří často zajímavou kresbu světlejší živce. V našem regionu je gabro vzácnou horninou, jedním z mála míst, kde vystupuje na povrch, je hřeben Špičáku v Orlických horách nad Deštném. Gabro je poměrně odolnou horninou a jak už napovídá jméno tohoto kopce, má Špičák podobu strmé homole, která se svým tvarem výrazně liší od táhlých plání většiny kopců Orlických hor. Zdejší gabro obsahuje vyšší podíl bílých živců plagioklasů, a tak je některými geology hornina označována i jako gabrodiorit. Zdejší gabro se prolíná s amfibolitem, který vznikl v blízkosti rozžhaveného magmatu přeměnou okolních hornin. Obě tmavé horniny se vyznačují krásnou bílou kresbou, kterou tvoří protáhlé vyrostlice živců. Zdejší strakatý kámen se lámal na svazích kopce ve velkém lomu, který „ukousnul“ polovinu vrcholu Špičáku. Kámen se drtil na štěrk a používal se při výstavbě cest a hraničního opevnění. Vrchol Špičáku byl kdysi holý a byl odtud překrásný výhled do kraje. Dobrušský písmák Alois Beer ve svých pamětech zmiňuje, že tu byly i zajímavé skalní útvary z neobvyklého černého kamene. Dnes je celý hřeben porostlý lesem a část kopce odtěžil rozsáhlý tříetážovému lomu, jehož horní lomová stěna dosahuje až k vrcholové kótě. Lom je již dlouho nečinný a na hranu této lomové stěny byl na konci milénia umístěn velký dřevěný kříž a je odtud překrásný výhled směrem na západ jih do krajiny podhůří Orlických hor.

Z horní hrany posledního patra lomu je překrásný výhled do krajiny

Spíše jen výjimečně se zdejší gabro užívalo i přímo jako stavební kámen, v nedalekých Šedivinách stojí krásný kostelík sv. Josefa, jehož neomítnuté stěny byly vyzděny právě z této zdobné černobílé horniny. Kostelík byl vybudován v secesním slohu v letech 1907 – 1910 z peněz nadace Josefa Effenberga a byl přistavěn ke kapličce z roku 1871. Neobvyklý stavební materiál i výjimečný vzhled secesního horského kostela působí v české barokní krajině hodně výstředně a kostelík evokuje spíše rakouské Alpy nežli místní Sudety.

Kostel sv. Josefa v nedalekých Šedivinách

Je zděný z kamenů vytěžených právě na Špičáku

I díky užitému kameni, gabru a amfibolitu, působí kostelík neopakovatelným dojmem…