krajinou a přírodou východních Čech

Vlastně ani nevím, proč jsem si nikdy nevšiml, jak hezké je staré město v Hradci Králové. Snad že jsou zdejší náměstí i okolní úzké uličky neustále tolik přeplněné automobily. Vyhnat tu strašlivou zhoubu z center našich měst. Alespoň náměstí nechte lidem, když už všude jinde vládnou ty plechové obludy! Tentokrát jsem si musel kvůli semináři, který se tu konal v areálu bývalého městského pivovaru, přivstat. Bylo sedm ráno a náměstí ještě nebylo ucpané auty. Právě když jsem se blížil k jeho pomyslnému středu, na chvíli mezi mraky vysvitlo sluníčko a překrásně nasvítilo úchvatnou scenérii. Barokní sochy svatých, gotický chrám a renesanční věž. Není mnoho takových míst, kde by byly ty architektonické slohy tak hezky pohromadě. Nerad ráno spěchám, měl jsem pár minut navíc, a tak jsem se chvíli zdržel. Ve stěnách katedrály obvyklé náhrobní kameny, překvapením byly drobné sochařské prvky, které zdobí postranní portál Královské předsíně a pocházejí nejspíše z parléřovské huti. Prapodivní tvorové, bájný lesní muž a sluneční tvář zkamenělá v němém výkřiku. Byl to dobrý začátek dne. Když jsem se o pár hodin později vracel stejnou cestou zpět, místu již zcela vládly automobily. Kouzlo bylo pryč.