V Pekle
Po levém břehu rozkládá se vlastní údolíčko, kotlinka, obtočená dokola lesnatými vrchy, jimiž od východu hlučný, prudký potok Olešenka se prodírá. Údolí to hluboké, nevidět než kotlinu, řeku jí se deroucí, koldokol zasmušilé lesy na stráních, jejichž tmavá zeleň rozstříknutá tu tam živější barvou buků a habrů; nevidět než kus nebe, jež časté mlhy a kouř lesů zaclánějí. V zimě tu pusto a smutno, že by člověk o pravém poledni odtud utekl. Za léta však utěšeno.
A. Jirásek
Poté, co opustí náchodskou kotlinu, proráží řeka Metuje v podhůří Orlických hor mezi Náchodem a Novým Městem hluboký kaňon, který je známý pod jménem Peklo. Z Orlických hor od severovýchodu se zhruba v polovině údolí do Metuje vlévá krásná horská říčka Olešenka, která protéká ještě krásnějším a divočejším údolím. První část údolí od Náchoda až k Pekelskému mlýnu je nezajímavá – svahy údolí porůstají smrkové monokultury a podél řeky vede extrémně frekventovaná asfaltová cyklostezka, takže člověk musí být neustále ve střehu, aby ho nesestřelil nějaký nadupaný elasťák na kole nebo inlajnech.
Mnohem hezčí a opuštěnější než u Náchoda je pokračování údolí od mlýna k Novému Městu a ještě krásnější je romantický kaňon Olešenky se strmými skalnatými svahy a listnatými lesy, které mají na nepřístupných místech téměř pralesní ráz.
Nejcennější lesní společenstva rostou v údolí Olešenky u Kozích hřbetů a tvoří je hlavně různé typy bučin s příměsí jedle, která zde běžně zmlazuje. Svahy směrem na Nové Město porůstají zase suťové lesy s dominancí javoru. Na dně údolí jsou olšiny s bohatými porosty bledulí. Poslední dobou se v Pekle hodně kácí a spousta poměrně pěkných lesů vzala za své, ale ty nejcennější porosty by měly zůstat zachovány jako jádrová bezzásahová zóna.
Pro Peklo je typická značná rozmanitost georeliéfu, který se utvářel za velmi rozdílných klimatických podmínek třetihor (tropy) a čtvrtohor (střídání dob ledových). Starší útvary vznikly působením teplého a vlhkého klimatu třetihor a jde o ojedinělé izolované skály typu tors a žokovité balvany. Většina reliéfu byla ovšem přemodelována mrazovým zvětráváním během chladných období čtvrtohor. Pro Peklo jsou proto typické mrazové sruby a místy i velmi rozsáhlá a mohutná suťová pole a balvanová moře.
Rezervace hostí poměrně rozmanitou faunu a floru, která je podmíněna velkým teplotním gradientem. V údolí je výrazná teplotní inverze – horní okraje svahů a jižní stráně jsou slunné a vysychavé, zatímco na dně se drží chladný vlhký vzduch. To je navíc umocněno i tím, že podél Olešenky stéká z Orlických hor k Metuji studený horský vzduch. Na dně údolí se díky tomu daří některým vzácným chladnomilným horským prvkům jako jsou například kapradina Braunova (Polystichum braunii), vranec jedlový (Huperzia selago) a plavuň pučivá (Lycopodium annotinum). Z teplomilných druhů roste například na luční enklávě s jižní expozicí vzácná orchidej vstavač osmahlý.
Krásné, krajinářsky i přírodně velmi cenné jsou peřejnaté toky Metuje i Olešenky. Na dolní část toku Metuje je vázaná velmi početná populace motýlic, které zde začátkem léta předvádějí své vzdušné souboje. V řece se vyvíjí i larvy vzácné vážky klínatky obecné. Hnízdí zde skorec vodní a pravidelně je k vidění i ledňáček.
Botanicky nejcennější lokalitou pekelského údolí je svažitá louka nad Olešenkou kousek od Pekelského mlýnu. Louka původně sloužila asi jako pastvina a k produkci sena pro zvířata chovaná v malé osadě u mlýna a i když přestala být před dlouhou dobou udržována, postarala se lesní zvěř o to, aby nezarostla náletem. Ojedinělým snahám o zalesnění smrčky se naštěstí podařilo zabránit, takže jedna z botanicky nejzajímavějších lokalit přežila do současnosti poměrně bez újmy.
Jedná se o luční svah se suššími porosty, které se mozaikovitě prolínají s vlhkými prameništi. Na sušších místech zde roste na jedné ze svých posledních lokalit kriticky ohrožený vstavač osmahlý (Orchis ustata). Z ochranářsky významných druhů stojí za zmínku silně ohrožený vstavač mužský (Orchis muscula) a pozoruhodná kapradina hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum). Dále zde rostou ještě prstnatce májové, upolíny, ostřice Hartmanova, početné jsou i porosty svízele severního.
Louka je zajímává i faunisticky – v prameništích se vyvíjejí larvy vzácné vážky páskovce dvojzubého (Cordulegaster bidentata). Za vhodných povětrnostních podmínek je možné na lokalitě pozorovat až 20 kusů, kteří nad travními porosty loví různý létající hmyz. Žije zde modrásek bahenní a občas sem zalétává i bělopásek topolový. Zemní hnízda vos pravidelně vybírá včelojed lesní. Je paradoxní, že když v roce 1997 došlo k vyhlášení přírodní rezervace Peklo, nějak se tam už tahle louka nevešla…
Poslední desetiletí je louka alespoň částečně každý rok sečena, problém ovšem představují myslivci, kteří si zde zřídili posed a krmeliště. Bohužel se trefili zrovna do toho nejcennějšího místa s orchidejemi! Takže nám ochranářům nezbylo než padnout na kolena a plácek s orchidejemi zbavit nasypaného obilí. Následovala schůzka s myslivci přímo na místě a pokus se v dobrém o domluvit. Nějakou dobu opravdu byli ochotni („když tam teda vy otravní ochranáři nějaké ty blbé kytky máte“) sypat zrní o kus vedle, ale pak nás v podstatě poslali do prdele, takže to nakonec bohužel skončilo stížností u České inspekce životního prostředí, která jim to krmeliště zakázala. Uvidíme, jestli to budou respektovat…
Přiznám se, že vůbec nerozumím tomu, proč jim tolik vadilo, sypat tu řepu a zrní o deset metrů vedle. Jediná poslední vitální populace vstavače osmahlého ve východních Čechách a málem skončila kvůli takové hlouposti…
Většina návštěvníků pozná z Pekla jen Bartoňovu útulnu a cyklostezku u řeky, kde je v sezóně neuvěřitelně narváno. A přitom údolí nabízí mnohem krásnější a divočejší místa – jedna z nejhezčích tras vede třeba přes Kozí hřbety. Naštěstí je to z ruky a do kopce, takže je tu klid, a to i když dole v údolí proudí davy turistů…
Literatura:
http://lokality.geology.cz/1567
http://jarojaromer.cz/spolek/node/12
- nejpodrobnější pojednání o orchidejích východních Čech zpracoval legendární botanik FRANTIŠEK PROCHÁZKA ve svém rozsáhlém článku Orchideje Východočeského kraje, který postupně vycházel v 70. letech ve sborníku pardubického muzea Práce a studie.
Děkuji za krásné snímky povodí Metuje a okolí. Byl jsem tam i s rodinou několíkrát a mohu říci, že se jedná o
nádhernou lokalitu kam se budu vždy rád vracet. Znám celý prostor od Nového Města až po skalní útvary
broumovského výběžku.
Tvůrcům těchto snímků přeji jen to nejlepší, aby mohli pokračovat v tak krásné činnosti, která působí jen
potěšení.
S přáním pěkného dne Jan Draessler, Dvůr Králové nad Labem
Děkuji za přeposlání Pekelského údolí a okolí.Autorům blahopřeji,i když tuto lokalitu navštěvujeme od mládí,stále je čím překvapit.Moc pěkné,budu se těšit na další lokality našeho kraje.Marcela Habrová,Náchod
Opravdu krásný kraj. Děkuji za inspiraci. Přeji ať se tento kraj podaří ochránit co nejdéle. Zdraví Skippi (Iveta Čištínová, Nymburk).
Bohužel opravdu tou asfaltovou stezkou byl kus krásné a divoké přírody zkažen, i dříve jsme tudy jezdili na kole a byla to úplně jiná romantika – i s tím přenášením přes kořeny. Zbytečně vyhozené peníze, mnohem lepší je jen urovnat přírodní povrch a ne hned všechno zalévat do asfaltu. Stačí se podívat třeba k sousedům do Rakouska, kolik tam mají cyklostezek jen s makadamovým či jiným přírodním povrchem.
Souhlasím. Těch vyasfaltovaných cyklostezek už začíná být příliš mnoho… s pozdravem Ježek