V podzemí Kralického Sněžníku 1
Sudetská pohoří jsou na vápence poměrně chudá, přesto se v nich nachází celá řada míst s jeskyněmi a dalšími krasovými jevy. Rozsahem jde sice o nevelké, ale obvykle velmi zajímavé oblasti. Horninou, v níž tyto jevy chemickým zvětráváním (rozuměj rozpouštěním) vznikly, nebývá vápenec, ale jeho krystalická forma – mramor. Většinou jde pouze o malá ložiska, mající typicky podobu „zploštělé čočky“. Je to dáno tím, že při vzniku hor byly původně vodorovné a nepříliš mocné vrstvy vápence všelijak zpřetrhány, zohýbány a tlakem i teplotou vystupujícího magmatu přeměněny. Z většiny usazenin se staly ruly, fylity a další „krystalické břidlice“. Vápence svůj chemismus téměř nezměnily, ale došlo k jejich překrystalizování na mramor. Během vrásnění byly tyto „vložky“ mramoru často napřímeny a vtaženy mezi převažující horniny krystalinika. Na povrch pak tato ložiska vystupují jen ve velmi omezeném rozsahu úzkých „pruhů“, jež se ale mohou zanořovat hluboko do nitra hor. Pokud na tento mramor působila delší dobu „hladová voda“ s kyselou reakcí, mohly jeho rozleptáním vzniknout zajímavé podzemní prostory. Tato situace je snad vůbec nejlépe vyvinuta v oblasti Kralického Sněžníku, v jehož masivu se na polské i české straně vyskytuje několik miniaturních, ale velmi zajímavých krasů.
Nejznámější jsou výskyty mramoru nad polskou obcí Kletno v povodí říčky Klešnice, jež protéká hluboce zaříznutým údolím v severním úbočí Sněžníku. Mramor může sloužit k výrobě vápna i cementu stejně dobře jako vápenec a protože jsou obě horniny v Sudetech méně rozšířené, bývají jejich ložiska intenzivně těžena. Lesy zdejšího údolí skrývají nespočet menších lomů, často se starými vápenkami, které tu zbyly ještě z německých dob.
Těžba probíhala poměrně intenzivně i v druhé polovině 20. století, kdy zde bylo v provozu několik větších lomů. Že je i v dobře prozkoumané střední Evropě stále co objevovat, dokládá historie Medvědí jeskyně. Zasypaný vstup do nejrozsáhlejšího a nejhezčího krasového podzemí Sudet byl odkryt během těžby v mramorovém lomu Kletno III teprve v roce 1966. Protože se záhy ukázalo, že zdejší podzemí je unikátní krasovou i paleontologickou lokalitou, byla těžba okamžitě zastavena a lom s blízkým okolím prohlášen za chráněnou rezervaci. Polským speleologům se doposud v systému této jeskyně podařilo zmapovat téměř pět kilometrů podzemních chodeb i rozsáhlých sálů. Jaké další překvapení v hlubinách hor čeká na své objevení?
Poté, co byla Medvědí jeskyně zpřístupněna veřejnosti, stala jednou z nejnavštěvovanějších atrakcí česko-polského pomezí, kde se stojí dlouhé fronty. Bez předběžné rezervace nemáte během letní sezóny vůbec šanci do unikátní jeskyně nahlédnout.
V 90. letech proběhl v masivu Králického Sněžníku v několika etapách rozsáhlý hydrologický průzkum, během něhož bylo stopovacími zkouškami a barvícími pokusy prokázáno, že zdejší krasový systém v hlubinách hory pokračuje na českou stranu. Znamená to, že vrstvy mramoru, jež vystupují na povrch při severním i jižním úbočí hory a dělí je od sebe mnoho kilometrů, jsou tytéž a propojuje je doposud neobjevený krasový systém. Zdejší podzemí musí být velmi rozsáhlé, když jeho zvodnění překonává hlavní evropské rozvodí a převádí část vody z říčky Klešnice z baltského úmoří do povodí Moravy a úmoří Černého moře…
V širším okolí Kleta s Medvědí jeskyní se nachází i další podzemní labyrinty. Jde samozřejmě o mnohem menší jeskynní systémy a nehonosí se velkolepou krápníkovou výzdobou, přesto stojí za návštěvu. Rovněž vstup do těchto jeskyní byl odkryt při těžbě a proto se i tyto jeskyně nacházejí v opuštěných mramorových dolech. Několik takových míst leží v malebné dolině v okolí obce Konrádow.
Digitální model reliéfu, který byl pořízen metodou leteckého laserového skenování zemského povrchu (tzv. LIDAR), umožňuje z nasnímaného povrchu “odfiltrovat” vegetaci a ukázat s překvapivou přesností i ty nejmenší nerovnosti. Snímek (http://geoportal.dolnyslask.pl) zachycuje jednu ze severních dolin Sněžníku, kde dnes skoro nikdo nežije a kopce porůstá smrkový les. Až do odsunu Němců šlo o krajinu hustě osídlenou, intenzívně kultivovanou a z větší části odlesněnou. Kamenné mohyly i valy, které dnes často najdeme i na naprosto nečekaných místech na strmých svazích uprostřed hlubokých lesů, dokládají původní rozsah zemědělské krajiny i nezměrnou dřinu hospodaření v drsných podmínkách sudetských hor…
Mramory a dolomity se tu těžily téměř sto let. Již koncem 19. století byl při úpatí lomové stěny odkryt rozsáhlý vstupní portál do krasového podzemí. Záhy vyšlo najevo, že jde o jednu z největších a nejhezčích jeskyní v Sudetech. Celková délka chodeb i poměrně rozměrných sálů činila téměř 400 metrů. Jeskyně měla atraktivní krápníkovou výzdobu, stěny zdobily zajímavé korozními tvary a páskovaná kresba. Objev dobře přístupné jeskyně s četnými fosilními kostmi, jezírkem a monumentálními krápníky byl velkou senzací a na místo se záhy sjely vědecké kapacity z celého Dolního Slezska. V jezírku byl objeven vzácný jeskynní troglobiont Niphargellus arndti, sedimenty vydaly kosti několika velkých pleistocenních ”jeskynních” šelem. Zdejší prostory byly vpravdě monumentální, největší dóm (“Kaisersaal”) měl strop až v sedmi metrech a při šířce šesti metrů měřil na délku metrů téměř třicet. Zpřístupnění jeskyně pro turisty vedlo k zvýšení cestovního ruchu a k velkému ekonomickému rozkvětu obce. Ačkoliv měli z vybraného vstupného nemalé zisky, rozhodli se majitelé lomu pokračovat v těžbě i v bezprostřední blízkosti jeskyně. To vedlo společně s vandalismem návštěvníků k částečnému poničení výzdoby jeskyně. I přesto byla jeskyně až do doby 2. sv. války stále atraktivní a hojně navštěvovaná. K rozhodnutí jeskyni zcela “odtěžit” dospěli až Poláci během padesátých let. Lomová stěna se postupně posunula o desítky metrů do skalního masivu a s odtěženou horninou zmizela i jeskyně. Zaměstnanci lomu vzpomínali, že zbývající úzké chodby byly průtočné a voda se ztrácela někde v hlubinách podzemí. Vstup do zadních, hůře dostupných partií byl zasypán skalní sutí až v roce 1962. Tak zanikla kdysi nejnavštěvovanější a nejatraktivnější jeskyně Kladského pomezí…
Ve stejném lomu jako výše popsaná jeskyně, leží i lokalita, kterou jsme navštívili během našeho podzimního výletu. Tato druhá jeskyně leží v nepřístupných partiích skalnaté stěny a v dávno opuštěném lomu ji náhodou objevili polští harceři (obdoba našeho Junáka) v roce 1985. Zatímco starší jeskyně byla pohodlně přístupná, do této vede jen úzký průlez. Čím dál častěji se setkávám s tím, jak jsou podobná místa ničena turisty i bezohlednými vandaly. To je důvod, proč přesnou polohu ani název lokality nebudu zveřejňovat. I tato jeskyně má na délku přes dvě stě metrů a některé její partie jsou velmi atraktivní. Musím se přiznat, že nás zdejší podzemí velmi mile překvapilo. Krápníková výzdoba je zde sice poměrně chudá, ale mramorové stěny pokrývá hezká kresba i spektakulární korosní tvary.
Skvělý příspěvek. Děkuji.
Nádhera převeliká! Velká škoda, že jsem s vámi tentokrát nebyl…
Bylo to BOŽÍ!