krajinou a přírodou východních Čech

Vrcholy mnohých skal skrývají zajímavá překvapení. Když se v první polovině 20. století začalo rozvíjet moderní horolezectví, soustředili se čeští lezci zejména na zdolávání věží v Českém ráji. Pískovcové skály v německojazyčných Sudetech byly doménou saských „pískařů“, Češi tu podnikali prvovýstupy spíše výjimečně a zdejší skály začali ve velkém dobývat až po vyhnání Němců. Historie zdolávání adršpašských věží se začala psát v květu 1923, kdy se v slezském městečku Schömberg (dnešní Chełmsko Śląskie) shromáždila desetičlenná skupina saských horolezců, kteří do Adršpachu dorazili poté, co v lesích na Hraničním hřebenu ilegálně překročili českou hranici. Jejich prvovýstupy se setkaly s velkým ohlasem u místních Němců, kteří s uspokojením kvitovali, když se na území nechtěného Československa objevily na vrcholech skalních věží německé vlajky. Již v 30. letech byla velká část německé mládeže organizována v Hitlerjugend a nacistická ideologie zakotvila i mezi jinak  svobodomyslnými horolezci. Netrvalo dlouho a na skalách zavlály prapory s hákovými kříži.

Z doby Třetí říše, kdy se sudetským Němcům konečně splnilo jejich přání „Heim ins Reich!“, zůstalo na temenech skal kolem Adršpachu několik zapomenutých nacistických rytin. Stěna skalního útvaru, který se nachází nedaleko frekventované vyhlídky na bývalé hlásce skalního hradu Bishofsteinu, nese emblém organizace Hitlerjugend s vročením 1940. To byli ještě místní nacisti na koni.  O dva roky později bylo vše jinak. Jaký smutný osud asi potkal autora reliéfu? Byl to jen naivní dospívající kluk, nebo z něj nacistická indoktrinace vytvořila “bestii nadčlověka”? Přežil a skončil v odsunu? Padl na frontě, nebo se nevrátil z ruského zajetí? Hnijí jeho kosti někde ve východních stepích? Vzýval hákový kříž i uprostřed válečného inferna, které pomáhal prodlužovat? Krutý osud nachystal Führer své mládeži. Desetitisíce sudetských dorostenců skončily ve stalingradském kotli a historici se shodují, že ztráty branců ze sudetské župy byly dvakrát větší než z ostatních oblastí Německa. Vedení nacistické armády přistupovalo k sudetským odvedencům s despektem a s oblibou je nasazovalo do rizikových míst východní fronty, kde sloužili jako “kanonenfutr”.

Znak Hitlerjugend ze skal na Bishofsteinu

Znak a členská legitimace Hitlerjugend

Berlin, Hitlerjugend, duben 1945. To už Hitler posílal na smrt i německé děti. obr a foto Wikimedia Commons

Další skalní rytinu velkého hákového kříže nese vrcholová plošina jedné z nejvýraznějších skal Křížového vrchu. Temena skal jsou ovšem naplno vystavena působení povětrnostních vlivů, a tak je tato rytina již notně poznamenána erozí, takže četní horolezci, kteří stanou na vrcholu, ji často ani nezaznamenají. V těsné blízkosti tohoto hákového kříže je zvláštní tmavá jamka obklopená paprsčitými prasklinami. Jde o jeden z nejlépe vyvinutých fulguritů ve zdejších skalách. Fulgurity (z latinského fulgur = blesk, česky bleskovce) jsou zajímavé minerální útvary, které vznikají úderem blesku do pískovcové skály. Teplota uvnitř vůdčího kanálu blesku dosahuje 30 000 °C při elektrickém gradientu víc než milion voltů a desítkách tisíc ampér, což bohatě dostačuje k přetavení křemičitých zrnek pískovce na čisté sklo, které různé příměsi obvykle zbarvují do černa. Jádro typického fulguritu má podobu rourkovitého, často dutého útvaru o velikosti několika milimetrů až centimetrů, tvořeného tmavou sklovitou hmotou, kolem které se hvězdicovitě rozbíhají praskliny. Václav Cílek (viz časopis Vesmír 75, 566, 1996/10) považuje pískovcové fulgurity za vzácný fenomén, horolezci ale vědí, že je lze nalézt na vrcholu každé druhé skály.

Hákový kříž a fulgurit z Křížového vrchu