krajinou a přírodou východních Čech

Krkonoše – Lesní hřeben, horská smrčina v rozpadu

O tom, zda zasahovat v horských smrčinách (hlavně na Šumavě) proti kůrovci, bylo popsáno tolik papíru, že asi nemá smysl k tomu cokoliv dalšího dodávat. Takže opravdu jen stručně – v hospodářském lese, který je primárně určen k produkci dřeva se s kůrovcem samozřejmě bojovat musí. Takové lesy dnes v Česku zabírají zhruba jednu třetinu rozlohy, což je nejvíc za posledních x set let. V bezzásahovém režimu by měly být ponechány jen lesy v jádrových zónách národních parků či významnějších přírodních rezervacích. Ty přitom svojí rozlohou tvoří méně než 1 % rozlohy našich lesů, to znamená řádově ani ne desetiny jednoho procenta z celkové rozlohy ČR. Tyto lesy nemají mít produkční funkci, ale měly by „demonstrovat“ přírodu a divočinu lesních ekosystémů. Vyčítáme chudým Afričanům a Brazilcům, že plundrují své pralesy, smutnou pravdou ovšem je, že my jsme si své pralesy dávno vykáceli. A má-li dnes u nás být v nějakém lese (uprostřed rezervace či národního parku) zavedený bezzásahový režim, který v dlouhodobém vývoji povede ke vzniku nového pralesa, můžou se lesníci a politici zbláznit, kde kdo se k tomu vyjadřuje, probíhají blokády a soudní pře. Absurdní divadlo…

Les po imisích a kůrovci. Mě se to líbí a nemám s tím problém.

V Krkonoších je na několika místech česko-polské hranice hezky vidět, co dělá s lesem bezzásahový režim. Poláci třeba nad Slezským sedlem nebo nad Pomezními boudami dali kalamitě volný průběh. Za hranicemi tak zůstaly suché stromy stát, vybělené křivolaké kmeny a větve trčí vzhůru k nebi, dole plantáže borůvek. Překrásné výhledy na sever do Polska.

V Polsku les na mnoha místech odumřel a přesto tomu dávají volný průběh

Osobně vnímám dnešní situaci, kdy velká část lesů v národním parku odumře díky klimatickým změnám a kůrovci, jako obrovskou příležitost nechat zde vzniknout nový prales. Les má úžasnou regenerační schopnost. A horská smrčina vzniklá samovolným vývojem, kterou tvoří pestrá mozaika různověkých porostů, je i pro laika úžasným atraktivním zážitkem a to už i po relativně krátké době deseti či dvaceti let… Na naší straně Krkonoš se s kůrovcem bojuje, les je zde často nezajímavý, monotónní a stejnověký. I když má KRNAP propracovaný lesní plán péče a většinou se netěží holosečně, smrky se kácely a kácí, kmeny se odkorňují. Výsledek – i když boj s kůrovcem stojí neskutečné peníze (viděl jsem, jak v Obřím dole transportovala vytěžené stromy helikoptéra!), vzrostlé stromy zasychají, les je nezdravý a postupně odumírá. Při každé vichřici padnou hektary dřeva. Přirozené zmlazení je minimální. Vím, že na většinu lidí působí smrčina po kůrovcovém holožíru depresivně –  v třetí zóně, která tvoří většinu rozlohu KRNAPu, ať se tedy kácí a zalesňuje, stejně tam jde o umělé monokultury, ale lesy v první i druhé zóně nechat samovolnému vývoji! Boj s kůrovcem se stejně vzhledem ke klimatickým změnám nedá vyhrát.

Pod Velkým Šišákem – první zóna, jedno z mála míst, kde se u nás nekácí

Dostane les v Krkonoších volnost? Když si myslím, že by měl, jsem ekoterorista?