krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

O kůrovci

rubrika: Krajina a příroda autor: 24. 9. 2016

Krkonoše – Lesní hřeben, horská smrčina v rozpadu

O tom, zda zasahovat v horských smrčinách (hlavně na Šumavě) proti kůrovci, bylo popsáno tolik papíru, že asi nemá smysl k tomu cokoliv dalšího dodávat. Takže opravdu jen stručně – v hospodářském lese, který je primárně určen k produkci dřeva se s kůrovcem samozřejmě bojovat musí. Takové lesy dnes v Česku zabírají zhruba jednu třetinu rozlohy, což je nejvíc za posledních x set let. V bezzásahovém režimu by měly být ponechány jen lesy v jádrových zónách národních parků či významnějších přírodních rezervacích. Ty přitom svojí rozlohou tvoří méně než 1 % rozlohy našich lesů, to znamená řádově ani ne desetiny jednoho procenta z celkové rozlohy ČR. Tyto lesy nemají mít produkční funkci, ale měly by „demonstrovat“ přírodu a divočinu lesních ekosystémů. Vyčítáme chudým Afričanům a Brazilcům, že plundrují své pralesy, smutnou pravdou ovšem je, že my jsme si své pralesy dávno vykáceli. A má-li dnes u nás být v nějakém lese (uprostřed rezervace či národního parku) zavedený bezzásahový režim, který v dlouhodobém vývoji povede ke vzniku nového pralesa, můžou se lesníci a politici zbláznit, kde kdo se k tomu vyjadřuje, probíhají blokády a soudní pře. Absurdní divadlo…

Les po imisích a kůrovci. Mě se to líbí a nemám s tím problém.

V Krkonoších je na několika místech česko-polské hranice hezky vidět, co dělá s lesem bezzásahový režim. Poláci třeba nad Slezským sedlem nebo nad Pomezními boudami dali kalamitě volný průběh. Za hranicemi tak zůstaly suché stromy stát, vybělené křivolaké kmeny a větve trčí vzhůru k nebi, dole plantáže borůvek. Překrásné výhledy na sever do Polska.

V Polsku les na mnoha místech odumřel a přesto tomu dávají volný průběh

Osobně vnímám dnešní situaci, kdy velká část lesů v národním parku odumře díky klimatickým změnám a kůrovci, jako obrovskou příležitost nechat zde vzniknout nový prales. Les má úžasnou regenerační schopnost. A horská smrčina vzniklá samovolným vývojem, kterou tvoří pestrá mozaika různověkých porostů, je i pro laika úžasným atraktivním zážitkem a to už i po relativně krátké době deseti či dvaceti let… Na naší straně Krkonoš se s kůrovcem bojuje, les je zde často nezajímavý, monotónní a stejnověký. I když má KRNAP propracovaný lesní plán péče a většinou se netěží holosečně, smrky se kácely a kácí, kmeny se odkorňují. Výsledek – i když boj s kůrovcem stojí neskutečné peníze (viděl jsem, jak v Obřím dole transportovala vytěžené stromy helikoptéra!), vzrostlé stromy zasychají, les je nezdravý a postupně odumírá. Při každé vichřici padnou hektary dřeva. Přirozené zmlazení je minimální. Vím, že na většinu lidí působí smrčina po kůrovcovém holožíru depresivně –  v třetí zóně, která tvoří většinu rozlohu KRNAPu, ať se tedy kácí a zalesňuje, stejně tam jde o umělé monokultury, ale lesy v první i druhé zóně nechat samovolnému vývoji! Boj s kůrovcem se stejně vzhledem ke klimatickým změnám nedá vyhrát.

Pod Velkým Šišákem – první zóna, jedno z mála míst, kde se u nás nekácí

Dostane les v Krkonoších volnost? Když si myslím, že by měl, jsem ekoterorista?

Komentáře k článku

  1. autor komentáře: Filip Tichý Odepsat

    Dobrý den.
    Úvodem bych Vám chtěl poděkovat za velmi pěkné články. Málo lidí je dnes skutečně vnímavých k tomu, co se kolem nás děje.
    Ano, naše krajina je vysoce kulturní a přetvořená. Zbytky ekosystémů, které při velké dávce dobré vůle můžeme nazvat přírodě blízkými, jsou kolem nás opravdu v minimálním rozsahu.
    Podle mého názoru minimálně všechny hory a vrchoviny by měly být vyjmuty z hospodářského využívání. Stěží lze chránit poslední zbytky přírody, když poškozujeme prvotní podstatu udržitelnosti lesa. Tou je bezesporu návrat dřevní hmoty zpět do půdy. Jak dlouho lze takto půdy degradovat, než přijde čas, kdy už na nich nic nevyroste? Vždyť dnes se zpracovává často i větvoví. A sucho posledních let s hospodářskými lesy tvrdě účtuje. A to je teprve začátek.
    To samé se týká i polí. Jak dlouho lze jen brát a hnojit umělými hnojivy, stříkat chemickými přípravky? Určitě jste si všiml úbytku motýlů, tedy jste vnímavý člověk. Jde ale o vymírání mnoha druhů. Zkuste se porozhlédnout po obojživelnících, plazech, rostlinách… Poslední dobou pozoruji obrovský úbytek čolků, ještěrek… A nevšiml jsem si, že by to někoho kompetentního zajímalo. Co jsem si ale všiml je fakt, že mnoho věcí je podřízeno byznysu. Dřevo je materiál. Čolek horský, nebo kdysi obyčejná babočka kopřivová není obchodní artikl. A o tom to vše asi je. Bohužel mi je z toho smutno.

  2. autor komentáře: admin Odepsat

    Dík za komentář, v mnohém s Vámi souhlasím. Ohledně těch lesů – v lese člověk hospodaří odnepaměti a nic proti tomu. Ale v národním parku nebo v rezervaci by měla dostat prostor příroda. Pokud to tedy není zrovna výmladková pařezina se světlomilnými motýly a orchidejemi. S pozdravem Jan Ježek

  3. autor komentáře: Jiřina Žampachová Odepsat

    Honzíku,ten kroužek jste dostal i ode mne z Radvanic….. Ať se daří.. J.

    • autor komentáře: admin Odepsat

      Děkuji za podporu. Všem. Přeji hezký podzim. Jan Ježek

Zanechte vlastní komentář:

dva + = čtyři