krajinou a přírodou východních Čech

Když jsem se vracel domů nadšený z návštěvy u modráska jetelového (viz předchozí článek), udělal jsem si cestou ještě několik dalších zastávek. Většinou jsem procházel meze s remízky a menší stráně, kde pasou místní farmáři ovečky. Opět jsem si uvědomil, jak jsou tato místa vzácná a jak strašně jsme si běžnou zemědělskou krajinu zničili. Vyschlá pustá pole mají dnes podivnou šedobílou barvou a to, co na nich leží, už ani nepřipomíná hlínu. Místa, kde kdysi převažovala úrodná černá půda, pokrývá jakýsi drobivý jílovitý substrát, ze kterého se práší. Jen mrtvá anorganická hmota bez pórů a humusu. V zemi zcela chybí organická složka a má téměř nulovou schopnost zadržovat vodu. Pěstování na takové půdě vyžaduje obrovské množství umělých hnojiv a spíše než tradiční zemědělství to připomíná hydroponii. Když ovšem zaprší více, je část svrchního horizontu i většina umělých minerálních živin z pole splavena. A v příštím roce se vše opakuje. Rozsáhlé uniformní lány několika málo plodin jsou mnohokrát do roka ošetřovány tunami herbicidů a pesticidů. Rybníky i potoky v běžné zemědělské krajině se stávají odporně páchnoucími stokami se zelenou eutrofizovanou břečkou. Rezidua pesticidů se dostávají do spodních vod a my to pijeme.

To, co dnes leží na českých polích, už často ani nepřipomíná půdu…

Zničená krajina a zelená poušť. Nekonečné lány mnohokrát chemicky ošetřeného obilí jsou zcela bez života.

Ono se to obtížně kvantifikuje, ale je důvodné se domnívat, že se české průmyslové velkozemědělství stalo nejvýznamnějším znečišťovatelem našeho životního prostředí. V případě průmyslové výroby je produkce škodlivin koncentrována do hlavních center výroby, u zemědělství ale dochází k znečištění celoplošnému. Politici se bijí v hruď, křičí o boji se suchem a chlubí se podporou českých farmářů. Ve skutečnosti jsou to všechno jen předvolební sliby a lži. Toman, Babiš nebo Jurečka, je to všechno stejná pakáž. Nakonec systém dotací opět nastaví tak, aby byly zvýhodněny ty největší holdingy a velkoproducenti, kteří krajinu drancují nejvíce. O Agrofertu, byznysu s řepkou a brutálním střetu zájmu, který má náš premiér, darmo mluvit. Než aby politici motivovali zemědělce k rozumnému hospodaření nejenom na vlastní, ale i pronajaté půdě, které je většina, raději budou ve jménu klimatických změn mluvit o nutnosti výstavby dalších dvaceti přehrad. Stát vyhazuje neskutečné peníze za vylobované dotace a megalomanské nesmysly. Jak pomohla slavná vltavská kaskáda zabránit suchu ve středních a severních Čechách? Musíme změnit běžnou zemědělskou krajinu a vrátit jí schopnost normálně fungovat a zadržovat vodu. Jirka Malík a sdružení Živá voda mají skvělý modelový projekt, který demonstruje, jak obnovit retenční schopnost krajiny. Od státu ale nic nedostanou ani tu první pilotní realizaci a musí žebrat u různých nadací. 

Byznys s řepkou. Vylobovaný zločin na půdě i krajině.

Reklama placená Agrofertem i Agrární komorou oslavuje řepku jako šetrnou plodinu. Houbeles. Tady to při kraji pole přehnali s herbicidy. Když před týdnem stříkali řepku u Náchoda, vychcípalo místním včelařům na 50 včelstev.

Eroze na kraji řepkového pole. Půda mizí z polí stále vyšší rychlostí.

Jedinou radost při té smutné cestě zemědělskou krajinou mi udělalo několik polí s jetelem inkarnátem. To jsou ty nachově červené plochy, které se poslední dobou v krajině občas objevují. Inkarnát se pěstuje jako pícnina a díky symbiotickým hlízkatým bakteriím umí vyčerpané půdě přirozeným způsobem vrátit úživnost. Je to skvělá nektarodárná plodina (pole bylo plné čmeláků i včel), chemicky se téměř neošetřuje a část či celá hmota biomasy po zaorání poslouží jako zelené hnojivo. A pohled na krajinu s inkarnátem je nezapomenutelný.