krajinou a přírodou východních Čech

Hrob teprve devatenáctiletého pilota Orlanda Chittara na hřbitově v Dolním Šalejově (dříve Niederschwedeldorf, dnes Szalejów). Letec zahynul v nedalekých Stolových horách poblíž Karlówa, kde se zřítil 24. března 1945 se svojí stíhačkou Messerschmitt Bf 109. Pilot italského původu sloužil od r. 1944 na polním letišti v Dolním Šalejově. Toto letiště bylo zřízeno v roce 1937 na pozemcích barona von [...]

Venku  Kdybych byl stromem  místo svých lehkovážných cest jak výkřik rozpjat mezi nebem, zemí -   Kdybych byl větrem, víc bez domova ještě, než jsem nyní – Kdybych byl deštěm a pila ze mne tma úst nesčíslných Kdybych byl ptákem, pro svatý neklid svůj dvě křídla maje Jan Zahradníček, Jeřáby 1933    

Spíše výjimečně, jen několikrát v roce za zcela specifických fyzikálních podmínek, můžeme v našich lesích pozorovat podivuhodný fenomén, kdy z mrtvého dřeva, nejčastěji z tlejících větviček bez kůry, vyrůstají v chomáčích dlouhá velmi jemná bílá vlákna, připomínající hebkou srst či vlasy. Poměrně nápadný jev lze pozorovat zhruba od listopadu do března ve dnech, kdy je vysoká vlhkost vzduchu, příliš nefouká [...]

K nejzajímavějším místům Stolových hor patří opuštěné lomy na strmém úbočí zdejších pískovcových plošin. Právě tady se během 19. století lámal pískovec pro budovu Reichstagu v Berlíně. Pouze zdejší skály tvoří tak pevný a kvalitní pískovec, že se z něho daly odlamovat dostatečně velké kompaktní kamenné bloky o hraně tří metrů, z nichž bylo vystavěno monumentální průčelí říšského sněmu. [...]

No jo, já vím, že to sem tematicky nezapadá, ale pomoci si nemohu. Končí léto, už druhý den prší, nejvyšší čas zveřejnit po dlouhé době nějakou „Reportáž psanou na horách“. Z lásky ke karpatskému pohoří jsem se tu vyznával opakovaně v článcích o našich školních expedicích. Hory, které díky specifické valašské kolonizaci s typickým salašnictvím a toulavým pastevectvím [...]

Qualisch, česky Chvaleč. Monumentální náhrobek řídícího učitele Gustava Settmachera. Pan učitel se přísně mračí z kamenné stély a plačící bosonohé dítko se školní brašnou na zádech k němu vzpíná své ručky s kyticí lučních květů. Ach, kde jsou ty krásné staré dobré časy, kdy děti běhaly naboso, ve škole vládla rákoska a pan učitel měl největší hrobku v obci. Belle Époque…

Původně jsem to zde ani publikovat nechtěl, nicméně pro úplnost vkládám i další svůj příspěvek z již zmíněného fóra Sudety v proměnách času. Rovněž tento článek vyvolal velkou vlnu negativních reakcí, byl jsem obviněn z manipulace a falšování historie a admin jej během pěti minut odstranil. Proč, to věru netuším… “Písková rokle je jedním z nejhezčích, [...]