krajinou a přírodou východních Čech

V Kladském pomezí vystupuje žula na povrch jen na několika málo místech. Jedením z nich je Krucza kopa – Krkavčí nebo možná Havraní hora, na rozdíl od češtiny tyto ptáky polština ani němčina běžně nerozlišují. Havrany jsem tu na svých toulkách v předpolí Stolových hor ani jednou nepotkal, zato krkavců nespočet. Takže asi Krkavčí hora, i když kdo ví, jací černí ptáci [...]

Mám velkou slabost pro bizarní pomníčky na zapomenutých místech, k nimž se váží zajímavé příběhy. Často tu vane Zeitgeist časů dávno minulých a vládne neopakovatelný genius loci. To vše a ještě něco navíc si lze v míře vrchovaté dopřát při posezení pod železnou lípou před zaniklým hostincem v Podlesí poblíž Slezského Záhoří. Během sedmileté války táhl těmito místy [...]

Ve čtvrtek 15.9. se pokusím v úchvatných prostorech broumovského kláštera slovem i obrazem přiblížit kulturní i přírodní krásy našeho regionu a to bez ohledu na státní hranici. Provedu vás zdejší výjimečnou krajinou a popíši, jak krajinu formuje její geologické podloží a čím vším ji lidé od nepaměti kultivovali a přetvářeli z divočiny v krajinu kulturní. [...]

Neplavil jsem se po mořích, a přece sedím v lodi, nade mnou nebe ve mně hřích – dva věční lodivodi I.M.J. – Magorovy labutí písně

Je mi nevolno z toho, co se děje v přelidněných Adršpašských skalách, ale nikde to nemám raději, než v divokých roklích na pískovcové plošině nad nimi. Neprostupný labyrint skalních hřbetů a křivolakých soutěsek, kterým se za Němců přiléhavě říkalo “Die graben” – příkopy. Pískovcové stěny, nasáklé vodou jako houba, pokrývají různobarevné povlaky nejprimitivnějších lišejníků, jejichž nerozlišené stélky [...]

Andělé z bronzu se za nás přimlouvají na hřbitově v zapomenuté kladské vsi u mauzolea jednoho zemřelého aristokrata. Zatímco bytelné dveře do říše, odkud není návratu, stále ještě stráží svatí, paláce, továrny i velkostatky, jež hrabě během svého života vybudoval, mění se v ruiny…     Co tu jednou zůstane po nás?       

Na mírném návrší při severovýchodním úbočí Sovích hor nad dolinou obce Lutomia se pomalu rozpadá jeden z nejzajímavějších sudetských pomníků.  Dnes bezejmenný vrch se za Němců nazýval Tartschenberg, koncem 19. století po vybudování památníku byl přejmenován na Wilhelmshöhe. Záhy po smrti prvního německého císaře Viléma I. (plným jménem Wilhelm Friedrich Ludwig von Hohenzollern) v roce 1888 nechal [...]