Rokliny z Polické kotliny
Broumovské stěny nad Suchým dolem. Nakloněná pískovcová lavice, do které eroze vyhloubila nespočet roklí a soutěsek. Některé mají podobu hluboce zaříznutých kaňonů, jiné jsou spíše jen krátkými skalními soutěskami. Některé začínají na hraně Broumovských stěn a končí až nad Suchým dolem, jiné jsou jen krátkou součástí zdejšího nepřehledného skalního labyrintu. Asi nemá příliš smysl řešit jména místních roklí, s výjimkou těch dvou největších (Kovářovy a Pískové rokle) jsou stejně na každé mapě pokaždé jinak zakresleny i pojmenovány. Rokle Německá, Vosí, Rokle smrti a další…
Turisticky přístupná je (naštěstí) jen největší rokle – Kovářova, ty ostatní jsou prostupné jen s obtížemi nebo vůbec. Žádné různobarevné čtverečky nehyzdí zdejší skály, žádné davy hlaholících výletníků. A vlastně i ta zpřístupněná Kovářova rokle je stále ještě relativně klidné místo, aspoň tedy ve srovnání s Adršpašskými či Teplickými skálami.
Rokle Broumovských stěn – rozsáhlá suťoviště balvanů porostlých mechem, pod kameny je občas slyšet potok. Jeden neopatrný krok a následuje pád do hlubokých děr ukrytých pod borůvčím. Žádná prošlapaná pěšina, jen divoká změť skal, popadaných stromů, balvanů, děr a jeskyní. Všechny zdejší rokle mají podobný ráz, dolní část tvoří široký jakžtakž přístupný kaňon, který je po pár set metrech přehrazen mohutnou stěnou skalní bariéry, skrz kterou si voda prorazila úzkou soutěsku. Nad bariérou se pak každá rokle větví a rozpadá do bludiště menších soutěsek a skal. Takové kapesní Canyonlands. Naprosto neschůdný terén, dokonalá divočina. Jen zapomenuté lesnické a trampské stezičky vedou po plošinách mezi soutěskami, stará hraniční znamení tesaná do skal na nečekaných místech. Okrajové hrany roklí, bez lana člověk neprojde. Krásné výhledy. Samota.
Skalní labyrint nad Pískovou roklí