Svátek třešní « Krajinou a přírodou východních Čech

Svátek třešní

rubrika: Krajina a příroda autor: admin 26. 4. 2016

Za nejkrásnější část roku považuje většina Japonců období, kdy kvetou sakury (Prunus serrulata), japonská obdoba našich třešní, trnek a dalších slivoní z rodu Prunus. V tomto s nimi zcela souzním. Tráva už je svěže zelená, ale většina stromů ještě není olistěných a o to více pak vynikne krása korun bíle kvetoucích trnek a třešní. Stejně jako naše trnky a třešně kvetou v Japonsku sakury kolem poloviny dubna a v tomto čase slaví Japonci Hanami – svátek obdivování květů sakur. Pro těch několik krátkých dní, kdy jsou sakury v plném květu, mají dokonce zvláštní slovní výraz – Mankaj. Japonci na těchto květech obdivují dokonalost, čistotu, jednoduchost a krásu. Květy ovšem symbolizují i pomíjivost oné krásy a vlastně i pomíjivost mládí a lidského života vůbec. Jen na jeden krátký týden prozáří krajinu stromy obsypané sněhobílými květy. Květy tak ve své plné manifestaci nesou i zprávu o tom, že to krásné má jen krátké trvání a nic netrvá věčně. Letci kamikadze před sebevražedným letem na boky letadel kreslili květy sakur a první jednotka kamikadze se jmenovala Jamazakura, což je japonské jméno pro divoké kvetoucí sakury. Jen pár dní než květy zmizí a bílé lístky ve větru nasněží do trávy…

Básník Saigjó a jeho splněné přání:

Chci umřít na jaře pod sakurami,

patnácté noci dubnové,

až vpluje na nebe kulatý měsíc…

Kakinomoto nó Hitomaró Jarní dešti! Jen lehce, lehce! Nech pár květů pro ty, kdo ještě stále nevidí.

Zatímco v Japonsku se ze svátku Hanami stala módní vtíravá komerční obsese, v Čechách nás slaví jen pár. Přitom je česká krajina plná krásných opuštěných třešňových sadů a je to taková krása, sednout si do trávy pod rozkvetlou třešeň nebo se někde na mezi či v úvozu utopit v závějích sněhobíle kvetoucích trnek…

Fotografováno minulý týden ve starých třešňovkách v Babiččině údolí (Bílý kopec a Koldovka) a na Králičkově kopci u Bohuslavic nad Metují. Trnky takhle krásně kvetou pod Prostřední horou u Žďárek. Ale takových míst je pořád ještě docela hodně. Což je moc dobře, ty staré neoplocené sady jsou nejenom krásné a jsou velkým zpestřením krajiny, svůj význam mají i pro biodiverzitu přírody. Představují totiž jedno z posledních významných refugií pro spoustu ohrožených druhů zvířat i kytek, pro které je jinak uniformní a chemizovaná zemědělská krajina velmi nehostinná.