krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

Kamenné kříže

rubrika: Genius loci, památky autor: 1. 12. 2012

aneb o krevní mstě, smírčích smlouvách a křížích v krajině 

Motto: … na cestách lesy, které se kdysi nazývaly Hercynský les, jsem spatřoval četné kamenné kříže s vytesanými meči, sekerami, dýkami …

Z dopisu, který zaslal páter Usmarus 21.5.1556 Ignáci z Loyoly, když dorazil do Prahy.

 

Smírčí kříž u České Metuje je jeden z nejhezčích v Evropě

Kamenné kříže – jsou starobylé, tajemné a krásné. V krajině se s nimi často setkáváme na neočekávaných místech, kterým dodávají skrytého tajemství. Společně se zříceninami hradů se jedná o památky připomínající dávný středověk a některé z těchto křížů jsou i jakýmsi starobylým odkazem na pradávný institut krevní msty..

Původ křížů v krajině

Smírčí kříž Na Libinách poblíž Jaroměře patří k těm nejvyšším

Jako tzv. kamenné (též smírčí) jsou obvykle označovány všechny  kříže, které jsou vytesány z jednoho bloku kamene a často jsou takto označovány i kameny a kruhové stély s vytesaným křížem. Přibližně polovina křížů na území Česka nese vysekaný obraz kříže, nářadí nebo zbraně, jen výjimečně je připojen i letopočet nebo krátký text. V náchodském okrese můžeme najít na tři desítky takovýchto křížů. Jejich původ je nejasný, k většině z nich se vážou různé pověsti (typicky smrt švédského vojáka), které jsou ovšem obvykle mladšího data nežli vlastní kříže. Naši předci umísťovali kamenné kříže do krajiny hned z několika důvodů. Kříže byly nejdříve asi vztyčovány lidmi, kteří spáchali vraždu, na znamení lítosti a pokání – tyto jsou pak právem označovány jako smírčí. Jiné kříže připomínají nešťastné nehody, při kterých někdo přišel o život, tyto by měly být označovány spíše asi jako „pamětní“. Jako další důvody, které jsou většinou historiků spíše odmítány jako málo pravděpodobné, jsou ještě uváděny následující možnosti: hraniční znamení a znamení u cest, misijní původ, projevy germánské symboliky, symboly rekatolizace. K těmto tzv. smírčím křížům nejsou počítány krucifixy a boží muka, které obvykle pocházejí z mnohem mladší doby.   

Krevní msta, smírčí smlouvy a kříže

Jen některé z kamenných křížů v krajině jsou opravdu skutečnými smírčími kříži. Po převážnou část středověku řešilo tehdejší právo zejména majetkoprávní záležitosti. Vymáhání trestu pro pachatele vražd a dalších podobných zločinů bylo obvykle záležitostí pozůstalých. Žaloba soudní cestou byla obtížná, zdlouhavá a nákladná, často zcela nemožná. Obvyklým řešením pak byla krevní msta (viz. biblická Kniha smlouvy Ex 21,24 – „oko za oko, zub za zub“).

Věž krevní msty v albánském Theti

Tento „středověký“ způsob řešení zločinů, který se řídí odvěkými pravidly tradičních etických příkazů a nepsaných zákonů, se ostatně doposud vzácně udržel i do současnosti v některých izolovaných  rodových a kmenových společnostech. Například u křesťanských horalů Ghehů v severoalbánských horách zažívá dnes krevní msta jakousi „renesanci“. V souvislosti s chudobou a chaosem 90. let po pádu komunismu, kvůli izolaci a bezmocné a zkorumpované justici i policií, řeší mnoho zdejších rodů stále častěji své konflikty podle středověkého etického kodexu Canunu, který pro krevní mstu zavádí přísná pravidla.  Podle albánské Organizace národního usmíření žije dnes v horách ve strachu ze smrti v současnosti na pět tisíc rodin a přibližně patnáct set mužů je připraveno z důvodů krevní msty vraždit nebo jim hrozí smrt. Prolitá krev musí být pomstěna zase jenom krví. V případě, že na rodině leží stín vraždy, musejí všichni muži počítat s pomstou. Nějak podobně to muselo kdysi fungovat i u nás. Aby se předešlo roztáčení spirály násilí, byl postupně během středověku zaváděn institut tzv. smírčích smluv, díky kterým docházelo ke smíru a vyrovnání mezi pachatelem vraždy a pozůstalými.

Smírčí kříž, Třebihošť

Smírčí smlouva umožňovala „mimosoudní“ vyrovnání a chránila pachatele před případnou pomstou. Pachatel se v ní většinou zavázal k peněžitému odškodnění pozůstalých a k vyjádření lítosti a pokání. Obvykle musel za zemřelého nechat i sloužit mši a často bylo do smírčí smlouvy zahrnuto i vytesání a postavení kamenného kříže. Typický zápis o smírčí smlouvě zmiňuje například Petr Zahnaš (Alternativní přístupy k řešení některých trestních věcí ve středověku): v roce 1585 Jakob Weydner z města Svitav zabil Gilga Frepfera, za což vedle postavení kamenného kříže musel pozůstalým zaplatit 200 tolarů hlavného. Navíc musel 9 po sobě následujících nedělí vkleče, se svící v ruce po kolenou obcházet místní hřbitov a u hrobu oběti měl třikrát prosit o odpuštění jak zabitého tak také všechny v té chvíli na hřbitově přítomné. Takových smírčích smluv, které odkazují na konkrétní postavené kříže, se zachovalo asi třicet a každý rok jsou navíc v archívech objevovány nové zápisy. Právě pojem “smírčí smlouva” dal vzniknout pojmenování “smírčích křížů”. Protože většina kamenných křížů není podložena listinou, předpokládá se, že se postupně jejich vztyčování na znamení usmíření či k připomenutí nějaké nešťastné události, stalo součásti jakési národní tradice. Změnu této „smírčí tradice“ znamenal rok 1532, kdy císař Karel V. vydal nařízení, kterým byl na území římsko-německé říše za zabití člověka stanoven trest smrti. V českých zemích byl zaveden po bitvě na Bílé hoře, kdy městské právo nově zavedené Koldínovým zákoníkem dávalo vrchnosti možnost libovolně trestat nebo promíjet zločiny poddaných. Odčinit zločin smírem už tedy nebylo možné. Od té doby vznikaly kříže spíše jen jako symbol uctění památky.

Kamenné kříže východních Čech 

Jamky na kříži v Komárově

Nejstarší datovaný kříž v ČR (Podhradí u Aše) pochází z období po roce 1200 a jeho stáří je spolehlivě doloženo právě dochovanou smírčí smlouvou. Nejstarší spolehlivě datovaný smírčí kříž na Náchodsku stojí u České Metuje a podle vrytého letopočtu zde byl umístěn v r. 1501. K většině křížů se ovšem nedochovaly žádné písemné podklady, takže jsou datovány pouhým odhadem, nejčastěji do 14. nebo 15. století. Nejstarší kříže jsou většinou hrubé, masivní a někdy je na nich znázorněna vražedná zbraň- nejčastěji meč, dýka, nebo kuš. Později se na nich objevují i znaky, které charakterizují profesi zemřelého. Ve východních Čechách se například na kamenech vyskytují rytiny vřetena, jsou známé i křížové kameny s nůžkami a dalšími podobnými symboly. Kamenné kříže východních Čech jsou zajímavé i tím, že na nich lze často najít vyhloubené jamky. Ve středověku se totiž věřilo, že prach vyškrábaný z takovéto jamky, či mast v ní připravená, mají čarovnou moc a že mohou uzdravovat. Jiná pověra zase tvrdila, že vlasy přilepené do důlku zvyšují milencovu touhu. Ve spojení s křesťanskou symbolikou kříže to možná působí poněkud kuriózně – existují ale hodnověrné písemné záznamy, které potvrzují, že se podobné praktiky skutečně občas prováděly.

Smírčí kříže v Zábřezí

Je zajímavé, že v Polabí i v některých jiných oblastech Česka smírčí kříže zcela chybějí. To je obvykle vysvětlováno vazbou výskytu křížů na oblasti, kde se u nás ve středověku hovořilo převážně a výhradně německy a bývá to dáváno do spojitosti s tzv. magdeburským trestním právem, které smírčí smlouvy během pozdního středověku integrovalo. Na jiných místech (např. Zábřezí či Třebihošť) se naopak můžeme setkat s několika kříži poblíž sebe – jakoby tato místa přitahovala určité nešťastné události. Pokud jsou navíc kříže podobného stáří, nelze nevzpomenout na C. G. Junga s jeho “synchronicitou a syntopicitou”.

.

Síla křížů

Magickou sílu kamenných křížů v krajině určují zejména následující faktory:

Místo

Smírčí kříž poblíž Brzice

Kamenný kříž, který se v krajině nachází na svém původním místě (nebo v jeho těsné blízkosti), na nás působí nejsilněji. Genius loci je zachován a je velmi silný. Příkladem je třeba kříž na polní mezi u Jaroměře Na Libinách nebo kříž u cesty poblíž Brzic. Silně působí i kříž u cesty poblíž České Metuje, který byl na dnešní místo přenesen při budování nedaleké železnice. Kříže, které byly přeneseny do městských parků či muzeí, své kouzlo zcela ztrácí. Příkladem budiž kříž v náchodském muzeu, nebo nádherná kruhová stéla s křížem v parku u kostela ve Velichovkách. S tímto souvisí velké dilema ochrany těchto památek- ponechat je na původním místě a riskovat jejich krádež, nebo obětovat jejich původní místo a přemístit na bezpečnější lokalitu. Osobně jsem jednoznačně pro první možnost. Přenesením se kříž zcela „zabije“.

.

Materiál

Torzo kříže ve Chválkovicích

Téměř vždy se jedná o kříž vytesaný z jednoho kusu kamene, který je obvykle místního původu. Na Náchodsku jednoznačně převažují kříže tesané do jemnozrnných pískovců, které  vznikly sedimentací v mladších druhohorách v období křídy. Pokud byl použit tvrdý pískovec jako například u kříže v České Metuji, bývají i po pěti stech letech čitelné případné nápisy. Ze zajímavého materiálu je kříž v lese nad lomem u Chválkovic- jde o pískovec proložený vrstvou slepence s bílými ostrohrannými úlomky křemene. Kříž byl záměrně přitesán tak, aby tato vrstva barevně zvýrazňovala horizontální břevno. Tato ramena kříže však podlehla zvětrávání a kříž dnes tvoří jenom jeho vertikální torzo příčným bílým pruhem. Z unikátního materiálu je kříž zazděný do hřbitovní zdi u kostela v Heřmánkovicích- je tvořen starším červeně zabarveným pískovcem z období permu nebo triasu. Tyto pískovce jsou sice krásně zabarveny do červena oxidy železa , ale zároveň jsou velmi měkké a proto jsou k podobným účelům používány spíše výjimečně. Protože jsou hrany tohoto kříže ostré, lze usuzovat, že byl po většinu své existence zazděn podobně, jako tomu je i dnes.

.

Vzhled 

Starobylý smírčí kříž v Střeziměřicích s rytinou kuše

Kříže se liší velikostí, tvarem, formou i mírou opracování. Samozřejmě, že nejzajímavější jsou kříže s nápisy a symboly, uvědomíme li si ovšem, že daný kříž musel někdy z kamene jako pokání vytesat vrah, nebude pro nás umělecké ztvárnění to nejdůležitější. Tvarově krásná je již zmíněná  kruhová stéla ve Velichovkách. Zajímavé symboly zbraní jsou na kříži v Jaroměři nebo u Brzic. Nejhezčí je kříž u České Metuje. Tento nízký kříž se vyznačuje zvláštním tvarem, kdy velikostně převažuje horizontální břevno. Přední strana je pokryta písmem a krásnými znaky, na zadní straně je vyryta primitivní kresba člověka prchajícího před napřaženou sekerou. Nápis bývá obvykle překládán takto: ZDE TELO ODNATO ZEMIJ ANNO MCCCCCI 10 LEDA ELIAS JAN SYN ZA ZAPLATU JI DATA ODPOCIE V POKOJI. Dnes je čitelná pouze skupina písmen MCCCCCI vydávaná za letopočet 1501. V roce 2000 byl tento kříž nalezen vykopaný a zřejmě k připravený odcizení. Obyvatelé České Metuje za podpory svého Obecního úřadu poškozený monolit opravili a znovu vztyčili u silnice. Tento jeden z nejkrásnějších kamenných křížů v ČR s tajemným vzkazem se tak opět stal ozdobou tohoto místa a celého kraje. Umístění kříže bylo mírně posunuto směrem od silnice, aby kámen tolik netrpěl ”silničním sprejem”. Tento způsob návratu kamenného kříže do krajiny i do povědomí místních obyvatel je příkladný.

.

Příběh

Hřbitovní zeď v Heřmánkovicích s kříži a tajemnou kamennou maskou

Ke každému kříži se váže nějaká legenda. Bohužel se u většiny křížů důvody vztyčení nezachovaly ani v ústní tradici ani v písemné podobě a tak se jen můžeme domýšlet, jaký zločin či jaké neštěstí se na daném místě přihodilo. Vzhledem k velmi vysokému stáří většiny křížů, se původní příběhy z kolektivní paměti vytratily a byly obvykle nahrazeny příběhy novými, mladšími. Tyto příběhy jsou často doplněny i různými legendami. Ke kříži Na Libinách se váže pověst, která praví, že až na jeho ramena usedne panna Liběna a zahlédne v dálce věže královéhradeckého biskupského chrámu, přijde soudný den. V Heřmánkovicích jsou dva kříže zazděné do ohradní zdi hřbitova u kostela Všech svatých. Podle pověsti se tu za třicetileté války utkali dva vojáci a bitka se stala osudnou pro oba. Zatímco jeden z nich zemřel přímo u kostela, druhý skonal jen o několik desítek metrů dál…

 

literatura:

Výčet známých křížů v ČR je v knize : Kamenné kříže Čech a Moravy, ARGO, 2001, ve článku jsou použity hlavně informace z textu Richarda Švandrlíka „Záhadné památníky“ a Stanislava Burachoviče „Smírčí smlouva z Horního Slavkova 1513“ a z následujících webů:

http://www.tournavigator.cz/tk/sk/

http://www.smircikrize.cz/krize/krize.htm

http://smirci-krize.cz/

http://www.smircikrize.euweb.cz/

 

 

Zanechte vlastní komentář:

osm + osm =