krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

O hořečcích modrých jako nebe

rubrika: Flora autor: 16. 11. 2012

Hořeček mnohotvarý český z Orlických hor

 

Hořká česká lahůdka optimistům nechutná 

Hořečky jsou květiny pro botanické fajnšmekry. Jde o rostliny po všech stránkách něčím výjimečné. Každý někdy slyšel o hořcích, ale že existují i hořečky, ví málokdo.  Není divu, vždyť jde o rostliny velevzácné, které z naší krajiny téměř úplně vymizely. Z dvanácti našich původních „druhů“ jich už šest stihlo vyhynout a ty zbývající v podstatě vymírají. Hořečky patří k rostlinám, které se vyznačují unikátní biologií a ekologií. Mají zatím ne zcela prostudovaný životní cyklus (jednoletky – dvouletky), klíčením jsou vázané na symbiotické podhoubí (mykkorhiza), k úspěšnému vysemenění potřebují pravidelně rozrušovaný drn, rozkvétají často jako poslední květiny až během září a října. To vše včetně jejich vzácnosti je činí rostlinami velmi zajímavými.

 

 

Hořeček mnohotvarý český, detail květu

 

Ve východních Čechách můžeme vidět tři druhy. Hořeček mnohotvarý český roste vzácně v Orlických horách a Krkonoších, před nedávnem byly objeveny i dvě populace v Polsku (u Homole a Zielence) v těsné blízkosti české hranice. Hořeček ladní pobaltský přežívá v počtu několika posledních rostlin na jediné lokalitě v Krkonoších na Rýchorách. Hořeček nahořklý pravý roste velmi vzácně na několika lokalitách v Polabí a Podkrkonoší. 

 

 

V minulosti plošně rozšířený hořeček mnohotvarý český přežívá dnes na několika posledních lokalitách, mapa: server AOPK

 

Snad budou někdy v budoucnu objeveny i nové populace, hořečky mohou být (díky nepravidelnému životnímu cyklu a pozdní době květu) občas přehlíženy i na poměrně často navštěvovaných lokalitách, čehož je pěkným příkladem to, že se mi před několika lety úplnou náhodou podařilo najít druhou nejsilnější populaci hořečku mnohotvarého českého v Orlických horách na známé orchidejářské lokalitě na sjezdovce „u Žídků“.  Snad budou mít možnost vidět tyhle květiny v české krajině i naše děti. Níže připojuji poměrně podrobné pojednání o jejich systematice, ekologii a ochraně….

 

 

 

Hořečky – biologie a ekologie

Hořeček ladní pobaltský na jedné ze svých posledních lokalit v Krkonoších

Hořečky mohou být podle podmínek drobné rostlinky s nemnoha květy, ale i krásné svazčité kytky s desítkami květů a výškou až k půl metru. Jejich určování je hodně složité, každý druh totiž mívá letní a podzimní formy. Tyto sezónní formy jsou od sebe často odlišnější než dva různé druhy a jsou tedy hodnocené jako samostatné poddruhy či druhy. V ČR původně rostlo 7 letních „druhů“ hořečků, rok 2000 přežil však jen hořeček žlutavý pravý, takže dnes naše hořečky kvetou jen na podzim. Jedná se o obvykle dvouleté rostliny, které se množí výhradně pomocí semen. V prvním roce vytvoří listovou růžici, která přezimuje. V druhém roce listovou růžici zvětší a od konce srpna do října vykvétají, jsou to naše nejkrásnější podzimní květiny. Květy opyluje různý hmyz, možné je i samoopylení. Semen vzniká v tobolkách značný počet,  jsou velmi malá a mají špatnou klíčivost, což je dáno hlavně dvěma faktory. Semena pro vyklíčení musí dopadnout na půdu s narušeným povrchem a s podhoubím určitých druhů hub, jinak nevyklíčí. Mechanické narušování povrchu půdy zajišťuje smísení semen s půdou a jejich zapravení na vhodná místa do příznivých vlhkostních podmínek pro klíčení, při kterém následně hraje rozhodující úlohu podobně jako u orchidejí přítomnost houbových vláken v půdě. Houbová vlákna prorůstají nejdříve do klíčícího zárodku a poté do podzemních orgánů rostliny a svým rozkladem poskytují rostlině živiny (endotrofní mykorrhiza). Právě složité vzájemné vztahy mezi rostlinou a houbou jsou zřejmě hlavní příčinou nízké klíčivosti semen a nemožnosti uměle pěstovat a množit hořečky mimo přírodní stanoviště. 

Úvoz polní cesty, typické stanoviště hořečků (zde G. bohemica)

Populace hořečků vytvářejí malé areály, rostliny se ale dříve volně pohybovaly krajinou po stanovištích, která jim momentálně nejlépe vyhovovala. Díky malým a snadno šiřitelným semenům se mohly rostliny přemísťovat    mezi jednotlivými lokalitami na velkou vzdálenost, podle toho, jak tyto lokality v souvislosti s lidským hospodařením vznikaly a zanikaly. Pro hořečky typickými stanovišti byly polní a meze a úvozy, obecní pastviny, mozaikovitě sečené a vypásané záhumenky, louky a sady. S tím, jak z krajiny postupně mizela pestrá mozaika takovýchto stanovišť, mizely i hořečky. Pokud se nám alespoň na několika posledních místech výskytu hořečků nepodaří znovuobnovit tradiční hospodaření, zmizí hořečky z naší krajiny navždy.

 

Příčiny ohrožení, ochrana

Česká krajina dnes a před kolektivizací. Letecké snímky ukazují změny, které byly hlavním důvodem vymizení hořečků z naší krajiny. snímky – http://kontaminace.cenia.cz

 

Hořečky jsou nejlepším příkladem rostlin nevhodných do dnešní krajiny. Jsou to nejohroženější druhy naší květeny, všechny druhy jsou kriticky ohrožené nebo již vyhynulé. Drastický úbytek v ČR nastal zejména od padesátých let minulého století, spolu se zavedením velkoplošného plánovitého využití krajiny k pochybeným cílům. Ale hořečky mizely i mimo oblast socialistického experimentu, jak zvolna docházelo k mizení člověka hospodáře z krajiny. Hořečkům dnes schází pastva nejrůznější zvěře, zejména koz a ovcí, pohyb vozů tažených zvířaty, drobné maloplošné narušování půdního povrchu, kdy krajina byla pestrou mozaikou, ve které se hořečky suverénně pohybovaly. Mechanické narušování povrchu půdy zajistilo smísení semen s půdou a jejich zapravení na vhodná místa do příznivých vlhkostních podmínek pro klíčení. Velmi nepříznivou roli sehrály i imise a chemizace zemědělské krajiny, díky kterým došlo stejně jako u orchidejí k narušení mykorrhizy. Tento složitý vyvážený vztah mezi kořeny hořečků a podhoubím určitých druhů hub je významný hlavně pro schopnost klíčících rostlin přijímat z půdy minerály.

Hořeček nahořklý pravý, Velký Vřešťov

 

Umělé pěstování hořečků se vůbec nedaří, takže jejich přežití závisí pouze na tom, jak se o ně postaráme v přírodě. Hořečky nejsou trvalkami, většinou se rozmnožují ve dvouletých cyklech, což jejich situaci značně komplikuje – všechny populace jsou závislé na pravidelné obnově ze semen. Pokud by z určitých důvodů (hlavně sucho) opakovaně nevykvetly, mohly by na daných lokalitách vymřít. Například v roce 2003 velmi utrpěly na většině území ČR přísuškem v horkém létě a jen málokde kvetly. Opakování takovýchto událostí v oslabených populacích může být pro jednotlivé druhy osudové. Mnoho lokalit je chráněno, což však často nestačí, dokonce ani když jsou pravidelně sečeny a vyhrabávány. Pouze několik stanovišť je pasených. Lokality jsou intenzivně sledovány v rámci diplomových i disertačních prací, o ekobiologii jednotlivých druhů jsou shromažďovány informace, které umožní připravit záchranný program. Ani toto značné úsilí však nemusí mít šťastný konec, vždyť šest poddruhů hořečků již v ČR vyhynulo. Začínáme s úsilím zachránit hořečky na poslední chvíli a je otázkou, zda se podaří udržovat lokality způsobem, který bude hořečkům dlouhodobě vyhovovat. Poměrně pěkný příklad úspěšné záchrany hořečků představuje lokalita ve Velkém Vřešťově, o kterou v rámci pozemkového spolku pečuje ČSOP Jaro Jaroměř. 

 

Hořečky (rod Gentianella) v ČR:

 

hořeček ladní – Gentianella campestris

hořeček ladní pobaltský (G. campestris subsp. baltica)

- C1 : kriticky ohrožený, přežívá několik rostlin na Křivoklátsku a v Krkonoších na Rýchorách

hořeček ladní švédský (G. campestris subsp. suecica)

 - A1 :  vyhynulý, naposledy zaznamenán v r. 1953 v  Krkonoších na Rýchorách

hořeček ladní pravý (G. campestris subsp. campestris)

- A1 : vyhynulý, naposledy zaznamenán v r. 1970 v Jizerských horách na Bukovci

 

hořeček nahořklý – Gentianella amarella

hořeček nahořklý jazykovitý (G. amarella subsp. lingulata)

- A2 : nezvěstný, pravděpodobně vyhynulý, dříve vzácně v Polabí
hořeček nahořklý pravý (G. amarella subsp. amarella)

 - C1 : kriticky ohrožený, velmi vzácně v Čechách i na Moravě

 

hořeček drsný – Gentianella obtusifolia

hořeček drsný Sturmův (G. obtusifolia subsp. sturmiana)

- C1 :  velmi vzácně na několika lokalitách na JZ a v J Čechách

 

hořeček žlutavý – Gentianella lutescens

hořeček žlutavý pravý (G. lutescens subsp. lutescens)

 - C1 : kriticky ohrožený, velmi vzácně v Beskydech a Bílých Karpatech

hořeček žlutavý karpatský (G. lutescens subsp. carpatica)

- C1 : kriticky ohrožený – na pokraji vyhynutí, několik rostlin přežívá v Bílých Karpatech

 

hořeček německý – Gentianella germanica

hořeček německý pravý (G. germanica subsp. germania)

- C1 : kriticky ohrožený – pravděpodobně již vyhynul, několik kříženců přežívalo ve smíšené populaci na lokalitě Bíner v Podkrkonoší

hořeček německý letní (G.germanica subsp. solstitialis)

- A1 : vyhynulý, kdysi Krušné hory

 

hořeček mnohotvarý – Gentianella praecox

hořeček mnohotvarý pravý (G. praecox subsp. praecox)

- A1 : vyhynulý, dříve vzácně na Šumavě
hořeček mnohotvarý český (G. praecox subsp. bohemica)

- C1 : kriticky ohrožený – velmi vzácně na Šumavě a Vysočině, V Čechy – celkem 5 známých lokalit v Krkonoších a Orlických horách

 

použitá literatura:

  • Kubát K. a kol., Klíč ke květeně ČR, Academia, Praha 2002
  • Rybka V. a kol., Rostliny ve svitu evropských hvězd, Sagittaria, Olomouc 2004
  • Průša D. a kol., Chráněné rostliny České a Slovenské republiky, Computer Press, Brno 2005
  • Čeřovský J. a kol., Červená kniha 5 – Vyšší rostliny, Příroda, Bratislava 1999
  • Agentura ochrany přírody a krajiny
  • Botany.cz
  • Biolib.cz
  • Letecké smínky krajiny: http://kontaminace.cenia.cz/

 

Komentáře k článku

  1. autor komentáře: admin Odepsat

    zkouška komentáře:

    Básník Santóka dokonale vyjádřil v pěti řádcích svého haiku:

    V horách se dívám na hory
    za deště poslouchám déšť
    jaro léto podzim zima
    včera mi bylo dobře
    a zítra bude taky

Zanechte vlastní komentář:

+ pět = čtrnáct