Potštejn « Krajinou a přírodou východních Čech

Potštejn

rubrika: Genius loci, památky autor: admin 20. 9. 2014

V jedné zdi hradního paláce je na vnější straně nároží zasazen kámen, do něhož byl vtesán – neznámo kdy a na čí rozkaz – drobnými písmeny latinský nápis. Kámen lety opršel, nápis byl jen těžko čitelný, takže si jej čtoucí mohl podle své libosti vyložiti. Chamaré jej četl: Signata instes caritas extirpas hostes. (Na poznamenaném začni, láska vyhladí nepřítele.) I začal hrabě kopati v těch místech. Zkoušel, není-li tu snad ve zdi tajná skrýše, a když nic nenašel, dal hledati poklad v zemi. Ačkoliv byla i tady provázena práce neúspěchem, nenechal se hrabě odraditi a vybudoval celu síť podzemních chodeb. Po čtyřicet let hledal, po čtyřicet let byly podrývány hradní zříceniny a kopec, na němž hrad stojí, byl téměř celý překopán. A jediný výsledek tohoto šíleného úsilí, jež stálo hraběte mnoho tisíc zlatých, byla prázdná železná truhla, několik klíčů, ostruhy, kladiva…

http://www.hrady.cz/

Potštejn – asi nejrozsáhlejší hradní zřícenina ve východních Čechách

Potštejn – to jsou nejenom monumentální zbytky hradního zdiva

Ale také krásná barokní poutní kaple

Potštejn – jeden z nejrozsáhlejších hradních komplexů v Čechách. Gotika, renesance i baroko pěkně vedle sebe… Pamatuji se, jak jsme tuhle zříceninu s bratranci prolézali jako malí kluci. Tenkrát byl celý hrad ještě zarostlý stromy a člověk si tam připadal jako někde uprostřed Yucatanu na zříceninách mayských chrámů. Však si ten hrad zahrál hned v několika filmech! Dnes je hradní kopec úhledně spásán stádečkem koz a samotný hrad postupně obnovován. Mohutné kamenné stěny jsou nově zpevněny a zakonzervovány a obnovená hradní kaple byla znovu zastřešena. Platí se tu sice vstupné a člověk se tu už sám nemůže toulat tak jako před třiceti lety, nicméně mimo sezónu je množství turistů přijatelné. Hrad má úžasnou historii a místo si dodnes podrželo své kouzlo…

Potštejn – zbytky hradu a daleké výhledy

Pohled na nově zrekonstruovanou hradní kapli

Cesta z podhradí je lemována kapličkami

Do hradu vstupujeme po krásné dlážděné cestě

Vítá nás erb Pernštejnů

A můžeme začít bloudit hradem

Hrad byl založen během kolonizace podhůří Orlických hor na sklonku 13. století a byl nazván podle svého zakladatele Půty z rodu Drslaviců: Půtův kámen, Puttenstein, zkomoleně Potštejn. V polovině 14. století z hradu podnikal své výpady loupeživý rytíř Mikuláš, který patřil k největším odpůrcům Lucemburků v Čechách. Ti hrad v r. 1339 dobyli a pobořili. V roce 1356 Karel IV. přistoupil k obnově hradu, který se měl stát centrem královského potštejnského panství. O rozvoj hradu se asi však asi nejvíce zasloužil rod Pernštejnů, do jejichž panství hrad po mnoha peripetiích později přešel. Na počátku 16. století došlo k nákladné přestavbě a hrad byl přeměněn v reprezentativní šlechtické sídlo.

Na horním nádvoří. Hlavní palác přestavěný na kapli – gotika, renesance i baroko pěkně vedle sebe …

V roce 1746 se stal novým majitelem hradu i městečka slezský šlechtic Jan Ludvík Harbuval Chamaré. Aktivity tohoto rodu se na vzhledu Potštejna podepsaly velmi výrazně a to dvojím způsobem. V obvodu hradu, který měl v té době již převážně charakter zříceniny, vznikly nové barokní sakrální stavby. Hradní vrch byl v souladu s „duchem doby“ přetvořen na poutní místo – podél původní přístupové cesty byla vystavěna krásná křížová cesta, bývalý hradní palác byl přeměněn na kapli sv. Jana Nepomuckého a přímo v areálu hradu vznikla ještě úplně nová kaple Svatých schodů. Potštejn je zajímavý tím, že zatímco jinde podobné přestavby zcela převrstvily původní ráz místa, tady je baroko do hradu jemně zakomponované a celý hradní komplex citlivě doplňuje. Zároveň ovšem v této době došlo k značné devastaci stojících budov kvůli jejich podkopání při hledání tzv. Potštejnského pokladu, což je naprosto neuvěřitelný příběh, který byl ztvárněn jak literárně (A. Jirásek, Poklad) tak i filmově (Z. Troška, poklad hrabte Chamaré).

Kaple Svatých schodů – barokní doplnění hradu aniž by tento ztratil svůj původní ráz.

Svaté schody uvnitř kaple

Proslulý tajemný kámen s gotickým nápisem, který inspiroval hraběte k hledání pokladu

Jan Antonín Harbuval Chamaré, syn Jana Ludvíka, na rozdíl od svého otce uvěřil starším pověstem o ukrytém pokladu loupeživého rytíře Mikuláše a desítky let věnoval marnému pátrání. Jeho naděje povzbudil mylný výklad těžko čitelného nápisu na jednom z potštejnských opracovaných kamenů, který je dnes překládán: Signat Thau postes: deitas exterreat hostes (Thau označuje veřeje, Bůh nechť zastraší nepřátele.) Chamaré jej ovšem přečetl: Signata instes caritas extirpas hostes (Na poznamenaném začni, láska vyhladí nepřítele.) a začal v těch místech kopat. Výsledkem intenzivního pátrání bylo vytvoření mnoha desítek metrů podzemních chodeb, takže hradní kopec je provrtaný jako ementál. Podkopání značně narušilo statiku některých budov a bylo také hlavní příčinou, proč byla opuštěna hradní kaple sv. Jana Nepomuckého a o něco níže na jižním nádvoří byla vybudována kaple další (kaple Božího hrobu či též Svatých schodů). Nejdříve zde pobývali kapucínští mniši a kaple aspirovala na to, aby se stala proslulým poutním místem. V kapli je strmé schodiště a každý poutník musí pokleknout a v modlitbách po kolenou vystoupat po schodech až k hlavnímu oltáři. Každý schod měl údajně obsahoval nějaký ostatek svatého. Záhy však mniši odešli i se svatými ostatky a hradní kopec byl na dlouhou zcela opuštěn. Zatím poslední kapitolu v historii Potštejna představuje jeho současná rekonstrukce, která je poměrně rozsáhlá. Přiznám se, že mám osobně tak trošku problém s tím, jak byla nově zastřešena kaple v bývalém hradním paláci. Co si pamatuji, tak její holé obvodové zdi byly mnohem působivější. Na druhou stranu ovšem chápu, že pokud má nějaké historické místo znovu ožít, asi se nelze podobným zásahům zcela vyhnout. A je jistě dobře, že hrad rekonstrukcí prošel, jinak by z něho v lesním podrostu za pár desítek let asi mnoho nezůstalo…