krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

Život učitele za časů covidu

rubrika: Ostatní autor: 2. 5. 2021

Čau lidi,

chodí mi dotazy, proč už jsem dlouho na web nic nenapsal. No to máte tak, jako učitele mě i všechny mé studenty skvělá česká vláda odsoudila nepodmíněně k výkonu trestu distanční výukou na téměř celý školní rok. Ačkoliv ministr školství doporučil trávit přímou on-line výukou nejvíce tři hodiny denně, u nás na gymplu jedeme dál podle rozvrhu. To znamená, že jsou dny, kdy učím přes internet třeba šest hodin v kuse. Strašný. Když člověk nechce jenom zadávat úkoly do Classroomu a dělat mluvící hlavu někde na Meetu, je to fakt náročný. Příprava čehokoliv zajímavějšího znamená u počítače další hodiny navíc. A studenti jsou taky chudáci. Já mám „šestku“ jednou týdně, oni každej den… Jestli to má smysl, fakt nevím. Ubylo mi volného času a vypěstoval jsem si slušnou averzi vůči kompijutrům. Projdu kolem počítače a chce se mi dávit. Tak proto ta dlouhá pauza.

A ještě pár postřehů. Když jsem na povinném „home office“ zůstal s dětmi doma, bylo mi dáno zažít „výuku na dálku“ i z té druhé strany, teda nejenom jako učitel, ale i jako rodič. Starší dcera chodí na gympl, takže už naštěstí funguje jako samostatná jednotka. Celé dny sedí chudinka u počítače zavřená v pokoji a snaží se, aby včas spočítala všechny příklady, sepsala eseje v různých jazycích i češtině, ovládla práci ve dvou grafických editorech, naučila se zpaměti ty “nezbytné” pojmy, letopočty, vzorečky, atp. Pak společně posháníme všechny potřebné ingredience a dcera jde realizovat domácí laboratorní práci. Naposledy to byla elektrolýza anthokyanového zelného výluhu, a když jsem viděl to profesionálně natočené a sestříhané video, co odevzdala paní učitelce místo protokolu, byl jsem z toho celej na měkko a neměl jsem slov…

Mladší dcera je na prvním stupni a potřebuje dozor. Takže ještě minulý týden jsem si s ní každý ráno otevřel maily a prostudoval těch deset úkolů, co nám tam spadly. Ve škole, kam chodí, jedou Hejného matematiku. Odpoledne jsme tak obvykle místo procházek pěkně násobili pampelišky a kopretiny, počítali nohy všech dvounohých i čtyřnohých zvířat a končili jsme u peněžních transakcí a měnové politiky Bimbolandu. A následně ještě anglická slovíčka a pak čeština a rozbor obojetných souhlásek, vyjmenovaná slova a psaní i a y. Fakt vydatný. A všechny ty úkoly pak nafotit a nahrát přes počítač do učebny. Večer už jsem neměl dost sil ani na to, jít si do lesa uvázat smyčku, natož dávat něco na internet…

A do toho ten COVID. Náchodskej gympl je největší škola ve východních Čechách, kde studuje hodně děcek z movitějších rodin, co jezděj na dovolený po celý Evropě. Hned druhej týden se epidemie na škole rozjela a byl to fakt rock’n'roll. Mě to složilo hned mezi prvníma, takže jsem další dění sledoval z izolace. Někdy začátkem října jsme měli ve škole tak sto lidí v karanténě, deset učitelů nemocných a asi tak třicet studentů COVID+. A každým dnem přibývali další. Ale protože to furt nebylo víc jak třetina „posádky“, nechaly úřady školu normálně v běžném provozu. Náchodská hygiena sice už nikoho jinýho, než naše gympláky a jejich rodinný příslušníky, netrasovala, ale všechno to bylo přesně podle předpisů, takže vlastně OK. Nic nevadilo, že je gympl největším ohniskem široko daleko. A úplně nejlepší pak bylo, když spustili ten covidovej semafor, kterej se řídil podle krajů. Skoro po celý republice se zavřely střední školy, ale protože Královéhradecký kraj jako celek na tom byl o něco líp než republikovej průměr, jelo se vesele dál. My jsme na gymplu učili s desítkama nemocných a ve vedlejším kraji školy, kde COVID vůbec neměly, byly zavřený. Absurdní… Fakt chytrá karanténa. Se nedivím, že pak museli na půl roku zavřít úplně všechno. A za to má Prymula dostat od Zemana toho Bílýho lva? Sorry jako, ať jdou oba do prdele…

No nic, musel jsem si ulevit… Teď už je to dobrý, mladší dcera se vrátila do školy a děkuji tímto jejím učitelům, že to zvládli zorganizovat bez rotační výuky. A i v televizi už politici říkali, že vidí světýlko na konci tunelu. Já ho tam taky vidím. Už zase můžeme na procházky do lesa i za katastr obce!!! To je přece skvělý. Je jaro, všechno kvete a vůbec. Tak sem dávám tohle slohový cvičení, kterým se doufám loučím s tím nejdivnějším rokem. A taky fotky z první jarní vycházky na moji nejoblíbenější vyhlídku ve Stěnách nad Hlavňovem…

Komentáře k článku

  1. autor komentáře: Dan S. Odepsat

    Super, že profesor z Náchoda zas píše své skvělé články! Tahle divnost už bude brzy za náma a svoboda a volnost zpět, jen to už těch pár měsíců nějak překlepat…

Zanechte vlastní komentář:

šest − = dva