krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

Adéla už večeřela

rubrika: Flora autor: 12. 11. 2015

aneb O našich masožravkách

Normální je, když zvířata požírají rostliny, jenže občas to funguje i naopak.

V české přírodě roste na 13 původních druhů masožravek a 2 jejich kříženci. Všechno to jsou kytky docela vzácné, svým výskytem vázané na prostředí s hodně specifickými poměry. Masožravost se u nich pravděpodobně vyvinula jako adaptace na nedostatek minerálních živin, hlavně důležitých biogenních prvků – dusíku a fosforu. U nás představují tato méně úživná prostředí hlavně slatiniště a rašeliniště, kde vlivem anaerobních procesů a zvýšené koncentrace huminových kyselin neprobíhají klasické hnilobné procesy a substrát je tudíž ochuzený o minerální živiny. Dalšími typickými stanovišti jsou vlhká kamenitá a písčitá místa bez půdního substrátu a jeden rod – bublinatka vyhledává kupodivu i mělké vody čistých rybníků.

Wielkie Torfowisko Batorowskie – rašeliniště jako stanoviště typické pro masožravé rostliny

Torfowisko pod Zielencem – největší sudetské rašeliniště, roste tu rosnatka anglická i okrouhlolistá

Aby byla nějaká rostlina považována za masožravou, měla by mít schopnost kořist nalákat, pasivně (na lep) či aktivně (pomocí pastí) kořist ulovit a následně proteolytickými enzymy z ní uvolnit sloučeniny potřebné pro růst. Pro masožravky je typické, že jsou zelené, normálně fotosyntetizují a ulovenou kořist používají pouze jako doplňkový zdroj nedostatkových prvků. Pokud kořist neuloví, celkem bez problémů se s tím srovnají, jen rostou o něco pomaleji a méně plodí. K lovu kořisti (nejčastěji hmyzu) slouží výhradně listy pokryté sladkými lepkavými výměšky, na které se hmyz přilepí. Méně často (jako například u naší bublinatky nebo exotické mucholapky) jsou listy přeměněny v důmyslné lapací pasti.

Rosnatka okrouhlolistá – Drosera rotundifolia. Listy s kapkami lepu. Hmyz je lákán nápadnou červenou barvou…

Jednou za čas řeší všechny masožravky zajímavý problém – potřebují přilákat hmyz nikoliv jako kořist, ale jako opylovače. Protože listy jsou obvykle v přízemní pozici, vyrůstají květy na velice dlouhých a tenkých stoncích tak, aby hmyz využívaný k přenosu pylu neskončil přilepený na masožravých listech.

Rosnatka v době květu – listy v přízemní růžici a květy na tenkém dlouhém stonku.

Protože masožravky rostou na minerálně chudých půdách a živiny přijímají z ulovené kořisti povrchem listů, nemají tyto rostliny příliš vyvinutý kořenový systém. U některých druhů tučnic jsou rostliny přichyceny k substrátu jen příchytnými vlákny a funkci kořenů plní listy, které svrchní stranou čerpají minerály z kořisti a spodní stranou z půdy.

Tučnice obecná – Pinguicula vulgaris. Žlaznaté listy svrchní stranou vysávají ulovené drobné mušky a spodní stranou přijímají vodu a minerály. Kořeny chybí.

Protože nemají podzemní orgány a jejich žláznaté listy nemohu přečkat naší drsnou zimu, vyvinul se u našich masožravek zvláštní způsob zimování. Na podzim se spodní část listové růžice přemění v hibernakulum – zimující pupen se základy budoucích listů. Příští jaro pak z tohoto pupenu vyrůstá nová rostlina… Na dané lokalitě se masožravky množí hlavně vegetativně (oddělování pupenů, listů čí prýtu), k osídlování nových míst pak slouží drobná semínka, kterých je po opylení produkováno značné množství. Občasně dochází zřejmě i k samoopylení.

                                                                                                                                                                   

Bublinatky

Bublinatky jsou naše nejhezčí a nejrozšířenější masožravky…

Asi nejrozšířenější východočeskou masožravkou je bublinatka jižní (Utricularia australis), která roste pomalu v každém lepším rybníku. Ponořený stonek se stovkami důmyslných pastí je velmi nenápadný a většinou uniká pozornosti. Co však přehlédnout nelze, jsou nádherné žluté květy, které počátkem léta vyčnívají na dlouhých stopkách nad vodní hladinu. Bublinatka se u nás množí výhradně nepohlavně – vegetativně a vykvétá jen občas. Je zvláštní a překvapivé, že rostlina investuje do tvorby květů, když tyto ani po opylení nejsou schopny produkovat semena…

Bublinatka jižní – detail květu

Velmi zajímavé jsou i lapací pasti bublinatek. Jde o duté ponořené měchýřky uzavřené záklopkou s citlivými chloupky. Kořist je přilákaná výměškem žláz poblíž otvoru hrdla pasti, a pokud se dotkne citlivých chloupků, dojde ve zlomku vteřiny k rychlému otevření záklopky směrem do měchýřku a nasátí vody i s kořistí. Otevření pasti bublinatek je v literatuře tradičně prezentováno jako vůbec nejrychlejší pohyb, jakého jsou rostliny schopny. Kromě relativně běžné bublinatky jižní roste ve východních Čechách ještě vzácná bublinatka menší. Další (dříve běžný) druh bublinatka obecná ve východních Čechách kvůli eutrofizaci vody vyhynul…

Schéma lapacího měchýřku bublinatky: a – anténovitý výčnělek, b – záklopka uzavírající hrdlo, c – práh, d – dvouramenné žlázy k vyčerpávání vody, e – čtyřramenné trávicí žlázy, f – citlivé chlupy (spoušť pasti), g – velum, h – vnější slizové žlázy, i – prostor naplněný vodou, v němž se tvoří podtlak. Kresba R. Studničková. obr. – http://www.masozravky.com/

Bublinatka jižní – ponořený stonek s lapacími měchýřky

Rosnatky

Jak napovídá jejich české jméno, používají tyhle masožravky k lovu drobné listy s dlouhými trychomy, na jejichž koncích se krásně třpytí kapičky lepu. Opravdu to trochu připomíná kapky rosy. Rosnatky rostou hlavně na rašeliništích a před melioračním šílenstvím v 70. a 80. letech to byly relativně běžné rašelinné kytky. Například náchodský kronikář Oldřich Šafář uvádí ve svých pamětech, že si jako kluk vzpomíná na báby kořenářky, které na kopcích kolem Náchoda sbíraly „rosničky“ ve velkém a prodávaly je sušené na váhu jako oblíbenou léčivku. Také R. Macek uvádí její výskyt v Bražci ještě v 70. letech. Bejvávalo… Dnes má rosnatka nad Náchodem jednu poslední lokalitu na Dobrošově a další na vzdálenější Čermné. Na obou lokalitách roste každý rok tak deset rostlinek…

Rosnatka okrouhlolistá – Drosera rotundifolia, Dobrošov

I přes značný ústup lze rosnatku okrouhlolistou zejména v horských oblastech pořád ještě potkat na desítkách lokalit. To už bohužel neplatí o příbuzné rosnatce anglické. Ta je kriticky ohrožena a ve východních Čechách přežívá vzácně jen v Krkonoších. Ostatní její lokality bohužel zanikly. Velmi dobře je její vyhynutí zdokumentováno na Dobrošovském rašeliništi, kde vyhynula v souvislosti se změnou vodního režimu kvůli čerpání vody a výstavbě nedaleké chatové osady.

Rosnatka anglická – Drosera anglica, Torfowisko pod Zieleńcem

Tučnice

Vzácné masožravky. Ploché široké listy v přízemní růžici jsou svrchu pokryty drobounkými kapičkami lepu. Krásně fialově kvetou. V našem regionu roste vzácně v Krkonoších a v Orlických horách tučnice obecná. Má ráda rašeliniště i slatiniště, ale může růst i na jiných trvale zamokřených substrátech bez souvisle zapojené vegetace. Já jsem třeba úplnou náhodou našel její novou lokalitu ve vyjetých kolejích lesní cesty u Dobrého v podhůří Orlických hor. Taková stanoviště jsou ovšem velmi nestabilní a druh se tu stejně nenadále objeví i zmizí. Krásná lokalita nedávno vznikla v Krkonoších v Obřím dole přímo na turistické trase pod Sněžkou u vodárny. Stabilní a početná populace roste na vlhké loučce v NPR Bukačka na hřebeni Orlických hor. Dost možná rostl kdysi na slatinných loukách východního Polabí i další endemický druh- tučnice česká. Většina těchto lokalit ale zanikla již před desítkami let a tak je původní výskyt tohoto druhu ve východních Čechách čistě spekulativní záležitostí.

Tučnice obecná – Pinguicula vulgaris , NPR Bukačka a Nedvězí v Orlických horách

Pro úplnost seznam všech našich masožravek:

  • Aldrovanda vesiculosa (aldrovandka měchýřkatá)
  • Drosera anglica (rosnatka anglická)
  • Drosera intermedia (rosnatka prostřední)
  • Drosera rotundifolia (rosnatka okrouhlolistá)
  • Drosera × obovata (rosnatka obvejčitá) – kříženec D. anglica a D. rotundifolia
  • Pinguicula bohemica (tučnice česká)
  • Pinguicula vulgaris (tučnice obecná)
  • Pinguicula × dostalii (tučnice Dostálova) – kříženec P. bohemica a P. vulgaris
  • Utricularia australis (bublinatka jižní)
  • Utricularia bremii (bublinatka vícekvětá)
  • Utricularia intermedia (bublinatka prostřední)
  • Utricularia minor (bublinatka menší)
  • Utricularia ochroleuca (bublinatka bledožlutá)
  • Utricularia stygia (nemá ustálený český název)
  • Utricularia vulgaris (bublinatka obecná)

 

literatura:

http://www.masozravky.com/

Náchod mého mládí : Vzpomínky Oldřicha Šafáře / Státní okresní archiv, 1999

 

Zanechte vlastní komentář:

× osm = šestnáct