krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

Bílá a červená

rubrika: Flora autor: 25. 1. 2016

Konec ledna, únor jako příslib blížícího se jara. V archivu loňských fotek – tolije a zábělník. Tolik se těším, až rozkvetou vlhké louky v údolí Olešenky, jinde kolem Náchoda tyhle magické byliny nerostou. Rostliny jsou to dnes na Náchodsku hodně vzácné (ustoupily hlavně kvůli nesmyslným melioracím) a obě jsou v zapojené vegetaci mokřadních luk snadno k přehlédnutí. Když na ně ale člověk jednou narazí, nelze si nevšimnout jemné krásy jejich pětičetných květů.

Tolije a zábělník – bílá a červená

Mokřadní louky v údolí Olešenky. Kvete tu zábělník i tolije…

Vzácnější je tolije bahenní (Parnassia palustris), která má bílé korunní lístky dosti nezvykle zdobené kresbou symetricky vějířovité žilnatiny. Půvabná jsou i žlutozelená nektária, která se v horní polovině rozbíhají do 10–15 niťovitých třásní s kulatými kapkami nektaru na konci každé třásně. Nektária vyrůstají v mezerách mezi pěti tyčinkami, které jsou v mezerách korunních lístků. Žilnatina pěti korunních lístků pak směřuje k nektariím a celý květ působí dojmem dokonale symetrického uměleckého díla.

Tolije bahenní – dokonalost pětičetné symetrie na krátký okamžik narušují postupně dozrávající tyčinky…

Tolije bahenní – Parnassia palustris, Dobrošov, 16.8.2006

Pozoruhodná je i historie latinského rodového jména tolije – Parnassia, které odkazuje na řecké pohoří Parnassus  ležící západně od Athén.

Významný předlineovský botanik Caspar Bauhin  v díle Pinax Theatri botanici toliji popisuje pod jménem Gramen parnassi a dále o ní uvádí Gramini quod in Parnasso monte provenit, folium hederaceum, florem candidum, etc. Podle Arne Strida (Mountain flora of Greece 1986) byla Parnassia palustris v pohoří Parnassus skutečně zaznamenána, její předlinnéovské jméno Gramen Parnassi se tedy opravdu může vztahovat ke kdysi známým lokalitám v Řecku. Je však také možné, že jde jen o jméno svým významem symbolické – antický Parnas byl sídlem múz i místem zasvěceným bohu Apollónovi, pozoruhodný květ tolije mohl být tedy chápán skoro jako „umělecké dílo“, tedy klenot hodný věhlasného Parnasu. Je jistě zajímavé, že o určité botanické výlučnosti parnaské oblasti píše už Plinius Starší ve své 25. knize: Vládne vůbec předsudek a pověra, jako by to, co roste na Krétě, bylo vždy nekonečně lepší než to, co vzešlo z jiných krajů; na druhé místo se klade to, co vyrostlo na Parnasu.           

http://botany.cz

Tolije je bohužel v celých východních Čechách hodně vzácná, v údolí Olešenky vykvétají jen jednotlivé rostliny. Jediná opravdu bohatá populaci je až na Hraniční louce v Orlickém Záhoří.

                                                                                                                                                                   

To mochna bahenní (Potentilla palustris), dříve označovaná krásným českým jménem jako zábělník (proč vlastně?!), je mnohem běžnější. Na mochnu má zábělník dosti neobvyklou barvu, květy jsou většinou purpurově rudé, někdy i fialové nebo růžové. K rudé barvě vytváří zajímavý kontrast žlutý pyl na zrajících tyčinkách a sytá barva květu je ještě zvýrazněna jeho jakoby kovovým leskem. Nápadný pestík uprostřed květu vznikl srůstem mnoha desítek plodolistů a vypadá jako taková malá ježatá kulička.

Mochna bahenní – Potentilla palustris, Olešenka, 29.6.2014

Zábělník byl v minulosti sbírán jako tradiční léčivka a užíval se hlavně k tlumení chronické bolesti a léčbě zánětlivých onemocnění. Tyto účinky potvrzují i nové výzkumy a zdá se, že tahle krásná nedoceněná kytka má co nabídnout i moderní medicíně. Ostatně i dnes je většina chemických látek obsažených v lécích syntetizována podle předobrazu biologicky aktivních molekul, které byly nejdříve izolovany z živých organismů, často právě z bylin uživaných jako tradiční léčivky.

Zanechte vlastní komentář:

× sedm = dvacet osm