krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

Jaro v lužním lese

rubrika: Flora autor: 13. 5. 2016

Nesměle a pomalu přichází jaro v březnu. A ještě tak začátkem dubna se vše živé po dlouhé zimě jen zvolna nadechuje. Ale pak přijdou dubnové deště a první opravdu teplé dny a flóra jakoby se najednou rozhodla demonstrovat za své místo pod sluncem. Znovu a znovu po každé zimě opět alespoň na pár dní v roce získat navrch. Vše bují a dere se vzhůru v rychlosti a síle, nad kterou se tají dech. Nikde jinde ve střední Evropě se nedá tenhle závod pozorovat tak jako v nížinném listnatém lese. Staleté duby jaro zažily mnohokrát a mnoho dalších jarních měsíců mají před sebou, nikam nespěchají a jejich dosud holé koruny se probouzejí jen velmi pomalu. Ale to běsnění dole v bylinném podrostu. Už nikdy v roce se příroda nebude tak divoce měnit, jako tomu je teď na jaře v lužním lese. Alespoň na krátko se předvést v plné kráse, růst a kvést, dokud to lze…

PR Dubno – koncem února je v lese ještě mrtvo…

O měsíc později už je na zemi zelený koberec…

Sasanky v Chropotínském háji

a hlavně koberce dymnivek

Česnek v PR Zbytka koncem dubna těsně před vykvetením. Teď má největší sílu…

O dva týdny později česnek vykvete a zelená se změní na bílou

Na sušších místech převažuje bršlice a bažanka

Nebo biky, lipnice a ptačince

Tyhle “přírodní lesy” se od těch intenzivních smrkových monokultur hodně liší…

Úplně nejdříve, někdy už i koncem února, nastupují sněženky. V těsném závěsu za sněženkami přicházejí bledule a na sušších místech jaterníky. Občas růžový lýkovec. Krása. Pak následují bílo-fialové koberce dymnivek, které zdobí bílé a žluté květy zapalic, sasanek, křivatců a orsejí. Miniaturní pravoúhlé květenství pižmovek. Někde se pak les zatáhne svěží zelenou bažantek a medvědího česneku. Taky nádhera, a když pak česnek rozkvete, to jako kdyby se znovu vrátil sníh. V květnu přichází čas neopakovatelných áronů, pak bílé konvalinky, kokoříky a ptačince. Fialové ostrůvky violek. A nakonec červená a růžová lesních lilií a kakostů. Ale to už je čas léta a jen málo slunečních paprsků pronikne přes husté listoví korun stromů. Dole v bylinném podrostu postupně vítězí ti nejodolnější – kopřiva a ostružina. Temný les se stává neprostupný a zlý, člověk už tu nemá co pohledávat. Vlády se ujímají komáři. Ale ten jarní čas předtím, to je taková krása…

Sněženky

Bledule

Sasanka hajní

Jaterník podléška – Hepatica nobilis a Lýkovec jedovatý – Daphne mezereum

Jaterníky

Sasanka pryskyřníkovitá

Orsej jarní

Křivatec žlutý

Dymnivky

Česnek medvědí

Zapalice žluťuchovitá

Ptačinec velkokvětý

PR Chropotínský háj – árón plamatý

Kakost krvavý

Lilie zlatohlavá

Fotografováno během jarních měsíců na lokalitách Chropotínský háj, Dubno, Zbytka, Sto schodů, Halín a Tuří.

PR Chropotínský háj – dymnivky

Nikde jinde nekvete česnek tak krásně jako na Zbytkách…

U ohně sedím, přemítám,
jaký to bude asi svět,
až budu muset zimu zřít
a jaro to už nevidět.

Vždyť všechno co jsem neviděl,
je víc nežli to viděné!
A každé jaro v každém háji
je vždycky jinak zelené.

U ohně sedím, přemítám,
o všem, co jsem kdy uviděl,
o lučním kvítí, motýlech,
z letních dnů, kterými jsem šel.

O žlutém listí, babím létě
v tolika přešlých podzimech,
o mlze, o stříbrném slunci,
svištění větru ve vlasech

U ohně sedím, přemítám,
jaký to bude asi svět,
až budu muset zimu zřít
a jaro to už nevidět…

                                     J.R.R.Tolkien, Pán prstenů

 

Zanechte vlastní komentář:

+ osm = devět