krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

Židovský hřbitov ve Skalce

rubrika: Genius loci, památky autor: 13. 2. 2016

„Není na českém venkově židovského hřbitova, který by směl se skaleckým soutěžit v malebnosti a přitažlivosti.“

K. Krpata

Stezkou podél Zlatého potoka, lidé doby bronzové tu rýžovali zlatinky z říčních náplavenin. Opuková skála se zámečkem, barokní sochy podél cest. Dále po proudu nivní louky a kopec Chlum s pravěkým hradištěm a mohylovým pohřebištěm. Židovský lesní hřbitov ve Skalce – Podbřezí. Stranou od všedního shonu, ve stráni nad říčkou za staletou opukovou zdí, les zvolna pohlcuje židovský hřbitov. Zpěv ptáků a šumění splavu. Bezesporu jedno z nejhezčích míst podhůří Orlických hor. Za zdí hřbitova necelá stovka náhrobků…

Skalka – zámek s barokní kaplí na skalním ostrohu nad Zlatým potokem

A kousek proti proudu židovský hřbitov…

Atmosféru skromného židovského hřbitova ve stráni nad horskou říčkou dokonale vystihuje popis z historického románu Karla Krpaty Tři dny tammuz.

„Navzájem prolnuté koruny statných buků a habrů zvedly sametový baldachýn nad necelou stovkou kamenných náhrobků, jejichž někdejší řád rozvrátil čas s přírodou v malebný zmatek, tolik příznačný pro židovská pohřebiště. Jistě ve více vrstvách spočinuly pod námi v lůně Abrahamově se střípky v očních důlcích celé generace Izraele, jež bůhvíjakou hříčkou dějin se uchytily v blízké vsi. Hřbitůvek prostých, začasté i nuzných domkařů, většinou hauzírníků, mezi nimiž i krčmář vinopalník budil zdání bohatce. Dokonce i příbuzní těch, kteří tu spí, se odebrali na věčnost, zapomenutí halí mrtvé i pozůstalé, a to je… konec. Ano, jsme na hřbitově, který sám dožil, a tím přesvědčivěji nám připomíná dočasnost, pomíjejícnost, vanitas vanitarium, zkrátka – smrt. Ale nehrozí, nesráží na kolena, nehřímá kazatelsky o askezi, pokání a věčném zatracení, naopak otvírá úsměvnou náruč, konejší mírem a nadzemským klidem, zpívaje ve větvích smířlivou dumku o ranách, jež tu naráz přebolí, zázračně se zahojí a bez jizev vytratí.“

Zdejší náhrobky jsou většinou poměrně prosté

Mnoho kamenů bylo za války poničeno a později nějakým nadšencem provizorně opraveno

Ty nejstarší a nejcennější náhrobky jsou dnes postupně restaurovány

Historie hřbitova

Přestože Židé jako diskriminovaná menšina nesměli až do druhé poloviny 19. století vykonávat celou řadu profesí, mohli půjčovat peníze na „nekřesťanský“ úrok- lichvu. Z tohoto důvodu bývali poměrně vítanými poddanými, kteří poskytovali peněžní služby svým feudálním pánům. To byl asi i hlavní důvod, proč prý v roce 1669 povolali Židy na Skalku tehdejší zámečtí páni – Mladotové ze Solopysk. Zdejší vrchnost potřebovala peníze nejen na rekonstrukci zámku, ale i pro nákladný život, který vedla. Obojí nešlo z výnosů malinkatého panství ufinancovat a tak majitelé panství často spoléhali na půjčky, které jim měli poskytnout právě Židé. V té době se také v regionu začal rozvíjet obchod s plátnem a Židé byli svými obchodními vlohami proslulí. Skalečtí Židé našli ve svém novém domově klid, a tak se jejich komunita postupně rozrůstala, zatímco jinde tomu bránila katolická protireformace. Takto alespoň bývá většinou vysvětlován vznik zdejší početné izolované židovské komuny. Stabilita a relativní bezpečí vedly až k založení samostatné židovské obce s vlastní synagogou v roce 1725.  V tomto roce byl vyčleněn nevelký svažitý lesní pozemek nad Zlatým potokem, kde si skalečtí Židé založili svůj hřbitov. Hřbitov nesměl být v obci nebo v její těsné blízkosti, aby Židé „nepobuřovali“ svými zvyky křesťany. Zdejší židovská komuna byla početná až poloviny 19. století, kdy vlivem uvolnění poměrů, odešla většina Židů za lepším do měst. V důsledku toho se uzavřela budova školy a později i synagoga. Na konci první světové války žilo v Podbřezí už jen šest lidí židovského vyznání. Poslední pohřeb se uskutečnil roku 1924, když zemřela vdova po šámesi Kischovi. Zdejší židovská komuna tak zanikla na rozdíl od těch ostatních zcela klidnou a nenásilnou cestou. Za německé okupace byl hřbitov devastován a většina náhrobků vyvrácena a poškozena, v letech 1993 – 1995 proběhla celková rekonstrukce a některé náhrobky byly evidentně zrestaurovány v nedávné době.

Zdejší židovský hřbitov dnes obsahuje necelou stovku náhrobků, z nichž bylo mnoho zpřelámáno a nedávno nějakým nadšencem vyspraveno. Na mnohých jiných židovských hřbitovech najdeme kameny, které jsou starší a umělecky asi i mnohem hodnotnější. Strohost většiny náhrobků a evidentní chudoba zdejší komuny mi příliš nekoresponduje s tím, že místní Židé měli úvěry pomáhat financovat rozmařilý život vrchností… Náhrobní kameny provedením a výzdobou jen stěží mohou konkurovat například těm z Velké Bukoviny. Spíše  tedy malebné a odloučené místo v listnatém lese nad řekou nežli krása náhrobních kamenů je důvodem, proč patří skalecký židovský hřbitov mezi nejhezčí památky tohoto druhu u nás…

literatura:

MACH, Jiří. Vyprávění o zámku Skalka. 1. vyd. Podbřezí – Skalka : [J. Mach], 2011

Krpata, Karel. Tři dny tammuz, Kruh, HK 1969

http://www.novinky.cz/

 

Zanechte vlastní komentář:

+ dva = devět