Nejen městský obyvatel ale i venkovský domorodec ztratil sepětí se svou rodnou krajinou. Necítí, které přírodní predispozice a s nimi spjaté stavby určovali rytmus života a ovládali mysl jeho předků. Stará znamení ztratila význam a stala se tajemnou šifrou. Není už nikoho, kdo by podal ústní výklad poutníkovi a není pěšáka, který by naslouchal.
Radan Květ: Duše krajiny, staré stezky v proměnách věků, Academia, Praha 2003
Články Krajina a příroda
Hledání stezky
Napříč přes hlavní hřeben Stolových hor vedla kdysi z Dušniků do Vambeřic starobylá poutnická stezka. Již dávno ji však pohltil les a dnes už je minulostí i ten les… Jen nad samotou Batorow je místy stezka v terénu ještě znatelná. Nejhezčí a vlastně i poslední upomínkou na stezku je krásná kaplička a mohutné torzo pískovcového kříže. Bukový prales tu byl [...]
Ležické skalky
Ležické skalky leží na náhorní pláni Rogowa Kopa a přestavují zbytek kdysi rozsáhlé pískovcové tabule, která tvořila temeno stolové hory a během věků byla erozí již téměř zcela odstraněna. Zatímco vrcholové plošiny ostatních stolových hor ve stejnojmenném národním parku pokrývají pískovcové skály a smrčiny, Rogowa Kopa se vyznačuje rovinatým plochým reliéfem s relativně mocným půdním pokryvem [...]
Motýli v krajině Stolových hor
aneb Motyle Gór Stolowych Jak už napovídá samotný název Góry Stolowe, jsou tím nejvýznamnějším přírodním fenoménem a hlavním turistickým magnetem tohoto národního parku pískovcové stolové hory, které patří v rámci Evropy k těm nejvyšším. Temena Hejšoviny či Boru jsou sice úžasná svojí geomorfologií, ovšem díky extrémnímu klimatu a málo úživným pískovcům jde o druhově poměrně chudé ekosystémy. Z hlediska [...]
Východočeská savana
Krásná je krajina řeky Metuje u Josefova. Rozsáhlé mokřiny s ostřicí do pasu střídají sušší louky s rozptýlenými stromy a keři. Bažiny, tůně a jezírka. Propracovaná soustava sto let starých a znovu obnovených závlahových kanálů a příkopů. Jen několik pěšin a polních cest a nikde živáčka, žádná turistická značka, žádná šílená cyklostezka, žádná zástavba… Nekonečné louky od [...]
Sibiř střední Evropy
Torfowisko pod Zieleńcem je největší sudetské rašeliniště, které je parádní ukázkou toho, jak mohla vypadat naše krajina někdy koncem poslední doby ledové. Rozsáhlé rašeliniště leží na hlavním evropském rozvodí v ploché mezihorské pánvi mezi hřebenem Orlických a Bystřických hor. Rašeliniště je unikátní nejenom svojí rozlohou (přes 200 ha), ale i stářím (cca 7600 let) a [...]
Na Hejšovině
Jméno je zkomolenina z němčiny: Heuscheuer znamená seník. Hora skutečně vypadá jako seník nebo jako klobouk či obrácený kastrol. Typická stolová hora obklopená ze všech stran kolmými stěnami. Spolu se sousedním podstatně širším a rozlehlejším Borem tvoří dominantu kraje; podle nich se celá oblast nazývá Stolovými horami. Do nich plynule přecházejí na svém jihovýchodním konci u Machovského kříže Broumovské [...]
U Skalní brány
motto: Velkou kupou vstupujeme na Velkou plošinu Stěn, nejvýše položenou a nejčlenitější partii celého hřebene. Velká kupa je jejím severním výběžkem. Terén pro Stěny velmi typický, který neláká k technickému lezení, ale k popolézání po skalkách a prohledávání tajemných zákoutí. Velká kupa je jedním velikým bludištěm, kterým se klikatí jediná turisticky schůdná cesta. Cesta nádherná, [...]
V Pekle
Po levém břehu rozkládá se vlastní údolíčko, kotlinka, obtočená dokola lesnatými vrchy, jimiž od východu hlučný, prudký potok Olešenka se prodírá. Údolí to hluboké, nevidět než kotlinu, řeku jí se deroucí, koldokol zasmušilé lesy na stráních, jejichž tmavá zeleň rozstříknutá tu tam živější barvou buků a habrů; nevidět než kus nebe, jež časté mlhy a [...]
U Malé Čermné
Jeden z důvodů, proč tak rád při svých toulkách mířím do blízkého Polska, je ten, že se tam nepovedlo místní zemědělce kolektivizovat a venkovská krajina je tam díky tomu taková pestřejší a zajímavější. Zatímco u nás převažuje velkoplošné hospodaření, v Polsku pořád ještě fungují menší rodinné farmy a je běžné, že ve vesnici stojí u každé druhé [...]
Sklenářovice
motto: Ještě na začátku 20. století měla vzkvétající obec s vlastní samosprávou, školou, mlýnem a dvěma hostinci 220 obyvatel ve 42 domech. Ti byli po druhé světové válce vyhnání do Německa. Stavení postupně chátrala a brigádníci ve službách pastvinářského družstva z Mnichova Hradiště tomu rozhodně nebránili. Z nepochopitelných důvodů nedostaly Sklenářovice šanci na záchranu prodejem chalupářům. Definitivní konec [...]


























